PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (618)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 23.10.2024)
65% - Příběh děvčátka z hor, který mě jako dítě minul, inscenuje Stanislav Moša jako milý, laskavý, až pohádkový příběh pro děti. Kouzlo mu pomáhá vytvářet půvabná ilustrovaná scéna (u níž zamrzí časté zatmívačky při proměnách), která na jevišti vytváří jak kouzelnou horskou přírodu, tak bohatý dům ve Frankfurtu. Největší devizou je Viktoria Abrahám, která v titulní roli ovládla jeviště, a vedle ní i zbytek zdařilého obsazení, v němž pozitivně zaujali i G. Čtveráčková, K. Helbich či V. Matušovová. Je škoda, že příběh v podstatě není příliš dramatický, nenabízí výraznější konflikty, žel ovšem ani výraznou a zapamatovatelnou hudbu.
(zadáno: 23.10.2024)
55% - Působivá stylizace, zejména výtvarná, která nastupuje hned od úvodní situace a v té je velmi slibná, zůstává žel tím nejvýraznějším dojmem, který po sobě inscenace Michala Dočekala zanechává. Neprojevuje se jen ve zmiňované výtvarné stránce, stylizované je i herectví a zřejmě kvůli tomu jsou sice jednotlivé postavy poměrně snadno zařaditelné a jasně definované, ale jejich hlubší charaktery zůstávají jen naznačené, což podstatnější napojení na ně a jejich zájmy, přání a motivace značně ztěžuje, takže rodinné drama, v němž ústřední roli hrají peníze, nepůsobí tak silně, jak by mohlo a mělo.
(zadáno: 23.10.2024)
Ústeckému Činohernímu studiu pod režijním vedením Davida Šiktance se v Perplexu okouzlujícím způsobem podařilo spojit humornou stránku textu využívající často až absurdní a groteskní prvky, s vážnějšími polohami. Nechalo herce vycházet z vlastních životů, zvyků a zkušeností a komentáře o nich se tak staly nedílnou součástí inscenace, které dodávají další rozměr. Obsazený čtyřlístek herců odvádí výborné herecké výkony, přičemž si neustále udržuje nadhled a odstup, který pomáhá výše zmiňovanému propojování všech poloh.
(zadáno: 28.9.2024)
65% - Dokud se Mikuláškova inscenace drží v úvodu nastoleného tempa a funguje jako úderná i hravá koláž plná myšlenek, útočných i filosofických, kterou společně s video vsuvkami ze současnosti, inscenovanými střípky z minulosti a vystupováním z rolí stále provází nadhled, odstup i zapálení, baví. V druhé části se ovšem lehkost a údernost ztrácí v repetetivní didaktičnosti projevující se jak v rodinné sáze, tak v "politické disputaci". Tempo pak uvadá a v přemíře tezí a proklamací se jej už nedaří znovu navodit, jakkoli se herci ve zdařilé souhře snaží.
Musím pochválit výbornou zvukovou složku. Inscenaci skvěle slouží a nesmírně pomáhá.
Musím pochválit výbornou zvukovou složku. Inscenaci skvěle slouží a nesmírně pomáhá.
(zadáno: 28.9.2024)
55% - Dvě ženy a jeden muž, který je obě opustil. Ta "víc" zrazená iniciuje jejich setkání a diváci se pak stávají jeho svědky. Setkání, jímž vedle již nepřítomného muže prostupují vzpomínky, výčitky a věčné vysvětlování. A setkání, které je výrazně ovlivněné odlišností těchto dvou žen, jejich životů a životních postojů a determinované nechutí a nezájmem si rozumět. Jakkoli obě herečky předvádějí silné, vydařené výkony, napojit se ani na jednu postavu jsem nedokázala a titul hry tak vnímám jako výrazně - až škodolibě - pozitivnější než celý text a všechny jeho myšlenky.
