PRAHA
aktuální festivalyRedakce
Iva Bryndová
souhrnná stránka redakceVolby
Hodnocení (618)
Filtrování hodnocení:
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 16.6.2023)
75% Životní příběh Almy Rosé patří k těm osudově poznamenaným velkými dějinami 20.století, v tomto případě konkrétně druhou světovou válkou a obludným nacistickým režimem, který nadanou houslitsku dovedl až do koncentračního tábora, kde její život ukončil. I zde přitom dokázala dlouho přežívat díky neustálému těsnému sepjetí se svou milovanou hudbou, s jejíž pomocí rovněž zachraňovala další. Těsné sepjetí malého (co do času, počtu herců i např. výpravy) činoherního kousku právě s hudbou, činí z inscenace BodyVoiceBandu výrazný projekt, který by bylo škoda minout.
(zadáno: 16.6.2023)
Dramatický osud Pravomila Reichla by dle mého v divadelní podobě lépe vynikl, kdyby při jeho dramatizaci autoři nevycházeli právě z románu P.Stančíka, nebo kdyby si z něj alespoň vzali tu výraznější druhou polovinu. Ta funguje i na jevišti výrazně lépe. První jí bohužel nedostačuje. Herecky ani jinak řemeslně není inscenaci co vytknout, ale bohužel ten základ, na který v synopsi lákají inscenace i román, úplně nefunguje. V inscenaci i kvůli tomu, že to místy vypadá, jako by ji režírovali dva lidé a ne vždy se s názorem na žánr, který dělají, potkali. Dianiškův režijní styl místy působí na něj až příliš usedle a svázaně a za mě to není výhra.
(zadáno: 25.5.2023)
Ani skvělé herecké výkony bohužel nezachraňují inscenaci, která by mohla sloužit jako jasný doklad toho, že ne vždy se úspěšný film dá stejně úspěšně inscenovat v divadle. A skvělé herecké výkony Chlast nabízí. Tedy možná se na divadle inscenovat dá, ale prostě vyžaduje zásadnější úpravu a výklad, v tuhle chvíli však stále předpokládám, že nám tvůrci prostě onu zásadní myšlenku nebo hodnotu, kterou film má, zapomněli sdělit.
(zadáno: 25.5.2023)
V podstatě jednoduchý milostný trojúhelník, který Simon Gray ve své hře představuje, k zajímavější poloze posouvá jak délka jeho trvání (20 let), tak jeho zhoubná povaha vzhledem k blízkému vztahu mezi milostnými rivaly či přiznaná inspirace skutečnými životními osudy a vztahy autora. Divadlu Ungelt se navíc podařilo v podstatě dokonale vybrat obsazení, kdy jak Marek Němec v roli svého alkoholika, tak Veronika Khek Kubařová v rolích dvou velmi odlišných žen/dívek předvádějí velmi výrazné a silné herecké výkony, stejně jako Igor Orozovič v méně vděčné a výrazné herecké úloze.
(zadáno: 25.5.2023)
Muzikálová groteska na prknech Dejvického divadla baví. Baví hudba Marka Doubravy, baví i jednotlivé scénky splétající napřeskáčku dohromady životní peripetie jednoho čerstvého padesátníka tzv. "na pěst". Herecké výkony jsou výrazně a skvěle nadsazené a současně celé obsazení dokonale sehrané. Místy se objevující vážnější tóny a myšlenky, stejně jako dlouho udržované napětí stran jedné z úvodních situací pak této černé grotesce dodávají zajímavější a barvitější vyznění, než pouze a prostě komediální.
(zadáno: 25.5.2023)
65% V kontextu další tvorby SKUTRU působí Nebezpečné známosti poněkud krotce. Ač režijní umírněnost kompenzují silnými hereckými výkony, nedaří se mi zbavit pocitu, že je to škoda, z mého pohledu šlo o skvělou látku pro výraznější pojetí, díky všem postavám a postavičkám, intrikám i ději - hudebně, pohybově, herecky. Pocit tohoto nedostatku zesiluje i slabé pnutí mezi hlavními postavami v podání Z.Stivínové a S.Rašilova, jež celý kolotoč intrik roztáčí. Přes jejich silné individuální herecké výkony jsem osudovou jiskru nenašla. Oba v tomto smyslu výrazně předčila D.Barešová se svým skvělým a emocionálně silným výkonem a vedle ní i Z.Piškula.
