Recenze

VOSTO5 standartně na Letní Letné
vydáno: 28.8.2014, psáno z představení: 23.8.2014
foto: František Ortmann a archiv Divadla Vosto5
foto: foto: foto: foto: foto:
Po léta patří na Letní Letnou i soubor stále mladých chlapců z VOSTO5. V inscenaci Slzy ošlehaných mužů se vrátili ke svým loutkářským začátkům a dokonce až k iluzivním loutkovému baroknímu divadlu s perspektivistickou scénou a vzadu s prospektem. nullNa zadní prospekt jsou v případě potřeby promítány Krkonoše. K vytvoření scény posloužily staré dřevěné běžky.

Inscenace pojednává o věrném přátelství lyžařů Bohumila Hanče a Václava Vrbaty a jejich tragické smrti. Příběh vypráví Emerich Rath, který se málem stal třetí obětí osudného závodu.

Portál loutkového divadla tvoří horský kiosek, v němž obsluhuje senilní stařec. K němu přijedou dva členové Horské služby a dají si grog. Mezitím se začne kazit počasí, teplota z osmi stupňů nad nulou klesá pod nulu. Stařec přesvědčí mladé a zpupné členy Horské služby, aby se šli schovat do kiosku. Tam jim stařec, z kterého se postupně vyklube Emerich Rath (Tomáš Jeřábek), vypráví sto let starý příběh lyžařských průkopníků.

V inscenaci jsou použity plošné loutky, ale spíše jenom jako rekvizita. Vedle zlehčujících a vtipných pasáží se dočkáme dobře vyhraných vážných scén null(hovor o smrti čerstvě narozeného Hančovic dítěte, smrt Hanče a Vrbaty).

Mezi chlapce tentokrát vstoupila žena, a to Renata Prokopová v roli Hančovy manželky.

Zajímavé je také propojení lyžařů s ochotnickým divadlem. Průvodce inscenací, vesnický vlastenecký učitel v podání Ondřeje Cihláře přesvědčí oba vlastence Hanče (Petr Prokop) a Vrbatu (Ondřej Bauer) k sehrání hlavních rolí v ochotnické hře. Ovšem oba hrdinní tenoři by jako herci zcela propadli, kdyby neměli hrdinného vlasteneckého nápovědu (taktéž Tomáš Jeřábek), který jim text nejen přečte, ale ve svatém ochotnickém vytržení také předvede, jakým způsobem mají mluvit.

Na VOSTO5 se jedná o poklidný, dobře promyšlený kus, který je ukázněnou poctou synům hor.


Další den jsem na Letní Letné zhlédla další hru souboru, a to Souboj Titánků, který je velmi rozvernou a neukázněnou improvizací, ve které si hoši tak rádi libují. Představení začínalo v půl deváté večer, a v hledišti byly i děti. Takovéhle pohoršlivé kusy by se před 22. hodinou pouštět neměli, ale ukázalo se, že děti si poradí – např. dvě dívky se nudily natolik, že si vedle hlavní scény udělaly jinou, alternativní scénu, kde si zpívaly a tancovaly.

Hoši tentokrát zvolili jako rámec antické divadlo. Nejvyšší olympští bozi, Zeus, Apollon, Héfaistos a polobůh Dionýsos se sejdou na Olympu na schůzi, která se koná jednou za 105 let. Jelikož hlavním bodem schůze je se pořádně najíst a napít, ke stížnostem na lidstvo dojde až poté, co jsou bohové již značně upraveni. Např. Dionýsos už má své původně bílé roucho zcela červené od zkvašené vinné révy. Héfaistos (Ondřej Bauer) přednese stížnost, že se lidé nevěnují řemeslům, Dionýsos (Tomáš Jeřábek) si postěžuje, že se lidé neumějí pořádně bavit, a Apollon (Jiří Havelka) se zmíní, že se lidé již nevěnují Múzám. nullJejich milovaný tatíček Zeus (Petr Prokop) se rozhodne, že lidstvo potrestá, a vypustí z Tartaru Titány. Jelikož je však neumí zastavit, musejí v závěru inscenace všichni čtyři do boje. I Dionýsos s modrou knížkou. Hrálo se v plenéru, a tak se zapojil do hry i ohňostroj.

Inscenace parafrázuje starověké inscenační postupy, a je to vlastně „velké plátno“. Na obrovský zadní prospekt je promítán obličej hromovládného Dia, a to vždy, když se rozzuří. Když Zeus zrovna nezuří, jsou na plátně vidět mírumilovná olympská oblaka. Petr Prokop hrál věčně zuřícího (a lascivního) Dia s takovým nasazením, že jsem si říkala, zda svůj talent tentokrát nepodpořil nějakou bylinou či jiným šňupnutím.

V obou popisovaných inscenacích vystupují hrdinové, a v obou se dostanou vlastní vinnou do problémů – Hanč na své vlastenectví umře (podle výkladu VOSTO5 se Hanč vydal na svůj poslední závod proto, aby porazil Němce), a Zeus opět musí bojovat s Titány, které sám lehkomyslně vypustil z Tartaru.

(foto: František Ortmann)
(foto: František Ortmann www.frantisekortmann.eu)


Tato recenze vyjadřuje stanovisko jejího autora, nikoli celé redakce.