(zadáno: 28.9.2024)
65% - M. Schlegelová vytvořila příjemnou inscenaci, zdařile využila možností, jež jí specifické krumlovské jeviště poskytlo pro budování jednotlivých prostředí. Z mého pohledu však byla rozlehlá scéna rovněž největší slabinou. Znemožnila hereckým výkonům plně vyniknout a zapůsobit. Příběh přede mnou tak byl hezky inscenován, ale emočně nezasáhl. Provázely mě i pocity, že často sleduji zbytečné kudrlinky, místo propracovaného děje. Mnohé otočky hlediště působily nevyužitě, prostor by místo drobných etud služebnictva, jež je provázejí, jistě mohl být zaplněn i dramatičtěji, konkrétním dějem. Za zbytečné považuji i doplňující videoprojekce.
(zadáno: 27.9.2024)
65% Návrat krále je pro mě typickou prací J.Čermáka, v níž kombinuje bizár s bizárem ještě větším: v barevných kulisách, extravagantních kostýmech, s přepáleným herectvím, eufemismy a frází plným, pozitivním slovníkem zdůrazňuje absurditu doby, režimu a kulturní sféry a svým výsměchem trefně poukazuje na obludnost toho všeho. Žel hrubozrnnost humoru mnohdy využitého mi nápaditý výsměch a nadsázku často kazila. Když finále nabídlo i umírněnější a vážnější momenty, spojovaly se všechny složky skvěle, leckdy to pro mě ovšem bylo přepálené. Oceňuji hudební složku a výkony všech obsazených, kteří ten bizár utáhnou, a mezi nimiž zazářil J.Mansfeld.
(zadáno: 27.9.2024)
Další z řady Dianiškových inscenací, která hojně využívá jeho obliby a znalosti žánrových filmů a vychází z nich, jejich zákonitostí i klišé. Znalec najde řadu konkrétních odkazů, ale být znalcem není nutné. Tak dobře inscenace funguje sama o sobě jako zábavná parodie žánrových stereotypů a intenzivní jízda. Tam, kde v první části výrazně využívá slibovaného rapu, přináší i něco nového proti předchozím podobným kouskům. Když rapu ubývá, slábne v druhé části i slušné tempo. I tak inscenace baví. Nepřináší významně víc než zábavu, velmi podařené zapojení nových tváří souboru DpP a skvělý zpěv K. Baranové, ale ta zábava je velmi dobrá.
(zadáno: 27.9.2024)
65% - Inscenace Tomáše Soldána předkládá působivé vyprávění hlavní hrdinky o vlastním životě i životě s dávno zesnulou matkou, stále přítomnou prostřednictvím dopisů. Díky řadě scénických i zvukových efektů nesklouzává k literárnosti, čemuž napomáhá vedle scénické hravosti v jednotlivých situacích i silný herecký výkon Terezy Dočkalové, která v intimním prostoru Studia předvádí velmi uměřený, soustředěný a propracovaný výkon, a její skvělá souhra s Rosalií Malinskou. I aktualizace ve zcizujícím výstupu přináší zásadní témata v zábavné a zajímavé formě, sevřené osobní vyprávění nicméně narušuje, tím spíš, že je v inscenaci jediná.
(zadáno: 27.9.2024)
Spojení Pasoliniho předlohy s režií J.Čermáka dávalo předem tušit, že půjde o pro dosud na původní práci Dlouhé zvyklého diváka kontroverzní inscenaci, a tou Teoréma bude. Neznalá konkrétně této předlohy jsem jen tušila, do čeho jdu, a jakkoli na mě první scény výrazně působily, svou obrazností i absurditou, krátce po příjezdu cizince se z mého pohledu inscenace chytila do pasti opakování, vršení metafor a předvídatelnosti - i s ohledem na téměř jediná slova, která po příjezdu cizince z jeho úst zazní, aby se následně začala naplňovat. Obrazově, pohybově i herecky zajímavé, ale celek se mě nedotkl a upadající tempo v druhé části nepomohlo.
