Autorka a protagonistka Miřenka Čechová se vyrovnává se studiem na taneční konzervatoři. Představení začíná výpověďmi děti, proč se chtějí stát tanečníky. Holčičky říkají, budu jako princezna, budu mít krásné šaty a střevíčky. Chlapeček chce mít také krásné boty. Tyto sny vezmou za své, když se žáci setkají s náročným tréninkem a drilem. Mnoho žáků odejde, přesto jich absolvuje dost alespoň pro baletní sbor v Opavě. Kromě drilu u tyče, který vidíme ve filmové projekci, je sdělný obraz, kdy si Miřenka před zrcadlem nazouvá piškoty, a v zrcadle vidí tlustá stehna a břicho. Stuhami od piškotů se snaží ovázat stehna i tělo tak, aby vše bylo co nejštíhlejší. Toho lze docílit třeba i tím, že si dáte k snídani rajče, k obědu rajče a k večeři rajče. Přesto že tělo, coby hlavní tanečníkův nástroj, bolí a vzpírá se, Miřenka chce do soutěže, a trénuje i o víkendu i za cenu sebezničení. Soutěž sice vyhraje, ale už je tak zesláblá, že z toho nedokáže mít radost. Na závěr představení Miřenka oznámí, že přes různé peripetie se stala sama sebou. Tak snad už se v jejích inscenacích dočkáme dalších témat.