V dejvické kavárně Potrvá se odehrála v úterý 15.3. premiéra staronového souboru Ing. Antonín Puchmajer, D.S. s názvem Kabaret. Hned na úvod je třeba říci, že tato inscenace je natolik převratná, progresivní, intelektuální a předbíhající svou dobu, že divák i recenzent nemají slov. (Jedna divačka po představení utrousila, „To jsem zvědavá, jak to budu vyprávět.“) Úvod slibuje mnohé. V. Mikulka s kytarou je přinesen na jeviště na židli dvěma pochopy (M.J. Švejda, M. Svoboda) v doprovodu dvou vlnících se animírek (Jana Švejdová, Michajla Michajlova). Postupně je přinášen k diváckým stolkům, kde „hraje do ouška“ významným hostům, zatímco animírky hosty ovívají, hladí, drbou a vůbec se jim věnují. Vypadá to však, že pouze úvodní etuda byla na premiéru připravena. Dále se představení potácí v nejistotě, kdy kapela hraje písničky, ke kterým se vlní animírky obklopujících J. Škorpila, a snaží se scatovat či rapovat slova písní, které zrovna kapela hraje. Snad jen vjezd J. Švejdové a M. Michajlové na koních (J. Škorpil a M. Svoboda) a jejich dialog o tom, zda by krásce nevadil ženatý milenec (vadil), připomíná zašlou slávu KDS Puchmajer. Na závěr dostali oba koníci cukřík. Dějová linka Kabaretu měla patrně něco společného se sociální sítí, ale tomu snad rozumělo alespoň mladé publikum. Kapela se zapojovala do dění na jevišti občasným mimickým vstupem M. Svobody a postavou s několika větami Michala Froňka, která se představovala jako „majitel představení“. Pak už zaujal jen vstup M.J. Švejdy do závěrečné písně mezi vlnící se animírky, kde se pokoušel též trsat. Asi humorná vložka. Docela by mě zajímalo, co řekne o inscenaci porota na Stodůleckém písečku (10.4.2011).