Recenze

Heda Tesmanová (Jana Stryková) ve Švandově divadle působí již o příchodu na jeviště značně zdevastovaným dojmem. Jako pouhý stín Hedy Gablerové, dcery plukovníka, která se nevyrovnala s nerovným sňatkem z rozumu. Na předscéně se probírá svou sbírkou střevíčků, za které by se nemusela stydět ani Carrie Bradshawová, má od pláče rozmazané černé stíny kolem očí, a kouří. Nakonec ze sbírky střevíčků vybere černé páskové boty na vysokých podpatcích, které sice působí dekadentně, ale nedá se v nich příliš chodit. Na sobě má „malé černé“ šaty, ze předu bez výstřihu, zato záda jsou celá volná. Její rachitické postavě s obráceným lavorem místo břicha může uvěřit těhotenství jen blázínek Tesman. Heda záhy přinese na scénu pistole, z kterých se vystřelí. Pro začátek je však zamkne do skříně ukryté ve fototapetě.

Tesmanovi přijeli do své nové vily po několika měsíční svatební cestě. Tesmanova tetička Julinka (Apolena Veldová) se snažila zařídit vilu tak, aby co nejvíce vyhovovala náročné Hedě, a dokonce jí poskytne svou věrnou služku, která má oprávněné obavy, zda se Hedě zalíbí. Scénu tvoří obytný prostor Tesmanovy vily. Na stěnách je fotografická tapeta norského Geirangerfjordu, krása fjordu je znehodnocena trojitým opakováním na třech stěnách obytného prostoru. Přes fototapetu je umístěno i nepěkné topení a skříň. Tesmana (David Punčochář) v novém domě uvítá jeho tetička Julinka, která hned dá najevo, jak svého chlapečka miluje, a pohoupe pana doktora na kolenou.

V textu hry je autorem uvedena poznámka, že služka je poněkud venkovská. Služka Kristiny Frejové není jen venkovská, je to motovidlo na zabití. Nejenže její pohyb je neohrabaný a nevyzpytatelný, ale rozum tuto bytost úplně minul, pán bůh ji uchovej. V domě na úrovni by takové stvoření vůbec sloužit nemohlo, a tak i služka dává Hedě najevo, jak hluboko se sňatkem zahodila. Manželé Tesmanovi se od počátku v dialogu míjí, je jasné, že po svatební cestě dorazili rovnou k manželské krizi. Postupně přichází na scénu dřívější Hediny ctitelé.

Doktor Brack (Luboš P. Veselý) se uvede velmi dobře, tím, že Hedě přinese jako dárek na uvítanou krásné nové střevíčky „jako ze zlata“, které vypadají na jejích nožkách nejen krásně, ale jsou i pohodlné pro chůzi. Doktor Brack se snaží trochu rozhýbat stojaté vody Tesmanovic obydlí, ale na jeho bodrost není nikdo zvědavý. Další ctitel, Eilert Løvborg Martina Pechláta, přesahuje všechny postavy o hlavu, a dá se tedy očekávat, že i jeho rozumové schopnosti jsou na výši. To mu ale není nic platné, neboť Tesman vycítí nebezpečí a začne jednat.

Poněkud jankovitý Tesman vypadá pro praktický život zdánlivě nepoužitelně, ale postupně se ukáže, že má-li v zádech obětavou tetičku, o svůj hlavní zájem, vědu a kariérní postup v ní, se dokáže výborně postarat. Zavčas se chytne další ženy, paní Elvstedové (Týna Průchová), která mu pomůže ve vědecké kariéře.

Paní Elvstedová vstoupí do domu velkopanské Hedy jako méněcenný uzlíček neštěstí, který má strach hlavně o spásu Eilerta Løvborga. A brzy začne mít strach také z Hedy. Týna Průchová dokáže paní Elvstedové vdechnout cit pro život a zápal pro tvorbu knih pro druhé. Je to životaschopný protiklad Hedy, která měla v životě všechno, ale život ji přesto netěšil.

Heda se rozhodné pro sebevraždu poté, co ji doktor Brack začne vydírat. Přesto se však ještě zeptá, zda ji Tesman či paní Elvstedová nepotřebují, a když ji dvakrát ujistí, že nepotřebují, Heda se zastřelí nedaleko svých střevíčků, pamětníků její někdejší životní úrovně.

Zpočátku jsem měla za to, že smíchovská inscenace je ve značně ošuntělá a utahaná, např. v porovnání s luxusní Hedou Gablerovou Národního divadla Moravskoslezského, ale v průběhu představení jsem patrně pochopila inscenační záměr, tj. zdůraznit Hedin pád z plukovnických výšin do životního stylu střední třídy, která se má co ohánět.