Na závěr pátečního večera se konal jeden ze zlatých hřebů festivalu, dlouho dopředu ohlašovaná inscenace Nepřítel lidu berlínské Schaubühne am Lehniner Platz. Ukázalo se, že inscenace byla právem dopředu vychvalovaná.

Téma hry je stále velmi aktuální. Jedinec se snaží se svou pravdou prorazit, ale je udolán partičkou, které se jeho pravda nehodí do krámu. Scéna je udělána jakoby z černých tabulí, které jsou popsány křídou, s nápisy jako „dětský pokoj“, „redakce“, či aktuálními časovými údaji „příští den v poledne“. Když dr. Stockmann svolá veřejnost na svou přednášku, jsou černé tabule zabíleny, takže místnost působí jako garáž či undergroundový klub.

Přednášku v rámci „demokratických postupů“ dokonale zmanipulují městští zastupitelé s překladatelem. Stockamnnova přednáška je totiž výzva k diskusi s publikem. Zaskočené české publikum však příliš nediskutovalo, a tak se herci vrátili zpět ke svému textu a pokračovali dál, až k neibsenovskému konci, kdy se manželé Stockmannovi rozhodují, zda na kontaminované vodě také vydělat.

Na hereckou souhru je radost se dívat. Vše je přesné a komunikativní. Dámskou část publika zvláště zaujme inovativní způsob skládání vypraných dupaček. Stockmannovic kojenec je jen nakašírovaný, ale i tak dokáže dojmout. A ten pravý německý Německý ovčák z Německa je prostě k zulíbání.

A doc. Jan Burian mě nazval drahou kolegyní.