Baby friendly festival
Poslední říjnovou neděli se v Divadle na Zábradlí uskutečnil již pátý ročník festivalu Ohromné maličkosti, s podtitulem Dům zázraků, divadlo – hudba – voice-band – loutky… a jiná kouzla. Performací bylo celkem 11, a všechny se hrály alespoň dvakrát. Mě se podařilo shlédnout čtyři.

První inscenací, kterou jsem viděla, byla „Ha Dede“ divadel Kabóca Bábszínház a Theater de Spiegel. Byla zařazena na program asi proto, že hlavní dramaturg a šéfredaktor časopisu Svět a divadlo Karel Král je již dvojnásobný dědeček. Jednalo se o jediného zahraničního hosta, a o první uvedení inscenace pro batolata v Praze. (Dříve si to nikdo netroufl.) O inscenacích pro děti předškolkového věku si myslím svoje, ale tahle docela ušla. Dva protagonisté, herec a herečka, neverbálně komunikovali na úrovni komunikace diváků 0-3 roky, na jevišti přestavovali dostatečně velké a tudíž viditelné kostky, a různě s nimi vstupovali do akce. Pak se na scénu ještě vykulily jakési šedivé koule, v nichž byly ukryty oranžové a červené vytahovací vnitřky, které mohly představovat třeba ptačí krky. Šedivé koule byly vytvořeny s filce příjemného na omak, což mají batolata ráda, a barvy vnitřků, červená a oranžová, jsou i pro kojence viditelné. Samozřejmě, žádné hlubokomyslné umění to nebylo, ale jednalo se o vkusné zvukomalebné představení, na které batolata zírala s otevřenou pusou (kojenci spali), a dospělé publikum si také přišlo na své. Inscenace byla srozumitelná i pro kojící matky, které mají vnímání vlivem nevyspání a stálého vysávání mnohdy na úrovni svých kojenců.

Patrně tato inscenace přitáhla do Divadla na Zábradlí mnoho rodičů s dětmi, takže předsálí hlavního sálu DnZ se proměnilo v improvizovanou hernu, ba dokonce i v přebalovací a kojicí kout.
Děti ještě zhlédli performaci Marka Bečky „Zchudlý loutkář“, která nebyla pro děti, ale morytátů na trzích se také kdysi účastnili diváci všech věkových kategorií. Marek Bečka požádal velevážené publikum, aby mu řeklo názvy pohádek, které chce vidět. A tak nám protagonista svým vypravěčským uměním převyprávěl pohádku Tři vlasy děda Vševěda, Perníkovou chaloupku a Sněhurku a sedm trpaslíků. Tatínek, který si vyžádal Sněhurku, si zřejmě myslel, že protagonistu doběhne. Patrně nevěděl, že Buchty a loutky jsou v jiné své inscenaci, zvané Filmový automat, schopny přehrát na žádost publika i film „Suchý hadr na dně mořském“. Ale zpět k názvu inscenace „Zchudlý loutkář“. M. Bečka nám totiž v expozici srdceryvně vylíčil, kterak byl kočovný loutkář s rodinou, koníkem, vozíkem a loutkami, ale jak mu žena utekla, koník zcepeněl, vozík shořel, a děti buď pomřely, pomřou, či se dobře mají v tureckém harému. A jemu zbyla jen jedna deska, na jejíž první straně byla vymalována jedna bohatě zdobená stěna zámku (interiér), a na druhé straně malebná vesnička (exteriér). Z loutek mu zbyly jen marionety na drátě, a to ještě tak s bídou pětadvacítky, a to dinosaurus, čertík a myslivec. A s tímto fundusem odehrál M. Bečka všechny pohádky. Nedá se to moc popsat, Bečkova razantní groteska se musí vidět, zde kritikovo pero mnoho nenadělá. Jen ještě pro upřesnění dodám, že osobitost M. Bečky se v žádném případě nedá zaměnit za osobitost jiného sólovkáře, Vítězslava Marčíka.

Z bohaté programové nabídky už jsem jen viděla, či spíše slyšela, hudební část inscenace Kabaret souboru Ing. Antonín Puchmajer, D.S., která především zaujala svým rock´n´rollovým soundem, a Antidiskotéku Jiřího Černého na téma „Horňáci – Veličtí a Vrbečtí „černoši“, takže také vlastně velmi inspirativní rock´n´roll, který překopal tradiční moravské písně do synkop.

Kabaret souboru Ing. Antonín Puchmajer, D.S., měl v podtitulu contrated, a oproti premiéře proběhl v menším hereckém obsazení a počet etud byl zkrácen. Úvod zůstal zachován, V. Mikulka s kytarou byl přinesen na jeviště na židli dvěma pochopy (M.J. Švejda, M. Svoboda), pouze animírka se tentokrát musela vlnit sama (J. Švejdová), činila tak však již s mnohem větší bravurou než na premiéře. J. Škorpil vystoupil mj. s textem popisující sestup cyklisty přes koloběžku, tříkolku a odrážedlo ke kočárku, což k převažujícímu typu publika byl adekvátní. Nechyběl pantomimický výstup M. Svobody, který stále ještě zůstává nedoceněným a nerozvinutým talentem.

Setkání v Divadle Na zábradlí bylo velmi milé, a tak s napětím očekávám, s čím přijdou dramaturgové příští rok.

DŮM ZÁZRAKŮ
5. ROČNÍK FESTIVALU MINIATUR OHROMNÉ MALIČKOSTI
divadlo – hudba – voice-band – loutky… a jiná kouzla
DIVADLO NA ZÁBRADLÍ, NEDĚLE 30. 10. 2011, od 14:00 do 22:00

Boca Loca LAB - IMPRO 20. premiéra

Buchty a loutky - Zchudlý loutkář

E.Čechová, K.Daňková, H.Malaníková, M.Šiková a J.Válková - Textohubky. Premiéra

Jiří Černý – Horňáci - Veličtí a Vršečtí „Černoši“. Premiéra

Kabóca Bábszínház (HU) a Theater de Spiegel (B) - HA DEDE

Igor Chmela a Lucie Roznětínská – Konec světa… PREMIÉRA

Ing. Antonín Puchmajer, D.S.- Kabaret (concentrated)

Viliam Klimáček (SK) - Tichý pôvab bankomatov

Naivní divadlo - 4,5,6. PREMIÉRA

Ctibor Turba – Vzpomínky na Hobita

Hana Voříšková a Matěj Pospíšil – O sopkách, ovečkách a vřesu