(zadáno: 25.5.2023)
65% Michal Lang se svým tvůrčím týmem vsadil na výrazně moderní prostředky, jimiž Shakespearovu hravou komedii inscenuje. Kouzelný les se tak v jeho inscenaci stává poměrně děsivým místem. Využití videomappingu je sympatickým a podařeným tahem, který mistrně nahrazuje kouzla. Herecké výkony, leckdy výrazně přepjaté odpovídají drsnějšímu, modernějšímu pojetí a jsou obecně povedené. Celou dobu jsem se nicméně nedokázala zbavit pocitu, že se mi ta výrazně moderní výprava výrazně vizuálně nelíbí, a to mi kazí dojem.
(zadáno: 25.5.2023)
75% DNz vykročilo z obvyklého modelu spojených epizodek užitého v řadě předchozích inscenací, a úspěšně! Malé jeviště mění v malý exilový byt, v němž inscenace dokonale vykresluje ubíjející společný život dvou individualit vyhnaných z vlasti, od dosavadních životů, jenž se postupně mění spíš v boj o život, jen občas narušovaný nijak nepomáhajícími návštěvami. Zásadní rámec pro vyznění inscenace přitom dodává hned úvodní hořký, ale láskyplný a již povznesený monolog A.Kubátové, která v hlavní roli předvádí suverénní výkon, přičemž zbývající obsazení jí zdatně sekundují a ve svých hereckých výkonech přitom přinášejí typickou poetiku DNz.
(zadáno: 25.5.2023)
75% Inscenace Oldřicha Kříže (snad v trochu pozměněné podobě, ale přiznávám, že jsem žádné zásadní změny po těch více než 10 letech nerozeznala) představuje sympatickou klasiku, která spojuje kvalitní základ, tedy roky prověřený muzikál, s podobně kvalitním řemeslem. Užila by snad "lepší"/bohatší výpravu a zejména živou hudbu, ale potěší i v aktuálním provedení, jež oslní především skvělými hereckými, pěveckými a tanečními výkony ústřední čtveřice v podání J. Kříže, M. Křížové, R. Urbana a I. Hošpesové.
(zadáno: 27.4.2023)
65% Moderní a výrazně obrazotvorné pojetí klasiky, jak je pro M.Dočekala typické, baví. I když je hlučné, zpívá nesrozumitelně (snad latinsky), i když je text zkrácený a proložený zcizovacími prvky (promluvy autora, scénické poznámky, anonymy či zcela konkrétní, podepsané, komentáře na adresu autora, který svými postoji vyvolával značnou nevoli). Nebo spíš DÍKY tomu všemu, díky částečnému odtržení od prosté předlohy baví a funguje. Bohužel také spoléhá na hlavní dvojroli a M.Donutil pro ni za mě nebyl dobrou volbou. Stylizace unaveného doktora je pochopitelná, ale primárně v obou rolích předvádí polohy již dříve užité/viděné a nepřesvědčil.
(zadáno: 27.4.2023)
Fričova inscenace textu O.Novotného beze sporu je generační zpovědí; zábavnou, hravou i patřičně mrazivou. Zmiňuje mnohá témata, která nás zasahují, více či méně ovlivňují a trápí, jak v partnerských vztazích či vnímání sebe sama, tak pokud jde o nejrůznější společenské problémy a nejzásadnější rodinné vztahy. V dokonalé herecké souhře hravě vykresluje přímo, a často i nepřímými zcizujícími komentáři, zásadní okamžiky a situace v životě otce a dítěte; v období dětství jednoho i poté v období stáří druhého. A přes značnou odlišnost nálad obou částí k sobě tyto neoddělitelně náleží a teprve společně dodávají inscenaci skutečnou sílu i katarzi.
(zadáno: 27.4.2023)
Hravé inscenaci příběhu na motivy známého filmu by dle mého názoru prospělo svižnější tempo, menší množství humorných scének se sousedkami a přítelkyněmi a větší soustředění se na příběh onoho v synopsi zmiňovaného chlapce, který se lišil, a přesto chtěl žít s ostatními, jeho pocity, prožitky vztahy. Takhle inscenace baví, ale nezanechala bohužel výraznější stopu.
