Blog redakce i-divadla
Tak končí naše Komédie…
vydáno: 28.8.2012, Kateřina Jírová
V průběhu června a července žila divadelní Praha nevídanou událostí. Dlouho ohlašovaný červnový konec působení jednoho souboru v jednom divadelním prostoru byl provázen vlnou emocí a sympatií, a tak se pro velký úspěch hrálo až do 18. července 2012. Úplně poslední představení Pražského komorního divadla v divadle Komedie se odehrálo 31.7.2012 ve 14:00, poté následoval zábavný rej, do půlnoci v Komedii, od půlnoci na Střeleckém ostrově.
Tvůrčí tým Pražského komorního divadla (dále jen PKD) již od začátku svého působení v Komedii nasadil ambiciózní a nekompromisně nepodbízivou dramaturgii. Zpočátku hlediště zelo prázdnotou, postupně se plnilo. Publikum na takové inscenace nebylo zvyklé, ale postupně se prokousávalo a sžívalo se s německou dramatikou a formou, kterou tvůrčí tým předkládal divákům. Divadelní kritika divadlo vychvalovala, avšak z recenzí mnohdy čiší bezradnost a troufla bych si tvrdit, že občas i nepochopení, o co v kuse vlastně šlo. Ačkoli návštěvnost postupně stoupala, přeci jen se některé inscenace začaly hrát „na komoru“, tj. jako „představení za oponou“, kdy diváci sedí na jevišti, na kterém herci hrají. To lze vždy zdůvodnit dramaturgickým záměrem, že u komorních inscenací je tak lepší sepětí mezi hledištěm a jevištěm. Například Divadlo v Dlouhé to u divácky náročných kusů dělá zrovna tak.
PKD bylo původně občanským sdružením. Aby se mohlo zúčastnit výběrového řízení na provoz divadla Komedie, muselo změnit právní formu. Jako nejjednodušší se jevila transformace na společnost s ručením omezeným, protože ostatní právní formy (např. obecně prospěšná společnost nebo akciová společnost), jsou velmi rigidní. V obchodním rejstříku je pak uveden jako jediný majitel a jednatel Dušan Pařízek, což je soukromé podnikání. Ve srovnání s Divadlem bez zábradlí, s.r.o, Divadlem Na Jezerce, s.r.o., či s odborníkem Tomášem Töpferem, se však jedná o podnikání značně prodělečné.
Ceny vstupenek až do konce působení PKD v Komedii zůstaly na příjemné výši (níži), navíc členové Klubu divadla Komedie měli 30% slevu. Ceny studentských vstupenek byly jen symbolické.
Osm let (2002-2009) získávalo PKD od hl. m. Prahy cca 12 mil. Kč. Pro další čtyřleté období (2010-2013) žádalo PKD o navýšení grantu v rozpětí 17,5 – 20,2 mil. Kč (od 17,5 mil. pro rok 2010 až 20,2 mil Kč pro rok 2013.) Vzhledem k vynikajícím uměleckým výsledkům a tomu odpovídajícímu vysokému bodovému hodnocení grantové komise hl. m. Prahy došlo k navýšení původní výše grantu, tj. oněch cca 12 mil., o necelou třetinu, a to na 14,5-15,5 mil. Kč. Toto navýšení však Dušan Pařízek považoval za nepřijatelné.
PKD mělo od začátku velmi úsporné výpravy, které postupem času byly ještě skromnější. Čím úspornější byla scéna, tím vyššími se stávaly honoráře umělců. Umělců, kteří byli schopni plnit náročné požadavky tvůrčího týmu, a kteří pracovali s velkým nasazením. Tedy, pokud dostávali za dobře odvedenou práci dobré peníze, komu to mít za zlé. Dále PKD muselo svým „dodavatelům“ vyplatit takové honoráře, aby si z nich mohli zaplatit sociální a zdravotní pojištění.
Vzhledem k postupně vybudované pozici na divadelní mapě Prahy a přesahu do zahraničí Pařízek celkem odůvodněně očekával, že se dotace od hl. m. Prahy budou zvyšovat. Zvláště, když příspěvkové organizace srovnatelné velikosti jako PKD, zřizované hlavním městem Prahou, dostávají dotace o několik milionů vyšší. Cílem transformace pražské divadelní sítě však bylo ušetřit na dotacích a grantech, a patrně i postavit alternativu k příspěvkovkám. Provoz soukromých subjektů by měl být levnější než provoz různými předpisy svázaných příspěvkových organizací.
Již od jara 2011 začal Pařízek v médiích ohlašovat, že pokud nedostane peníze, které žádal, PKD odejde z divadla Komedie. Jelikož k požadovanému navýšení dotace nedošlo, PKD z Komedie odešlo.
Ono se to vždycky nějak udělá, rozpočet se přepočítá, seškrtá a zlevní, ale pak přijde chvíle, když už se to nemá z čeho udělat, že takhle to dál nende. Možná k tomu vedla i rozumová úvaha, že dobrým marketingem může PKD před koncem činnosti dosáhnout plného hlediště, zatímco kdyby pokračovalo, mohli by radní pro kulturu začít poukazovat na to, že PKD má slabou návštěvnost. Rok dopředu naplánovaný konec činnosti umožnil většině týmu najít novou práci. Navíc včasný a důstojný odchod by mohl být příkladem pro další umělecké šéfy, zvláště pro ty, kteří zapomněli včas odejít. Ende.
