Poslední den Skupovy Plzně byl poznamenán značnou únavou. Viděla jsem pouze tři festivalová představení, a unikla mi dvě inscenace na plzeňské náplavce. Zde hrála dvě ostřílená divadla, slovenský Tyjátr inscenaci Don Juan a Marnotratný syn a plzeňské divadlo V boudě novou inscenaci Kašpárek s Honzou v zakletém hradě.

Místo náplavky jsem viděla jednu krásnou inscenaci, a dvě poněkud diskutabilní.

Na jevišti divadla Alfa se odehrála kouzelná slovinská inscenace s názvem Kachnička, smrt a tulipán Loutkového divadla Ljubljana. Kachnička je protřelá životem, a tak, když potká Smrt, skamarádí se s ní. Prožijí spolu několik týdnů, ale ani Kachnička smrt neoblafne. Křehké představení s dvěma loutkářkami, dvěma loutkami, tůňkou a stínohrou.

Následující slovenský soubor Med a prach předcházela pověst nového inscenačního zázraku. Jejich, již druhá, inscenace Krása a hnus (Nezastupitelnost nepojmenovaného), byla opravdu provokativní, syntetická, hudební, výtvarná, o ničem a ubíjející, a je zázrak, že jsem to přežila.

Posledním festivalovým představením bylo The Lockers divadla DISK, v režii Halky Je Třešňákové. Studenti hráli o něco mladší studenty , buď ze střední, nebo možná i z vyšších ročníků základní školy. Jednalo se o činoherní pohybové přestavení o šikaně. Bylo docela depresivní, ale vlastně docela povedené. A to už byl opravdu konec, další Skupova Plzeň bude zase až za dva roky.