Recenze

Autorská inscenace Jana Friče je variací na klasické antické téma. Používá mnoho odkazů na antické texty, ale ty běžný divák asi neodhalí. Dnes, v době amerických seriálů typu „Sběratelé kostí“, už nikoho příliš nedojme prostý příběh o dětičkách, které zavraždí maminku, která zavraždila tatínka, který zavraždil dcerušku. Je tedy třeba syžet opepřit dryáčnickou postpubertou třetí generace Átreovců, která má temnotu v krvi a chová se téměř jako chuligáni. (Premiéra se konala v předvečer pochodu neonacistů a českých Hooligans v Novém Bydžově).

Jan Frič si tentokrát na Zábradlí přivedl „tým Orestů“, scénu a kostýmy vytvořili absolventi JAMU Matěj Sýkora a Bára Zelníčková a ve zvukovém plán vytvořil a zkompiloval Michail Cabowitz. Zvuková složka inscenace je často to jediné, o co se chvílemi zmatený divák může opřít.

Inscenace začíná Orestovým monologem v temnotě před popravou. Jakmile se jeviště rozsvítí, zjistíme, že mladí scénografové budou asi opravdu výjimeční. Orestes se navrátí do šťastného dětství s rodinou. Této idylce tvoří rámec strašidelná prádelna někde v suterénu činžáku, s pračkami, prádelními bubny a vanami na máchání, které též mohou sloužit jako trůn. Integrálním doplňkem odpudivé prádelny je svěže zelený trávník, roztomilý bazének, kde vesele dovádějí děti Orýnek (Ivan Lupták), Elektrinka (Natálie Řehořová), Hermionka (Natálie Drabiščáková) i Pyladka (Gabriela Pyšná), a zahradní gril, kde Agamemnon s Meneláem (Miloslav Mejzlík) chystají chobotnici s opečenou bagetkou. Nejmladší Hermionka se nemotorně pohybuje s plovacím kruhem, aby se v bazénku neutopila. Starší děti mají plovací rukávky. Klytaimnestra (opět dokonalá Kristina Maděričová) brebentí s Helenou, blbou blondýnou (pozoruhodný výkon Ladislava Hampla), která ségře mezi řečí sdělí, že je zamilovaná do Parida, který ji taky miluje a unese do Tróje. Klytaimnestra začne tušit problémy, které povedou k ohrožení rodiny.

Klytaimnestra disponuje nejpozoruhodnějším kostýmem. Je to především matka, a tak na tmavě červeném huňatém froté župánku, ke kterému se rádi tulí novorozeňata, má tři páry dudlíků, aby se dětem lépe sálo. Již tak vyvinutá Maděričová tak malinko budí dojem kojné prasnice. Na hlavě má pozoruhodný kokrhel uvázaný z ručníku (aby jí uschly vlasy), který připomíná přilbu Pallas Athény. Děti mají čelenky spletené ze tří barevných pruhů, které připomínají vavřínový věnec. K čelence mají připevněné krátké umělé vlásky.

Když Meneláos s Agamemnonem (Miloslav Mejzlík) odjedou před Tróju, zbude Klytaimnestra na vše sama. Vystupuje jako obětavá a sebevědomá matka, která dá dětem vše, ale zároveň si umí zjednat jednoznačný respekt. Proto Orestek, když mu maminka nakáže vzít si holčičí šaty, aby nešel na vojnu, klade odpor jen symbolický. Opuštěné ženy v Athénách pečují o děti a zabývají se ženskými pracemi (hlavně praním prádla), a vzpomínají na hezké chvilky s muži, k čemuž jim dopomáhají vibrující pračky. Ještě že se objeví Aigisthos (Ladislav Hampl), který je rozumově nadán podobně jako Helena. Je však pohledný, a je to muž. Klytaimnestra je královna, takže má právo první volby, a Aigisthos je její. Při fyzickém sblížení se však rozbrečí všechny děti a Klytaimnestra se s dokonalou dávkou nadsázky a komiky snaží zároveň uspokojit sebe, Aigistha i řvoucí tlamičky.

Aigisthos je ve zlatonosných Mykénách šťastný, a proto nosí na tváři zlatý pudr. Pravá krize nastává v okamžiku, kdy se vrátí Agamemnon domů jako velitel vítězných vojsk od Tróji. Agamemnonovi se podaří obnovit rodičovský vztah s Elektrou, která nejdříve dělá dospělou dámu, ale pak se nechá ukolébat tatínkovou pohádkou a usne s plyšovým koníkem, dárkem od otce, v náruči.

Klytaimnestra má však na návrat manžela jiný názor a s Aigisthem zavraždí Agamemnona na jeho trůnu, anebo možná tvůrci opravdu mysleli vanu. Elektra odhodí dětskou čelenku, a opravdu začne vypadat dospěle. K témuž donutí i Oresta, který křičí, že on se nemůže mstít, protože je přece holčička, ale nyní je pro něj autoritou jiná žena, takže Orestes musí do odboje.

Zdá se však, že lítice nejdříve usednou na Klytaimnestru s Aigisthem, neboť královnu začnou pronásledovat zlé sny v noci a mouchy ve dne. Prostoduchému Aigisthovi stačí zalít lítice alkoholem, a má vystaráno. Když má nový královský pár vystoupit před poddané, kdysi silná osobnost Klytaimnestra se roztřese jako malé děcko, schoulí se na zemi do klubíčka a její hysterický pláč není k utišení. Podroušený Aigisthos pouze přiblble pokřikuje na poddané „Mykéni, Mykéni“, a když spatří Helenu, vykřikne „Sparta!“.

Elektra Oresta uklidí do emigrace ke vzdáleným příbuzným. Jeho návrat ohlásí Elektře všemi podceňovaná Hermiona. Tento dialog o tom, co našla Hermiona na hrobech, je nejvíce civilní a nejvíce odkazuje na původní pramen, i když Hermiona předloží jako důkazy Orestovi přítomnosti jeho dětskou čelenku s vlásky a jeho plovací rukávky.

Nyní již dospělé děti opět sklouznou do mládežnické revolty, zavraždí Kytaimnestru s Aigisthem, a začnou v království řádit. Když již není koho pronásledovat, vybijí si energii na benjamínkovi Hermioně, která se při pokusu o vraždu snaží dojmout předváděním roztomilé laňky, a pak si pro jistotu navlékne plovací kruh. Nakonec ji tedy raubíři Elektra s Orestem nechají, aby si i nadále měli s kým hrát.

Tato divadelní sezona Divadla Na Zábradlí se jmenuje „Koho nebe přijme?“. Divadelní postava Orestek to nebude, ten zůstává v tenebře bez světla. Inscenaci Orestek však jistě divadelní nebe nad Prahou přijme.