(zadáno: 27.9.2024)
První premiéra výroční sezóny Činoherního klubu přinesla velmi uspokojivou inscenaci Gogolových Hráčů. Dokud se nesla v proklamovaném označení "hazardní groteska", tzv. "jsem šla s ní". K závěru však začala sklouzávat z grotesky k taškařici, a přesně v tom momentu mě přestala bavit. Tempo se zpomalilo, sklouzlo k cyklení a natahování a zbylo tak spoustu času na to zamyslet se nad mnoha detaily, např. proč jsou zvukové ukázky z legendárního nastudování z roku 82 použity, když jsou použity tak řídce a není s nimi pracováno zásadněji.
(zadáno: 27.9.2024)
Ideální inscenace pro uvádění na letní scéně: oddechová, vtipná, která nabízí velkou komediální příležitost oběma obsazeným herečkám, a ty jí obě bohatě využívají. Pavlu Ondruchovi se obě dámy podařilo vést k uměřeným, velmi vypilovaným a přesto živelně působícím hereckým výkonům. Nevím, jak to bude fungovat na kamenné scéně, pro oddechové léto je to ovšem ta pravá volba.
(zadáno: 27.9.2024)
65% - S osmdesátými léty, respektive jejich devadesátkovými pozůstatky, jak na ně a své dětství vzpomíná hlavní hrdina této inscenace, jsem se potkala jen krátce, rovněž v dětství a tedy dětskou optikou nahlíženými, přesto na mě nostalgie v nemálo momentech dolehla. Pro ideální vyznění Fichtla je zřejmě nezbytná, ten totiž nabízí skutečně zábavné nostalgické ohlédnutí za dětstvím a dospíváním v této době, včetně všech s ní spojených absurdit a zvláštností. Mě nejvíce bavil v momentech, kdy Pavel Liška s Michalem Isteníkem vystupovali ze svých rolí a glosovali své role a hereckou práci jako takovou.
(zadáno: 27.9.2024)
45% - Kouzlo nového nastudování, které fungovalo v případě Krysaře, bohužel tentokrát nezabralo. Výprava ani choreografie dnešním standardům hudebního divadla nedostačují, jak scénografie, tak projekce místy vyvolávají až dojem amatérského snažení, a celá inscenace pak ještě o to víc působí staře, ostatně Tajemství samo už bohužel staré je. Do Kalichu se s ním sice vrátila živě zpívající company, což je skvělé, zamrzí nicméně, a o to víc i vynikne, že někteří obsazení v hlavních rolích za ní pěvecky zaostávají. Zejména obsazení A. Landové se bohužel nepovedlo.
(zadáno: 27.9.2024)
(zadáno: 24.6.2024)
65% - Propracovaný herecký výkon Zdeňka Kupky v hlavní roli a chytrá, vtipná i mrazivá předloha efektně poukazující na nebezpečí populismu jsou největšími klady liberecké inscenace. Ještě by snesla větší říz, tempo a ostrost, dobrý zážitek nicméně nabízí i teď.
(zadáno: 24.6.2024)
Hravá hříčka o stavbě libereckého divadla trpí přílišným množstvím motivů a námětů, které se snaží sledovat. Vedle vzniku budovy Šaldova divadla osudy herecké společnosti, osudovou lásku Gustava Klimta, přičemž současně přidává i postavu jeho budoucího já, jež příběhem provází, i postavu Františka Xavera Šaldy. V množství časových skoků se ovšem obtížně orientuje, protahuje délku inscenace, oslabuje tempo. Kabaretní forma postrádá lehkost i lepší a nápaditou hudební složku. Herci se snaží, dojem však zůstává ponejvíc rozpačitý.
(zadáno: 24.6.2024)
75% - Po všech stránkách expresivní inscenace Martina Františáka, jak stran hudby Ivana Achera, tak v ohledu na výpravu Evy Jiřikovské plnou nápaditých symbolů, tak ve smyslu hereckých výkonů. Hon za touhou a vzdor Krajčířky Evy působí velmi intenzivně i v posunu stylizace do blíže neurčené budoucnosti. Kateřina Kornhäuserová podává barvitý herecký výkon, v němž jí nejvýraznějšími hereckými partnery nejsou Stavros Pozidis a Filip Jáša (Samko a Mánek) ale Eliška Jansová (Zuzka) a Jana Hejret Vojtková (Mešjanovka). Přesvědčí ale herecká souhra celého obsazení.
