Rozhovor

Dora Viceníková vystudovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně, obor divadelní a filmová věda, a doktorandské studium na FaVU. Spolupracovala s Českým rozhlasem 3 - Vltava a Českou televizí (Divadlo žije! a Knižní svět). Mezi lety 2005–2007 působila jako dramaturgyně Mahenovy činohry NDB. Od roku 2005 doposud je členkou dramaturgické rady Mezinárodního festivalu Divadlo v Plzni, členkou Kulturní grantové komise při Ministerstvu kultury, členkou poroty Ceny Josefa Balvína. Pedagogicky působila na JAMU a FF MU. V letech 2007-2013 pracovala jako zástupkyně uměleckého šéfa a dramaturgyně Divadla Reduta.

Ve výběrovém řízení na pozici ředitele DNz zvítězil projekt Petra Štědroně, Dory Viceníkové a Jana Mikuláška. Od září 2013 bude tedy Dora Viceníková pracovat jako umělecká šéfka Divadla Na zábradlí v Praze.


Co váš tým napadlo hlásit se do výběrového řízení o DNz?
Divadlo Na zábradlí je jedinečný prostor s geniem loci. Je to divadlo, které mě, a myslím i celý tým, vždy fascinovalo, tak výběrovému řízení prostě nešlo odolat.

Považujete vaše působení v Redutě za vyčerpané?
Z Reduty jsme se snažili udělat divadlo s náročnou dramaturgií, se současným pohledem na divadlo a spolu s lidmi, kteří našemu programu věřili a souzněli s ním. Taková ambice jistě vyžaduje svůj čas a za těch šest let v Redutě jsme to z našeho pohledu dokázali. Odcházíme tedy z divadla, které je jasně vyprofilované a myslím si, že by v tomto směru šlo dále pokračovat. Nicméně každá změna je lákavá, staví vás před nové úkoly i výzvy, tak jsme se rozhodli pro tento bolestivý řez.

Jeden z půvabů vašeho týmu spočíval v tom, že jste působili v Brně. Nebojíte se, že do značné míry ztratíte svoji výlučnost?
Neskromně si myslím, že naše pojetí divadla je docela výlučné v celorepublikovém kontextu. Klademe důraz na původně nedivadelní texty, které se snažíme přetavit v komplexní divadelní tvar. Texty, které zpochybňují status quo, otevírají i nelichotivá témata, hodnocení naší minulosti a neobvyklý pohled na svět. V tomto pojetí chceme rozhodně pokračovat, neboť usilujeme o to, vytvářet divadlo jako něco nového, dosud možná netušeného, které staví diváka do nečekané pozice i konfrontace.

Korespondence V+W, asi divácky nejúspěšnější inscenace dvojice Viceníková - Mikulášek

Hostování Reduty v Praze bylo vždy událostí, bylo plno. Domníváte se, že udržíte stejnou návštěvnost i v běžném provozu?
Vzhledem k tomu, že i v Redutě si nás „naši“ diváci našli, s návštěvností jsme neměli problémy a byli jsme ostře sledované divadlo, pevně věřím, že i v Praze si své publikum vybudujeme.

Jak si poradíte se stávajícím repertoárem, který zvláště v poslední sezoně stáhl DNz na dno?
Repertoár DNz dozná velkých změn. Během podzimu část stávajících inscenací stáhneme a zároveň již pracujeme na škále obnovených premiér. Bude to konkrétně šest původně redutních inscenací, které však z velké části přezkoušíme, přeobsadíme i vybavíme novou dekorací, dále se součástí našeho repertoáru stane i inscenace Miloše Orsona Štědroně a Jana Nebeského Divadlo Gočár a do nové sezony chystáme hned pět velkých premiér. Tyto razantní kroky nám snad pomohou k rychlejší profilaci DNz, ukázání směru, kterým chceme jít.

A jak se vyrovnáte se stávajícím hereckým souborem, (a on s vámi)?
Ze stávajících herců zůstávají, kromě Igora Chmely, který má jiné závazky, všichni. Jejich termínované smlouvy končí za rok, což je, zdá se, ideální čas pro vzájemné poznání. Uvidíme, jak si budeme vzájemně vyhovovat. A jako posilu přivádíme Petra Jeništu, Mílu Königa, Anežku Kubátovou a Jiřího Vyorálka.

