Výjimečný krátkodobý projekt, který je třeba nahlížet v souboru architektury Sovových mlýnů, výstavy Meda, ambasadorka umění a oslav stých narozenin výjimečně nekrátkodobé ženy. Hlavní roli sólistky Medy (Tatiana Dyková) doplňuje company, která kolem ní stále krouží. Pět herců (Arichtěva, Dulava, Jachnická, Příkazký, Šváb) vystřídá role mnoha lidí, kteří prošli Mediným životem. Mediny životní proměny dobře charakterizují kostýmy Terezy Kopecké. Dyková se převléká přímo na scéně, při převlecích je oděna do černého spodního prádla. Asi aby si divák nemrava za ty peníze za vstupné přišel na své. Ostatní mají vesměs černobílé oděvy, které chvílemi navozují atmosféru černobílých filmů pro pamětníky. První půlka je k nepřežití, tu pár pohybových scének a písnička nezachrání. Jako nejvýznačnější „herec" se pak jeví strom před jevištěm.

V druhé půli je několik silných scén. Když Meda oznamuje svému muži (Daniel Šváb, uhlazený elegán novooldřichovského typu), že už budou jen dva a rezignuje na mateřství. Stane se z ní tvrdá žena, která jde za svým cílem, a pak už chodí jen ve flanelovém pyžamu. Dále scéna návštěvy komunistické Prahy, kdy manželé obdivují panoramata, a za nimi je vidět ostnatý drát a rušičky Svobodné Evropy a také odcházení jejích blízkých ze scény a ze života. Dalším silným a poetickým obrazem je povodeň v roce 2002, kdy Meda prosí Vltavu, a zde si zahraje potůček protékající nádvořím, aby jí nebrala čerstvě vybudovaný prostor. A Vltava jí nejen zatopí budovu, ale ještě jí sebere židli.

To, že přední řady měli varietní stolovou úpravu s jídlem a pitím, bych brala jako součást narozeninového večírku, a také jako úlitbu štědrým kupcům vstupenek. Zviditelnit Sovovy mlýny Dykovou a ještě na to sehnat prachy hodnotím jako velice dobrý marketingový tah. Producent Mamon Art nic neskrývá.