Dnes poprvé (neděle 25.8.) se na Letní Letné představil švédský Cirkus Cirkör se svojí inscenací Knitting Peace (Pletený mír). Jedná se o třetí inscenaci projektu Lacrimae, kterého se zúčastnili též soubor Cahin Caha a Cirk La Putyka. Švédská inscenace, na rozdíl od dvou předchozích z projektu, neatakovala diváky, nebyla interaktivní, ani provokující, po přestávce se nehrálo o něčem jiném, než před přestávkou, a jediné, po čem se začalo hnidopichovi stýskat, byl alespoň nějaký příběh.

Knitting Peace pro mě bylo jako vzpomínka na dětství, kdy jsme se se sestřenkami pod dohledem babičky pokoušely alespoň něco umotat z nejrůznějších přízí. Ať už na jehlicích, nebo s háčkem zkoušet dlouhé a krátké sloupky, či alespoň spřádat řetízek pouze v ruce. A také hrát provázkovou hru „na přebíranou“. Vyšší dívčí pro nás bylo háčkovat do kruhu. Nenapadlo nás, že by se tato činnost dala provádět v třímetrové výšce v závěsu na kruhu, který se točí. Ovšem, je tak třeba činit ve čtyřech, a pátý s vámi musí otáčet.

Scéna je celá v bílém, stejně jako účinkující, jen jeden akrobat má černý kostým. Vše ale vypadá jako poprášené prachem, ani ta bílá není úplně bílá, a černá jako by černá nebyla. Při příchodu diváků stojí na jevišti dívka v bílém spodním prádle s bílým podvazkovým pásem a punčochami (Aino Ihanainen). Evokuje spíše švédskou dívku Pipi Dlouhou punčochou než smyslnou ženu. Soustředěně plete pouze na rukách šál, do kterého se za úžasného zpěvu Matleeny Laine při začátku představení oděje.

Pak si hraje s bílými pletenými panenkami, a provádí s nimi různé akrobatické kousky.

Uprostřed scény jeden hudebník vytváří k hudebním podkladům úžasný hudební doprovod, který spolu s neoslňujícími světly kouzelně dotváří celkovou snovou atmosféru.

Ostatní účinkující se prodírají pletenými sítěmi, jako lapené mušky, nebo jako číhající pavouci. Když se jeden z artistů pokouší o akrobacii a stoje na rukou na klubíčku, klubíčko se náhle zvedne a odkráčí po svých. Záhada je záhy rozluštěna – artista z klubíčka vytáhne další dívku. Provazochodec Alexander Weibel Weibel hraje ve vzduchu s lany hru „na přebíranou“, jezdí na jednokolce, a vyhrává si k tomu na housle. Mikael Kristansen si ve stoji na rukou nohama zauzluje provázek, z radosti nad tím, že ho získal výměnou za nerozmotatelné lano od Weibela.

Po přestávce si dívka přinese červenou panenku, a vyskočí na červené šály, ale k nějaké závažnější proměně nedojde, ostatně, červená panenka je záhy uzavřena do uháčkované klece a vytažena vysoko nad jeviště, kam na ní nikdo nemůže.

Inscenace je opět plná skvělých akrobatických výkonů, dvě hodiny utekly jak nic, a nadšené publikum opět aplaudovalo ve stoje.