Inscenace kladenského Divadla Lampion Uhlíř, princ a drak je pojatá jako divadlo na divadle. Děj pohádky o hledání „živé vody" pro zamrzlou zem je zasazen do kladenského uhelného dolu, do řetízkové šatny. Ovšem variace na slavné inscenace divadla DRAK, kde se pohádky odehrávaly buď v dílně (Jak si hrají tatínkové), nebo v kuchyni (Zlatovláska), se v Kladně příliš nevyvedla.

Herci se pohybují alternativně po jevišti, na sobě kostým loutky, ale hlava loutky je předmět (havířská svítilna), a tak vlastně vzniká tvor o čtyřech končetinách a dvou hlavách. V silnějších chvílích inscenace se v dole setmí, jsou vidět jen svíticí hlavy loutek, a konečně nejsou vidět jejich vodiči. Herci havíři chodí v holinkách, a mají začerněné tváře, to se dětem líbilo.

Synek se těšil na draka, ale drak vypadal spíše jak přerostlá tasemnice. Hlavu zřejmě tvořila důlní razící hlavice, a tělo bylo tvořeno havířskými helmami na šňůře. Přestože se jednalo o hodného draka, který neměl vypadat strašidelně, přeci jenom mohl být vyveden pečlivěji.

Inscenaci jsem viděla na festivalu Dítě v Dlouhé, kde místo zraněného představitele Uhlíře zaskakoval činoherec. Činoherec si chodil suverénně po jevišti s textem v jedné ruce a s lampičkou v druhé ruce (aby viděl na text), a svým klidem a přesvědčivostí všechny alternativce hravě přehrál.

Text pohádky napsala Radůza. Text je celkem pěkný, občas i vtipný, ale neúnosně dlouhý. Navíc v některých částech dosti složitý, takže spoustě obratů pětileté děti nemůžou rozumět. Občas měli problém všechno pochytat i dospělí. Možná se text měl využít jako rozhlasová hra, pro divadlo lze použít až při výrazném krácení.