("Když to vydržej děti, vydržíme to taky")

Čtvrtý festivalový den, pátek 21. 6. 2013, jsem zhlédla dvě zahraniční inscenace pro děti od 1,5 roku, a jednu loutkářskou dílnu.

Theatre Analys z francouzského Nosiel uvedl inscenaci s názvem Papírové zvuky. Jednalo se o krásně výtvarně vyvedenou papírovou členitou plochu, která tvořila horizont o rozměrech asi 2x2 metry, s kterou se dále moc nepracovalo, a o práci s papírem dvou herců, Marie Fraschiny a Laurenta Duponta. Oba protagonisté vytvářeli z papíru jakoby oblečení, květiny, deštníky a další předměty. Pak L. Dupont přešel ke zvukařskému pultu, a doprovázel zpěv M. Fraschiny a její tanec s papírem na ne úplně libozvučné elektroakustické piano. Dětem se to líbilo.

Další inscenací pro děti od 1,5 roku byly Kostky Loutkového divadla Maribor ze Slovinska. Inscenace vznikla na motivy obrázkové knihy Ely Peroci s názvem Dům z kostek. Přístup do hlediště byl postaven z velkých krabic, kterými se procházelo jako tunelem. Na stěnách krabic byly různé předměty jako peříčka či keramičtí ptáčci, a podlaha tunelu byla pokryta různými dřívky či polštáři s různou výplní, takže povrch se pod nohama pohyboval, zkrátka opičí dráha, která se staví v každém lepším mateřském centru. V dění na jevišti se daly vystopovat kratičké příběhy, herečka se nejdříve schovávala do papírových krabic (kostek), které představovaly domečky, protože pršelo. Déšť způsoboval herec litím vody z konvičky. Pak spolu herec s herečkou postavili dům, v kterém slepice snesla vejce, z kterého se nic nevylíhlo. Alespoň že v Mariboru mají jasno, že nejdříve byla slepice, a pak vejce. Pak byla noc, pak byl den, a pak byl konec. Děti si po představení s papírovými krabicemi docela vyhrály. Inscenace byla poučenější a profesionálnější než jak se běžně tvoří v mateřských centrech svépomocí, ale stále se vtírá otázka, zda je to opravdu potřeba.

Na závěr odpoledne byla připravena dílna bramborového divadla, které předcházely dvě krátké pohádky Švéda Staffana Björklunda. Zde nezbývá než říci, hurá, ve Švédsku to dělají jako v našich mateřských centrech. Ale ve Švédsku hrají pro děti i muži, u nás zatím jen maminky a babičky.