Reduta má větší kapacitu hlediště než DNz, nevadí vám, že jdete vlastně do menšího?
Kapacita hlediště není limitující, mnohdy naopak. Spíše si budeme muset zvyknout na limity jeviště, neboť naše inscenace byly doposud koncipovány na třikrát větší prostor. Nicméně se domnívám, že velikost dekorací a velkorysost mizanscén není tou nejpodstatnější složkou naší tvorby...

V Brně, zdá se, přeci jen panuje jistá sounáležitost divadelního a uměleckého světa. To v Praze není. Jaký je váš plán na vřazení se do silně konkurenčního prostředí?
Přicházíme s jasně vymezeným programem, který nekopíruje, ani neodkazuje na žádné jiné divadlo. A co to udělá, to teprve uvidíme.

Jakými způsoby se chystáte více zpestřit propagaci DNZ?
Již celé měsíce pracujeme na nové grafické tváři divadla, udělali jsme řadu personálních změn v oblasti propagace a marketingu, hledáme cesty, kterými se DNz doposud nevydávalo.

I když je DNz téměř celodenně otevřeno veřejnosti, stejně jako Reduta, výstavní prostory v DNZ jsou značně omezené na foyer. Hodláte je nějak rozšiřovat, třeba o podkroví?
Zatímco výstavy v Redutě byly téměř nezbytným prvkem, abychom tu krásně vyčištěnou architekturu rozžili, na Zábradlí se budeme soustředit na jiné výstavní projekty. Spletitost DNz neumožňuje patřičné vyznění větším výstavám, důraz tedy budeme klást na ojedinělá, výjimečná díla v malém rozsahu.

DNz je pár kroků od DAMU, chodívalo tam hodně studentů mezi přednáškami. Chystáte se dále podporovat návštěvy studentů?
O spolupráci s DAMU rozhodně stojíme, mimo jiné snižujeme pro damáky už tak symbolické vstupné. Do jaké míry se spolupráce rozroste, to ještě ale netuším.

DNz by se podle vašich plánů mělo stát vrstevnatou možností kulturní aktivit a trávení volného času ve městě.
Myslím si, že divadlo, které pro veřejnost existuje pouze od 19. do 22. hodiny se postupně stává minulostí. Aby se nezměnilo jen v konzervu jakéhosi kulturního dědictví, musí se svým divákem komunikovat, otevírat se mu, vybízet ho k aktivitě i na jiné platformě než je pouze hlediště.

Ohledně fundraisingu, „Nabízí se ocenění fundraiserů formou provizí“. S tím zatím, kromě vás, nemají organizace, se kterými jsem se setkala, dobré zkušenosti. Jak velký podíl na celkovém financování bude mít?
To by bylo věštění z karet. Samozřejmě vícezdrojové financování je snem každého divadla, a pokud finance tečou i ze soukromého sektoru, formou sponzorů, donátorů a přátel divadla, jde o ideální stav, o který budeme usilovat.

V Brně jste začali s mapováním událostí druhé poloviny 20. století. Předpokládám, že šedá sedmdesátá a umakartová osmdesátá jste již plánovali, aniž byste tušili, že půjdete do DNZ?
Přesně tak. To svědčí i o tom, že jsme s žádným stěhováním nepočítali. Nicméně v této linii chceme pokračovat a inscenace Zlatá šedesátá bude od září i v programu DNz. Jakási kontinuita tedy nebude porušena.

Zlatá šedesátá

Současná ekonomická situace v Brně není příliš uspokojivá. V Praze se již dlouho chystá optimalizace divadelní sítě, dotace také klesají, domníváte se, že v tomto bodě jste si přechodem do Prahy polepšili?
Všichni víme, že peníze v kultuře stále ubývají a je to nešťastný fakt. Určitě jsme si nepolepšili, ale snad máme ještě dost sil, abychom s tím bojovali, hledali jiné cesty, zkrátka se za divadlo ještě prali.

Kdo bude po vás působit v Redutě? Není Vám to trochu líto, opustit povedené dítko?
Až za námi opravdu zaklapnou dveře Reduty, což bude koncem srpna, protože ještě jedeme na zájezd s Nenápadným půvabem buržoazie na Salzburger Festspiele, bude to určitě velmi bolestivý, niterný a krušný moment. Nezbude mi nic jiného, než si opakovat, že je to naše svobodná volba. Samozřejmě se mi Reduta neodcizí a vždy mi bude ležet na srdci, kam se ubírá... V nové sezoně Redutu přejímá vedení Mahenovy činohry, tak jim držím palce.