V sobotu a v neděli už na festivalové návštěvníky začala padat únava. Množství představení, mnoho scén, přesuny sem a tam. Naštěstí k DEPO2015 i zpět se dá jít po nábřeží, kde jsem mohla přijít na jiné myšlenky.

Mnohé festivalové inscenace se snažily najít nové inscenační postupy, ale vítězi nakonec byl varšavský statický melodram Zápisky z vyhnanství a klasická činohra založená na interpretaci silného textu, a to Před západem slunce Slovenského národního divadla a Maryša ostravského Divadla Petra Bezruče.

Velcí slovenští herci se v inscenaci Před západem slunce tentokrát museli směstnat na úzký obdélníkový prostor, po jehož delších stranách seděli diváci. O to víc bylo možné vnímat emoce, které se vyskytují v rodině bývalého státního tajemníka Mathiase Clausena (Martin Huba). Sedmdesátiletý vdovec Clausen stále despoticky řídí firmu i životy svých dětí. Žije jen pro ně a pro památku své ženy. V první části zpodobňuje scéna spořádaný pokoj bohatého domu, na zdech visí obrazy členů rodiny. Vdovec se však náhle zamiluje do dvacetileté energické dívky Inke (Mária Schumerová), která je na svůj věk velmi dospělá. Inke jeho city opětuje a rozhodnou se začít spolu nový život.

To se nelíbí především manželce jeho nejstaršího syna a machistickému manželovi jeho neprůbojné dcery. Oba manželské páry se bojí o rodinné peníze. Před snídaní, na kterou chce poprvé rodině hlava rodiny Inke představit, se dohodnou, že Inke nepřijmou. Když přijde otec s Inke na snídani, Inke pochopí, že není vítaná a chce odejít. Otec však dá rodině velmi energicky až eruptivně najevo, že dále vládne on, a všechny příbuzné vyhodí a vydědí.

V druhé části sledujeme postupný zmar bohatého domu. Stěny se postupně kácí, obrazy jsou opřené o zem, na jevišti se otáčí láhve vína. Clausen se dozví, že ho děti, a to hlavně ty, které jsou poháněni svými partnery, chtějí zbavit svéprávnosti. Popletená, nesamostatná a neprovdaná šedá myš, tedy dcera Bettina (Tatina Pauhofová), neví, na kterou stranu se postavit, ale to ve výsledku nikoho nezajímá. Energický státní tajemník je vyhaslejší a vyhaslejší, nedokáže situaci zvrátit, až vyhasne úplně. V této interpretaci mu ke smrti pomůže věrný sluha Winter, který do vody přimíchá cyankáli.

Z vedlejších rolí je třeba zmínit jednoduchou Inčinu matku (zářící Emília Vášáryová) a Clausenova přítele Geigera (nepřehlédnutelný Emil Horwáth).

Dvě zahraniční inscenace, slovenský Americký císař a maďarské Je těžké být bohem bych brala spíše jako kuriozity.

Závěrečné představení Jiní lidé Divadla Varšava mělo v anotaci uvedeno hiphopová báseň. Inscenace je plná obrazů a vtipných scén, které však nedávají příliš smysl a většinou se ani nepropojí. Inscenace nemá gradaci a do konce představení jede v jedné, v závěru nudné linii.
Tak na velkou Plzeň zase příští rok.