(zadáno: 26.4.2023)
MDB připravilo další výpravný muzikál pro celou rodinu. V nápadité scéně s využitím výrazných světel a projekcí vzniká v choreografiích Michala Matěje řada velkých klasických muzikálových čísel, fantaskní světy se pojí s rodinným dramatem. Company tančí a zpívá a protagonisté hlavních rolí předvádějí výborné komplexní výkony. Hvězdami premiéry byli Lukáš Janota a Radka Coufalová. Všechno dohromady to však výrazně připomíná již v Brně viděné a inscenace by navíc potřebovala významně krátit a zrychlit tempo. (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.4.2023)
Inscenace mladoboleslavského divadla by potřebovala vybrousit a poněkud naostřit: hrany, vtipy, celkové vyznění. Je milá, sympatická, místy vtipná, místy dojemná, ale všemu tomu neustále chybí důraz: výraznější vykreslení charakterů, vztahů mezi postavami i výraznější vyznění mnohých situací. Druhá polovina je vzhledem k příběhu Juliena a Laury plynulejší, uzavřenější a působivější, poněkud neurčité a nedůrazné celkové vyznění ovšem nedokáže plně změnit. Po herecké stránce nejvíc přesvědčila Magdalena Jirounková.
(zadáno: 26.4.2023)
75% Na téměř prázdné scéně, ve velmi jednoduché scénografii a ve v podstatě dnešních kostýmech vykreslují v Celetné mnoha výraznými hereckými výkony dokonalou drobnokresbu české vesnice v průběhu roku. Na zobrazených charakterech ani v dnešní době nic příliš nezestárlo a mnohé z veskrze vyrovnaných hereckých výkonů v paměti uvíznou (včetně skvělého zaskakujícího T. Kargera). Zcela mě ovšem nepřesvědčila osudová posedlost mezi Rybářem a Vrbčenou a nejsem si jistá ani silou závěru a vyznění toho, že v podstatě všichni mají nějaký svůj hřích, mnozí jsou zkažení a ke svému štěstí dochází jen ti, kteří se k tomu všemu dokáží nějak postavit.
(zadáno: 26.4.2023)
65% V první části forma takříkajíc válcuje obsah, ale mě osobně právě tato část (tyto části), spojující hereckou akci s výraznou akcí pohybovou se zajímavou choreografií a stejně výraznou složkou hudební a pěveckou (posilující venkovskou atmosféru) bavily nejvíc. Postupem času získává na síle výrazná práce herecká a P. Tomicová i L. Andělová své postavy ztvárňují přesvědčivě, přičemž o kousek více oceňuji L. Andělovou, která je v roli Jenůfy výborná a z mého pohledu realističtější konec vyznění této role napomáhá. S dramaturgickým uchopením Kostelničky (za mě v první řadě o svou VLASTNÍ pověst se obávající ženy) jsem v závěru nesouzněla.
(zadáno: 26.4.2023)
Inscenace, v níž forma výrazně vede nad obsahem - nejpůsobivější na ní je z mého pohledu její vizuální stránka, tedy v daném případě výprava: scénografie, projekce; zejména ve chvíli, kdy na scéně vzniká titulní les a v něm se ocitá hlavní hrdinka. Příběh mě zdaleka tolik nezasáhl, jde v podstatě o jednoduchou love story, kterou by na vyšší úroveň mělo zcela zjevně vynést téma environmentálního žalu a eko-deprese, které však výrazně fungují až v onom lese, do té doby mě nijak nezasahovaly, stejně jako mě spíš otravovaly dlouhé hudební vsuvky a jednoduché texty písní.