(zadáno: 24.6.2024)
V počátku mnohem jemněji, až přívětivěji, než bývá obvyklé, působí soužití matky a dcery v liberecké inscenaci. Jemnější a přesná drobnokresba jednotlivých charakterů však umožňuje intenzivnější napojení na všechny postavy, zdůrazňuje následné zvraty a proměny a činí je působivějšími. Veronika Janků i Veronika Korytářová skvěle vykreslují dvě nešťastné ženy a Zdeněk Kupka s Danielem Tomanem jim neméně působivě sekundují. Inscenaci nadto nechybí ani černý humor a působivosti dodává až hyperrealistická scénografie a efektní hudba.
(zadáno: 24.6.2024)
75% - Příjemnou duchařskou komedii v režii Kateřiny Duškové zdobí působivé střídání milého humoru a lehké romantiky s dokonalým načasováním v jednotlivých situacích a výbornými hereckými výkony. Mezi herci ostatně nezaujmou jen představitelé hlavních čtyř rolí, ale i další tři s propracovanými výkony ve vtipně (i výtvarně) stylizovaných rolích anděla, správce a tchyně.
(zadáno: 22.6.2024)
Opakování prověřené a oblíbené formy se tentokrát zaseklo: jednak na otrockém chronologickém vršení obrazů že života, a hlavně z tvorby, bez hlubší myšlenky o tom, proč zrovna tyhle a proč zrovna tak, navíc náhle utnutých; a současně na ne tak divadelně vděčné osobnosti. Většina kabaretně muzikálových vstupů tak působí nechtěně komicky. Mnohé zachraňují alespoň skvělé herecké výkony, zejména Marka Adamczyka, Maxmiliána Kocka, Kryštofa Krhovjáka a Kristýny Jedličkové.
(zadáno: 22.6.2024)
85% - Jako slavnostní rodinnou večeři inscenuje Diana Šoltýsová svou Kytici. Dcera k ní přivádí snoubence a babička po prvním chodu začíná s vyprávěním první z Erbenových balad (odvypráví/odehraje se jich celkem sedm). Zbytek rodiny se přidává a postupně se všichni proměňují do Erbenových postav. Jako kulisy i kostýmy jim slouží jen to, co poskytuje slavnostní tabule. O to víc vyniká jejich herectví a krása Erbenových slov, která Šoltýsová nechává znít. A navíc ještě to nevyslovené v rodinných vztazích, co vyvěrá na pozadí. Takhle za mě vypadá ideální Kytice, v níž se inscenace nesnaží převálcovat nedramatickou předlohu, ale posouvá ji výš.
(zadáno: 22.6.2024)
75% - Malý a přeplněný pokoj malého bytu, ztvárněný na jevišti Reduty velmi realisticky, svou sevřeností zdůrazňuje výrazné herecké výkony všech čtyř herců, jejichž postavy se v něm střetávají. Jeden pragmatik, dva životní filosofové a Zuzi v podání Sarah Haváčové: živá, živelná a živočišná, hnaná touhou, zrcadlící ty tři a zrcadlící se v nich. Velmi příjemné a intenzivní představení této inscenace.
(zadáno: 22.6.2024)
Inscenace Štěpána Pácla celá jako by kopírovala scénu Dragana Stojčevskiho. Vestavěná krychle v zadní stěně představující Podkolesinův byt vytváří zajímavý scénický prvek a i jevištní akce odehrávající se v ní ještě působí slibně. Vynikají v ní přinejmenším herecké výkony. Jakmile se však děj přesouvá klasicky na jeviště, všechny problémy jasně vyniknou. Celá inscenace je, podobně jako rozlehlá scéna, prostě prázdná. Herci se mohou snažit, jak chtějí. Po zhlédnutí víc než pocit vyprázdněnosti nezbývá. Text se odehrál, ale co z toho...
