Soubor Décalages, již dlouhá léta tvořený Seiline Vallée a Salvim Salvatorem, i v nové inscenaci Velvet Blues předvedl svůj vysoký standart vzdušné akrobacie. Tentokrát je rámcem pro předvedení vzdušných kousků příběh dvou putujících klaunů, jakoby z Felliniho filmů s Giuliettou Masinovou. Oba klauni chtějí dělat revoluci, ale spíše jde o revoluci, či ještě lépe přeměnu v jejich nitrech. Název Velvet Blues chce odkazovat k Sametové revoluci, a některé odkazy jsou i v inscenaci, ale je to značně krkolomné oslí můstky. Blues v inscenaci nezazní vůbec. Pouze cinkání klíčů jako doprovod k Salviho zpěvu. Seiline je v roli pouliční umělkyně Rose jako vždy roztomilá, ale tentokrát přidává i v některých scénách až nevídanou dominanci. Salvi v roli pouličního klauna a hudebníka Ernesta je značně neprůbojný a jen pomalu získává sebejistotu. Inscenace je určena hlavně pro hraní v exteriérech, proto je jednoduchý příběh velmi čitelný – Ernesto miluje Rose, ta však miluje kohokoli, kdo je vysoký a vlasatý, na našem představení to byl divák Honza, který byl vybrán z hlediště, namaskován a obletován Rose za smutného Ernestova přihlížení. Rose předvede akrobatická čísla na šále, a chce si odvést Honzu. Ernesto Honzu vyžene a předvede akrobacii na laně. Ernesto nabude sebevědomí a Rose přijde na to, že miluje Ernesta. Na závěr předvedou společnou akrobacii na šále. Akrobatickým číslům není co vytknout, avšak stojí-li protagonisté na svých nohách na jevišti, měli by ještě více vypilovat jednotlivé gagy a možná se vzdát odkazů na politické události.

Přesto je škoda, že Décalages odehráli na Letní Letné jen jedno představení.