Pudl a pudr aneb Fantastické počátky barokního divadla v Čechách

75 %. V komentáři k jiné geisslerovské inscenaci Simply Simplicius jsem vyjádřil obavu, jestli nenastupuje nějaký nový trend dávat před divadelní představení zdlouhavé nepřeskočitelné reklamy v podobě režisérova proslovu. Téhož trapného a nevyžádaného úvodního monologu Petra Haška jsem bohužel nebyl ušetřen ani u Pudla a pudru. Škoda. Když se totiž pan režisér konečně odporoučel, rozběhlo se příjemně lehké představení s výtečnými pěveckými výkony všech zúčastněných, jimž herecky v sympatické střídmosti vévodil V. Franců. Jakkoli inscenace GH osobně asi nebudu cíleně vyhledávat, Pudl a pudr lze určitě doporučit ke zhlédnutí.

Pro mě absolutně netypický druh divadelního představení, kdy děj a především jeho závěr absolutně odpovídá komediálním textům z období barokního divadla, ale je zajímavě doplňován současnými reáliemi, mluvou, chováním. Na malém prostoru se jedná o milý barokní muzikál v rytmu opery a disca, kdy představitelé hlavních rolí jsou milí, sympatičtí a vlastně skvělí. Celkově jsem z toho měl takový happy dojem, který se skvěle hodil k prosluněné neděli. Jako divák, jenž se dosud nesetkal s tvorbou tohoto uskupení jsem byl vlastně mile překvapen a spokojený. /14.4.2024 v Táboře/

75% Welcome! Goodbye. Viděno během vlahého letního večera v krásném prostředí zámku v Moravské Třebové. Zaokrouhluji nahoru díky energii, kterou ze sebe účinkující pro těch 16 přítomných diváků vydali. Já mám výpravami po českých muzikálových scénách vkus asi dostatečně zkažený, takže mě to nijak neuráželo, ba naopak. Pěkná hudba a hravé texty, pěkně vystavená zápletka... Vzkaz K. Jírové: Herci byli sehraní (i sezpívaní) skvěle.

I bez kontextu předchozích her jsem si neobvyklý muzikál užil. A to nejsem zrovna fanda do muzikálů. Ústřední dvojice je skvěle sehraná, ale ani ostatní nezůstávají pozadu. Operní part byl the best!

Jako člověk neznalý všech předchozích opusů souboru a nechápající, že se jedná o "citace", jsem měl pocit, že jsem zabloudil do Divadla Broadway k Michalu Davidovi nebo do Kalichu k horším představením Janka Ledeckého. Kýč a nejjednodušší popík (přemýšlel jsem, jak pod tím mohou být podepsaní Hlaváč s Hanzlíkem). Nicméně závěr můj dojem částečně vylepšil. Choreograficko-pěvecká čísla byla provedena celkem profesionálně, ale co naplat, čekal jsem víc intelektuální potravy.

Použití kýče a popiny, které se trochu vymklo kontrole. K výročí si mohli Geissleři nadělit víc.

Bartoloměj je zpět a na světě je zase veselo! Barokní muzikál se Geisslerům náramně povedl. Tolik nápadů, tolik energie a tolik talentu se na jedné scéně vidí jen výjimečně. Od počátků divadla se dostaneme až k opeře a nechybí velkolepá pointa. Doufám, že se dočkáme písniček na CD, protože mi Pudl a Pudr chybějí už teď. Je zbytečné chválit jednotlivé herecké výkony, protože hlavní roli hraje dokonalá souhra. A nadhled s nadsázkou.

Další skvělý počin. Vyzvednout musím především herecký počin (a pro mě i nový herecký objev) Vojtěcha Franců. Viděno na předpremiéře v Kuksu.

75 %. V komentáři k jiné geisslerovské inscenaci Simply Simplicius jsem vyjádřil obavu, jestli nenastupuje nějaký nový trend dávat před divadelní představení zdlouhavé nepřeskočitelné reklamy v podobě režisérova proslovu. Téhož trapného a nevyžádaného úvodního monologu Petra Haška jsem bohužel nebyl ušetřen ani u Pudla a pudru. Škoda. Když se totiž pan režisér konečně odporoučel, rozběhlo se příjemně lehké představení s výtečnými pěveckými výkony všech zúčastněných, jimž herecky v sympatické střídmosti vévodil V. Franců. Jakkoli inscenace GH osobně asi nebudu cíleně vyhledávat, Pudl a pudr lze určitě doporučit ke zhlédnutí.

Pro mě absolutně netypický druh divadelního představení, kdy děj a především jeho závěr absolutně odpovídá komediálním textům z období barokního divadla, ale je zajímavě doplňován současnými reáliemi, mluvou, chováním. Na malém prostoru se jedná o milý barokní muzikál v rytmu opery a disca, kdy představitelé hlavních rolí jsou milí, sympatičtí a vlastně skvělí. Celkově jsem z toho měl takový happy dojem, který se skvěle hodil k prosluněné neděli. Jako divák, jenž se dosud nesetkal s tvorbou tohoto uskupení jsem byl vlastně mile překvapen a spokojený. /14.4.2024 v Táboře/

75% Welcome! Goodbye. Viděno během vlahého letního večera v krásném prostředí zámku v Moravské Třebové. Zaokrouhluji nahoru díky energii, kterou ze sebe účinkující pro těch 16 přítomných diváků vydali. Já mám výpravami po českých muzikálových scénách vkus asi dostatečně zkažený, takže mě to nijak neuráželo, ba naopak. Pěkná hudba a hravé texty, pěkně vystavená zápletka... Vzkaz K. Jírové: Herci byli sehraní (i sezpívaní) skvěle.

