Rozhovor

...ptala se Kateřina Jírová...

Mim Radim Vizváry (*1979) vytrvale rozvíjí moderní pantomimu a přibližuje ji současnému publiku. Na kontě má desítky projektů, ať už jako performer, choreograf či režisér. V roce 2017 získal Cenu Thálie za svůj mimický výkon v inscenaci Sólo a na sklonku loňského roku v čínském Hainanu medaili od Mezinárodní asociace scénických umění. Na letošním ročníku mezinárodního festivalu Letní Letná uvedl spolu s Loser Cirque Company premiéru inscenace Hrdinové.

Jak vznikla spolupráce činoherního režiséra, mima a artistické skupiny?
S Loser Cirque Company už jsem spolupracoval na třech projektech. Byl jsem choreografem jejich inscenace Ego a pak také opery Billy Bud, ve které účinkovali. Obojí režíroval Daniel Špinar. A letos na jaře jsem je přizval ke spolupráci na opeře Láska ke třem pomerančům, kterou uvádí Národního divadlo. Máme podobné divadelní cítění a společná práce nás baví.

Byla spolupráce na inscenaci, která se odehrává v šapitó, snadná?
Poprvé jsme spolu účinkovali. Losers Cirque Company jsou především velmi dobří artisti, divadlo ale teprve postupně objevují. Avšak dychtivě se vše učí. Já se zase od nich učil artistické prvky. A režisér vše formoval do jednotného celku.

Jak se ti po všech sólových projektech, kde jsi byl svým vlastním pánem, spolupracovalo s režisérem?
Měl jsem po dlouhé době režiséra. Občas jsem měl tendence mu do práce kecat...

Inscenace vznikla, reprízy jsou vyprodané a aplaudované, takže vše dobře dopadlo?
Ano. (úsměv)

Losers Cirque Company - Hrdinové (foto: František Ortmann)

Inscenace Hrdinové vznikala několik let, co bylo nakonec hlavním podnětem pro její realizaci?
Původně se mělo hrát o komiksových hrdinech, jako je Batman a Superman, ale pořád jsme nemohli najít inscenační klíč. Postupně jsme došli k nápadu, že bychom mohli hrát o všedních hrdinech, kteří se ocitnou v nevšedních situacích, a snaží se s nimi vyrovnat. Mám osobní zkušenost jak s autonehodou, tak se stavem v celkové narkóze, a začali jsme rozebírat, co se odehrává v lidském mozku, když ležíte v kritickém stavu na operačním sále a váš život je v cizích rukách. Utíká mysl do svých fantazií a snů, nebo vede lítý boj? Jak by vypadal střet reálné operace a vnitřního světa poraněného? Daniel Špinar získal vítr do plachet a zkoušení se konečně rozjelo.

Losers Cirque Company - Hrdinové (foto: František Ortmann)

Jak vnímáš nový cirkus?
Lidé mají zafixováno, že cirkus a pantomima jsou především velká zábava. Hlavní proud nového cirkusu je cirkus bez zvířat, který chce především bavit. Diváci se chodí dívat na špičkové výkony, které by sami nezvládli. Ale u mnoha novocirkusových projektů mi chybí divadelní rozměr, který byl unikátním prvkem u prvních zahraničních novocirkusových hostů. (V roce 1998 hostoval ve stanu na Letné v produkci Alfreda ve dvoře Cirque ICI a o rok později Que-Cir-que. pozn. red.) Rád bych spolu s ostatními posunul hranice všeobecného vnímání obou oborů.

První novocirkusová představení byla na Letné uvedena v produkci Alfreda ve dvoře. Jak vycházíš s profesorem Ctiborem Turbou?
Vlastně nijak, protože se spolu vůbec nebavíme. Rád bych s ním vycházel dobře, ale začínají mi docházet nápady na konstruktivní spolupráci.

Při studiích na HAMU jsi se setkal i s profesorem Borisem Hybnerem. Co pro tebe znamenal?
Pro mě bylo setkání s Borisem Hybnerem velmi inspirativní. Mnoho jsem se od něho naučil a i díky němu a kvůli němu se snažím udržet pantomimu stále živou. Ve svých teoretických pracích na HAMU mapuji marceauvskou a fialkovskou pantomimu, v mé disertační práci jsem navíc prokázal, že první návštěvy francouzských mimů v Čechách se konaly mnohem dříve, než se dosud předpokládalo. Když jsem pak sám vyučoval na HAMU, musel jsem se naučit, jak teorii a praxi předat studentům.

Už na HAMU neučíš?
V současné době se naplno věnuji hraní a jevištním projektům, ale v příštím roce plánujeme s katedrou nonverbálního divadla krátkodobou intenzivní dílnu.
.