Odpoledne třetího festivalového dne, čtvrtka 20. 6. 2013, patřilo dvěma zahraničním a jedné ostravské inscenaci.

Inscenaci Dva na špičkách uvedlo švédské Staffan Björklunds Teater z Kävlinge. Jednalo se o drobnou příjemnou mateřinku, snadno přepravitelnou i snadno pochopitelnou. Scéna sestávající ze tří dřevěných beden a několika dřevěných, velmi pohyblivých loutek působila velmi půvabně. Setkali jsme se se shánčlivým ptákem, na kterého nakonec nezbyla ani jedna bobule, s bobrem, který učil syna překusovat větve, a s ptačí matkou a její ptačí dcerou. Také jsme se seznámili s malověrnou housenkou, která se tolik bála, že ji ptačice sežerou, až si sama raději vlezla do zobáku velké ptačice, aby to už měla za sebou. Ta ji vyplivla s tím, že je vegetariánka, a žere jen biozrní od místních sedláků. Ptačice též housence vysvětlila, že zakrátko bude také létat, neboť se promění v motýla. Bylo zajímavé sledovat, jak se zručně animovaná housenka dokáže na kmeni stromu (bedna a týble) schovat a splynout s prostředím. Létání už jí jako motýlovi moc nešlo, ale to byl jen detail v jinak zdařilé inscenaci. Již tak kvalitnímu loutkohereckému výkonu švédského performera také výrazně pomohlo konsekutivní, tvůrčí a procítěné tlumočení Petra Hrůzy.

Divadlo loutek Ostrava přivezlo zcela standardně vypodobněnou pohádku O perníkové chaloupce. Dva herci, představující Maminku a Tatínka, také animovali dvě panenky Mařenku a Jeníčka. Ježibaba byla sice pěkně namaskovaná, ale sehraná zcela činoherně. Za loutkové by se daly považovat andělské sbory, které radily Mařence a Jeníčkovi, kterak se dostat z chaloupky a zbavit se baby, kterou dle rady spálili v peci.

Pro mě poslední čtvrteční inscenací byl Pes (pří) tulák proslulého divadla Piki z Pezinku. Katarina Aulitisová a Ĺubo Piktor opět nezklamali. Kochali jsme se precizním voděním loutek a nejrůznějšími vtípky. Příběh vypráví o psu, kterého chtěli utratit hned jako štěně, ale zázrakem se zachránil, a přes různé peripetie a dobrodružství, útěkům a návratům došlo k napravení jeho nové lidské smečky v čele se zpovykaným frackem Dulou, a pak žijí všichni šťastně až do Přítulákova důchodového věku. Příběh občas trochu pokulhává, ale vzhledem k hereckým dovednostem a energii herců se to dá snadno přehlédnout.