Čtvrteční program plzeňského festivalu zahájilo Naivní divadlo Liberec inscenací Kapela jede aneb Není pecka jako pecka. Tentokrát však libereckým kapela nejede, a že by inscenace byla zrovna pecka, to se říci nedá. Přesto, že má soubor svého korepetitora a skladatele Miroslava Ošance přímo na jevišti, a dokonce se zapojí do herecké akce, zvuk kapely povážlivě drhne.

Také slovní hříčky působí dojmem, že byly vymýšleny na rychlo, vem kde vem, a hlavně, aby to bylo jako že hodně vtipné. Kapela zkouší v garáži, kde stojí i jejich nepojízdné auto, samostatný program s písničkami a se scénkami, aby mohla jet na turné. Turné zajišťuje vedoucí kapely, který tak pro samé organizační starosti nemá čas složit texty pro hotovou hudbu. Texty přinese již hotové "náhodný kolemjdoucí", a celá kapela pak jako že před kapelníkem tají, kdo texty napsal. To, že všichni dělají blbce z člověka, který jim zajišťuje koncerty, a bez něhož by žádné písničky nepotřebovali, protože by je neměli komu předvést, je opravdu hodně vtipné.

K písním liberečtí předvádějí scénky, které opravdu nepatří k zlatému fondu Naivního divadla Liberec. Třeba se příště zadaří lépe.

Inscdena souboru STK Theatre Concept uvedla hru Bouře. V režii dua SKUTR mělo jít o inspiraci Shakespearovou Bouří, inspirace byla však velmi volná, spíše "na motivy". SKUTR tentokrát pracoval se čtyřmi herci, Poláky Przemysławem Kosińskim a Dawidem Rafalskim, Srbem Željko Maksimovićem a Slovákem maďarské národnosti Csongorem Kassaiem. Docházelo tak k lehkému zmatení jazyků, ale aspoň jsme se pocvičili v porozumění slovanským jazykům. Čtyři postavy se v bouři z různých míst v Evropě dostanou na opuštěný ostrov, kde hleadjí sami sebe. Když se jim to podaří, je jim umožněno odplout na improvizovaných plavidlech do svých domovů. Je to milé představení, ale působí spíše jako školní etuda.

Mrtvé duše Městského divadla Brno, autorské týmu Hana Burešová a Štěpán Otčenášek, nabízejí milou nekomplikovanou zábavu, veselé stylizované kostými a zábavné gagy. Kultivovaná zábava.