Rozhovor

…ptal se Jiří Landa…
foto: Klára Žitňanská

S ústeckým Činoherním studiem je spjatý patnáct let. Nyní se rozhodl odejít. Proč? I to se dozvíte v rozhovoru s Kryštofem Rímským, kterého dnes večer čeká poslední ústecká premiéra ještě coby člena souboru.


Činoherní studio uvede dnes 25. května premiéru Gombárovy verze Sofoklovy Antigony. Vznik této inscenace neměl úplně typický průběh…
Zkoušení Antigony (Fuck You, Daddy) bylo zastaveno dva týdny před premiérou, tedy ve chvíli, kdy už herci ovládali složitý text a začínala fáze hraní si, pilování situací a celková radost ze vzniku něčeho zajímavého a velkého. Notabene s režisérem typu Doda Gombára, který vás od rána do konce zkoušky nabíjí svou laskavostí a přístupem. Zažil jsem už hodně kolizí před koncem zkoušení, ale tohle se tvářilo tak dokonale, že to vlastně asi ani jinak dopadnout nemohlo. Zhruba před třemi týdny jsme se dohodli na dokončení inscenace v úzkém kruhu a natočení záznamu pro pozdější použití. Nakonec došlo k rozvolňování a my se jednomyslně shodli, že je škoda tu energii promarnit a odehrát to i za cenu všech omezení. Zkoušet inscenaci bez premiéry před diváky, je podobný pocit, jako onanie nebo sám sex bez vyvrcholení. Jiný příměr mne nenapadá.

Činoherní studio Ústí nad Labem - Antigona (foto: Martin Špelda)

Jaká bude Gombárova verze Antigony? Na jaké téma jste se soustředili především?
Naše verze Antigony se hlavně odpichuje od textové úpravy Jirky Trnky, která se pro naše potřeby ukázala jako dokonalá. Text má moderní přesah. A ačkoliv je stále tradiční, a byť notně zredukovaný, tak se i přes obtížnost verše pod vedením Doda i Jirky stal naprosto srozumitelným a velice aktuálním. Téma je jasné. Generační rozkol související s naprosto populistickým politickým jednáním vládce Kreonta, kterého mám tu čest hrát. Je to politik dnešního moderního střihu. Není třeba dávat příklady, nicméně filipínský Duterte by snad mohl posloužit. Týpek, co se dostane na svůj post jakoby historickou náhodou a v ten moment roztáčí kola lží a manipulace, které dá ve své bipolární a přehnaně egoistické zaslepenosti absolutní průchod. Nakonec svým duševním exkrementům za podpory lokajstva, které ho samo manipuluje, kam potřebuje, i sám uvěří. Je to vpravdě děsivá diagnóza vládce, kterou můžeme nahlédnout v našem každodenním životě i my dnes. V naší verzi příběhu, ale nakonec stejně padne. Budiž to varováním všem těmto pokřiveným jedincům.

Činoherní studio Ústí nad Labem - Antigona (foto: Martin Špelda)

Je pravdou, že je Antigona vaší poslední zdejší premiérou coby člena souboru? Proč jste se rozhodl odejít?
Je to těžké. 15 let jsem loajálním a nadšeným členem Činoheráku. I když jsem párkrát zaječí úmysly měl, vždycky zvítězila láska k tomuto jedinečnému prostoru a jeho obsahu. Ať už personálnímu, uměleckému, nebo prostě jen díky geniu loci. Ale jeden stárne, má skoro dospívající děti a skvělou ženu v Praze, a vy jste většinu roku doma tak ze třetiny. A kupí se, zaplať bůh, práce i jinde a dostavuje se celkové opotřebení pracovní invence. Navíc sledujete naprosto parádní partičku o generaci mladších nástupců, kteří to tak nějak přirozeně přebírají a řeknete si: Už stačilo, rád se sem chci vracet a nezanevřít na něco, co už nemám tak pod svým vlivem jako dříve. Byly to krásné roky, a čas jít do jiného světa už možná proběhl dávno.

Činoherní studio Ústí nad Labem - Antigona (foto: Martin Špelda)

Rozhodoval jste se k odchodu dlouho a kam nyní povede vaše profesní cesta?
Rozhodoval jsem se dlouho. A můj odchod tak nějak souvisí i s mým milovaným sportem rugby, který sám nehraju, ale jeden z mých synů je vášnivým hráčem. A pro ten odchod jsem se rozhodl a realizoval ho i v rámci ragbyového fair play. Zúčastnění vědí. Momentálně teď zkouším Baladu pro banditu v Divadle na Vinohradech.

Před uzavřením divadel měla premiéru inscenace Tomáše Loužného Funny Games. Jak herec vnímá práci na tak drsném textu?
Nemám tu inscenaci rád. Je to jedna z věcí v Ústí, kterou bych dokázal oželet, ale bylo by hnusné říct bé bez á. Tomáš Loužný a jeho tým jsou naprosto dokonalí profíci, kteří vědí, proč tento text chtěli realizovat, a mně nezbylo než to přijmout a respektovat. A snažit se odvést co nejlepší výkon. Navíc je Tomáš skvělý a inspirativní člověk, tak moc doufám, že se někdy setkáme při něčem pozitivnějším. Podle mne je doba na inscenování zbytečného a explicitního násilí až příliš vykloubená sama o sobě, než aby to v divákovi vzbudilo něco více než pouhé znechucení. Stačí se podívat okolo. Nebo si přečíst ranní svodku zpráv ze světa. Navíc nás s mou jevištní manželkou Martičkou Vítů zcela reálně mučí na jevišti a nazkoušení se neobešlo bez emocí. Sliboval jsem chvílemi inscenačnímu týmu, že až slezu z jeviště a převléknu se, okamžitě budu někoho fyzicky inzultovat. Nabízel se zejména dramaturg Karel Tománek, kterého naše utrpení náramně bavilo. Tímto Karla zdravím a mám ho pořád stejně rád.

Činoherní studio Ústí nad Labem - Antigona (foto: Martin Špelda)

Budete s Činoherním studiem spolupracovat i nadále?
Dohrávat budu, doufám, že co nejvíc a případnou spolupráci bych si moc v budoucnu přál. Ale teď přijdou noví lidé a je třeba dát hlavně prostor v Ústí jim. Modlím se za celý Činoherák!

Vzpomenete si ještě na den, kdy jste do Činoherního studia nastoupil?
Ano. Po první čtené zkoušce Aloise Nebela to byl hodně dlouhý večer. Jako ostatně většina dlouhých ústeckých večerů s naprosto jedinečnými lidmi.
.