Tvůrčí tým Pražského komorního divadla (dále jen PKD) již od začátku svého působení v Komedii nasadil ambiciózní a nekompromisně nepodbízivou dramaturgii. Zpočátku hlediště zelo prázdnotou, postupně se plnilo. Publikum na takové inscenace nebylo zvyklé, ale postupně se prokousávalo a sžívalo se s německou dramatikou a formou, kterou tvůrčí tým předkládal divákům. Divadelní kritika divadlo vychvalovala, avšak z recenzí mnohdy čiší bezradnost a troufla bych si tvrdit, že občas i nepochopení, o co v kuse vlastně šlo. Ačkoli návštěvnost postupně stoupala, přeci jen se některé inscenace začaly hrát „na komoru“, tj. jako „představení za oponou“, kdy diváci sedí na jevišti, na kterém herci hrají. To lze vždy zdůvodnit dramaturgickým záměrem, že u komorních inscenací je tak lepší sepětí mezi hledištěm a jevištěm. Například Divadlo v Dlouhé to u divácky náročných kusů dělá zrovna tak.
PKD bylo původně občanským sdružením. Aby se mohlo zúčastnit výběrového řízení na provoz divadla Komedie, muselo změnit právní formu. Jako nejjednodušší se jevila transformace na společnost s ručením omezeným, protože ostatní právní formy (např. obecně prospěšná společnost nebo akciová společnost), jsou velmi rigidní. V obchodním rejstříku je pak uveden jako jediný majitel a jednatel Dušan Pařízek, což je soukromé podnikání. Ve srovnání s Divadlem bez zábradlí, s.r.o, Divadlem Na Jezerce, s.r.o., či s odborníkem Tomášem Töpferem, se však jedná o podnikání značně prodělečné.
Ceny vstupenek až do konce působení PKD v Komedii zůstaly na příjemné výši (níži), navíc členové Klubu divadla Komedie měli 30% slevu. Ceny studentských vstupenek byly jen symbolické.
Osm let (2002-2009) získávalo PKD od hl. m. Prahy cca 12 mil. Kč. Pro další čtyřleté období (2010-2013) žádalo PKD o navýšení grantu v rozpětí 17,5 – 20,2 mil. Kč (od 17,5 mil. pro rok 2010 až 20,2 mil Kč pro rok 2013.) Vzhledem k vynikajícím uměleckým výsledkům a tomu odpovídajícímu vysokému bodovému hodnocení grantové komise hl. m. Prahy došlo k navýšení původní výše grantu, tj. oněch cca 12 mil., o necelou třetinu, a to na 14,5-15,5 mil. Kč. Toto navýšení však Dušan Pařízek považoval za nepřijatelné.
PKD mělo od začátku velmi úsporné výpravy, které postupem času byly ještě skromnější. Čím úspornější byla scéna, tím vyššími se stávaly honoráře umělců. Umělců, kteří byli schopni plnit náročné požadavky tvůrčího týmu, a kteří pracovali s velkým nasazením. Tedy, pokud dostávali za dobře odvedenou práci dobré peníze, komu to mít za zlé. Dále PKD muselo svým „dodavatelům“ vyplatit takové honoráře, aby si z nich mohli zaplatit sociální a zdravotní pojištění.
Vzhledem k postupně vybudované pozici na divadelní mapě Prahy a přesahu do zahraničí Pařízek celkem odůvodněně očekával, že se dotace od hl. m. Prahy budou zvyšovat. Zvláště, když příspěvkové organizace srovnatelné velikosti jako PKD, zřizované hlavním městem Prahou, dostávají dotace o několik milionů vyšší. Cílem transformace pražské divadelní sítě však bylo ušetřit na dotacích a grantech, a patrně i postavit alternativu k příspěvkovkám. Provoz soukromých subjektů by měl být levnější než provoz různými předpisy svázaných příspěvkových organizací.
Již od jara 2011 začal Pařízek v médiích ohlašovat, že pokud nedostane peníze, které žádal, PKD odejde z divadla Komedie. Jelikož k požadovanému navýšení dotace nedošlo, PKD z Komedie odešlo.
Ono se to vždycky nějak udělá, rozpočet se přepočítá, seškrtá a zlevní, ale pak přijde chvíle, když už se to nemá z čeho udělat, že takhle to dál nende. Možná k tomu vedla i rozumová úvaha, že dobrým marketingem může PKD před koncem činnosti dosáhnout plného hlediště, zatímco kdyby pokračovalo, mohli by radní pro kulturu začít poukazovat na to, že PKD má slabou návštěvnost. Rok dopředu naplánovaný konec činnosti umožnil většině týmu najít novou práci. Navíc včasný a důstojný odchod by mohl být příkladem pro další umělecké šéfy, zvláště pro ty, kteří zapomněli včas odejít. Ende.
Tento blog vyjadřuje stanovisko jeho autora, nikoli celé redakce.
Další články tohoto redaktora na blogu