I bez kontextu předchozích her jsem si neobvyklý muzikál užil. A to nejsem zrovna fanda do muzikálů. Ústřední dvojice je skvěle sehraná, ale ani ostatní nezůstávají pozadu. Operní part byl the best!

Jako člověk neznalý všech předchozích opusů souboru a nechápající, že se jedná o "citace", jsem měl pocit, že jsem zabloudil do Divadla Broadway k Michalu Davidovi nebo do Kalichu k horším představením Janka Ledeckého. Kýč a nejjednodušší popík (přemýšlel jsem, jak pod tím mohou být podepsaní Hlaváč s Hanzlíkem). Nicméně závěr můj dojem částečně vylepšil. Choreograficko-pěvecká čísla byla provedena celkem profesionálně, ale co naplat, čekal jsem víc intelektuální potravy.

Použití kýče a popiny, které se trochu vymklo kontrole. K výročí si mohli Geissleři nadělit víc.

Bartoloměj je zpět a na světě je zase veselo! Barokní muzikál se Geisslerům náramně povedl. Tolik nápadů, tolik energie a tolik talentu se na jedné scéně vidí jen výjimečně. Od počátků divadla se dostaneme až k opeře a nechybí velkolepá pointa. Doufám, že se dočkáme písniček na CD, protože mi Pudl a Pudr chybějí už teď. Je zbytečné chválit jednotlivé herecké výkony, protože hlavní roli hraje dokonalá souhra. A nadhled s nadsázkou.

Další skvělý počin. Vyzvednout musím především herecký počin (a pro mě i nový herecký objev) Vojtěcha Franců. Viděno na předpremiéře v Kuksu.

Jako člověk neznalý všech předchozích opusů souboru a nechápající, že se jedná o "citace", jsem měl pocit, že jsem zabloudil do Divadla Broadway k Michalu Davidovi nebo do Kalichu k horším představením Janka Ledeckého. Kýč a nejjednodušší popík (přemýšlel jsem, jak pod tím mohou být podepsaní Hlaváč s Hanzlíkem). Nicméně závěr můj dojem částečně vylepšil. Choreograficko-pěvecká čísla byla provedena celkem profesionálně, ale co naplat, čekal jsem víc intelektuální potravy.

Bartoloměj je zpět a na světě je zase veselo! Barokní muzikál se Geisslerům náramně povedl. Tolik nápadů, tolik energie a tolik talentu se na jedné scéně vidí jen výjimečně. Od počátků divadla se dostaneme až k opeře a nechybí velkolepá pointa. Doufám, že se dočkáme písniček na CD, protože mi Pudl a Pudr chybějí už teď. Je zbytečné chválit jednotlivé herecké výkony, protože hlavní roli hraje dokonalá souhra. A nadhled s nadsázkou.

75% Welcome! Goodbye. Viděno během vlahého letního večera v krásném prostředí zámku v Moravské Třebové. Zaokrouhluji nahoru díky energii, kterou ze sebe účinkující pro těch 16 přítomných diváků vydali. Já mám výpravami po českých muzikálových scénách vkus asi dostatečně zkažený, takže mě to nijak neuráželo, ba naopak. Pěkná hudba a hravé texty, pěkně vystavená zápletka... Vzkaz K. Jírové: Herci byli sehraní (i sezpívaní) skvěle.

Pro mě absolutně netypický druh divadelního představení, kdy děj a především jeho závěr absolutně odpovídá komediálním textům z období barokního divadla, ale je zajímavě doplňován současnými reáliemi, mluvou, chováním. Na malém prostoru se jedná o milý barokní muzikál v rytmu opery a disca, kdy představitelé hlavních rolí jsou milí, sympatičtí a vlastně skvělí. Celkově jsem z toho měl takový happy dojem, který se skvěle hodil k prosluněné neděli. Jako divák, jenž se dosud nesetkal s tvorbou tohoto uskupení jsem byl vlastně mile překvapen a spokojený. /14.4.2024 v Táboře/

75 %. V komentáři k jiné geisslerovské inscenaci Simply Simplicius jsem vyjádřil obavu, jestli nenastupuje nějaký nový trend dávat před divadelní představení zdlouhavé nepřeskočitelné reklamy v podobě režisérova proslovu. Téhož trapného a nevyžádaného úvodního monologu Petra Haška jsem bohužel nebyl ušetřen ani u Pudla a pudru. Škoda. Když se totiž pan režisér konečně odporoučel, rozběhlo se příjemně lehké představení s výtečnými pěveckými výkony všech zúčastněných, jimž herecky v sympatické střídmosti vévodil V. Franců. Jakkoli inscenace GH osobně asi nebudu cíleně vyhledávat, Pudl a pudr lze určitě doporučit ke zhlédnutí.

I bez kontextu předchozích her jsem si neobvyklý muzikál užil. A to nejsem zrovna fanda do muzikálů. Ústřední dvojice je skvěle sehraná, ale ani ostatní nezůstávají pozadu. Operní part byl the best!

Použití kýče a popiny, které se trochu vymklo kontrole. K výročí si mohli Geissleři nadělit víc.

Další skvělý počin. Vyzvednout musím především herecký počin (a pro mě i nový herecký objev) Vojtěcha Franců. Viděno na předpremiéře v Kuksu.