(zadáno: 20.4.2023)
65% - Zcela neznalé předlohy i mně její dramatizace primárně připomněla Foglara lehce smíchaného s dalšími, vědeckofantastickými, díly a Prašina Stínadla, byť modernější a jinak fungující. Na prosté, velmi účelné scéně, dotvářené světly, stíny či jednoduchými projekcemi se tvůrcům podařilo úspěšně vyprávět dobrodružný a zřejmě v originále ještě mnohem obsáhlejší příběh. Podařené herecké výkony mu skvěle slouží a režii se dlouho daří držet velmi slušné tempo. Dětské diváky zcela zjevně divadelní inscenaci baví sledovat a až do závěrečného dlouhého vysvětlování to bavilo i mně. Se závěrem se bohužel dřívější tempo trochu ztrácí, a to je škoda.
(zadáno: 20.4.2023)
85% - K téměř dokonalé grotesce dotažená inscenace Michala Vajdičky baví po celou dobu trvání, místy balancuje na velmi tenké hraně, které by stačil kousek a přepadla by z mého pohledu za hranici vtipného až k trapně ukřičenému, ale drží se. Díky dokonalé herecké souhře a precizní režii zejména. Výrazné pomrknutí na konci jí pak vedle vší zábavy dodává ještě další rozměr.
(zadáno: 20.4.2023)
Starší/mladší bratr Emila: formu, jež se ukázala být vhodnou a nosnou v případě oceňované inscenace Emil aneb O Háchovi, využili autoři i ve svém dalším díle. Napodruhé je čistá, nerušená hospodským výstupem apod., věnuje se prostě a jednoduše prezidentu Benešovi. Slibovaný posel vystupuje zejm. jako jakési strašidlo, snad hlas svědomí, a především v této podobě vstupuje do inscenace o Benešovi v době 1.SV a vzniku ČSR, Mnichovské dohody a Vítězného února. Přílišné rozpětí (necelých 35 let) bohužel z mého pohledu inscenaci trochu ubližuje, v úzkém časovém horizontu, jemuž se věnovala, působila inscenace o Emilu Háchovi sevřeněji a efektněji.
(zadáno: 20.4.2023)
55% - Nespoutaní jsou takovým příjemným tanečně akrobatickým kouskem, lehkou náladovkou, která potěší oko a přináší řadu zajímavých obrazů a scén, v nichž k čistě pohybovému divadlu vnímavější divák jistě najde celou řadu nápadů, motivů, asociací. Mně k hlubšímu prožitku i pocitu nicméně chyběla spojující myšlenka či linie vyjádřená víc než slovem v názvu.
(zadáno: 20.4.2023)
25% Jako amatérská dramatická alternativa hodiny dějepisu o přivlastňovaných osobnostech snad, místy. Ale bohužel na profesionální divadelní scéně tahle inscenace nefunguje, zejména z důvodu, že se zvolená a slibovaná forma kabaretu, která je velmi slibná a lákavá ve svém střetu s daným tématem, na scéně v podstatě neobjevuje. Není to kabaret a není to ani dokumentární inscenace. Je to jakési poučné odlehčené pásmo. Forma, která se snad ani nesnaží být humorná a vtipná (pokud ano, v českém prostředí nefunguje), nevyznívá a spíš unavuje. A je to škoda: kvůli hereckým výkonům a veškeré zjevné snaze spojené s její tvorbou zejména.
(zadáno: 3.4.2023)
75% Vtipné a hravé momenty se v inscenaci velmi nenásilně a plynule střídají s momenty tíživými i dojemnými: Z hravě pojaté svatby za účasti diváků je mrknutím oka u podezřívavosti rodiny, nepříjemných výslechů a zpět u rituálů svatebních či vánočních; tu milých, tu trapných až zlých, to vše při útrpném čekání, za prolínání dvou kultur. Tvůrci si nekladou za cíl projít všechny problémy migrace, přinášejí jedno svědectví o tom, jak se člověku žije v průběhu azylového řízení. Osobní příběh inscenují velmi nápaditě, na prosté scéně, s efektním hudebním doprovodem. Střídání nálad pomáhá udržovat tempo a velkou devízou jsou výborné herecké výkony.
(zadáno: 3.4.2023)
65% Silné herecké výkony dokonale ilustrují osudový a v mnohém značně destruktivní vztah dvojice autorů/básníků. Anna Davidová Čas srdce v Huse na provázku inscenuje v nápadité, výrazné scénografii využívající stejně výrazné kostýmy a zejména tento efektní obrazový dojem (čítající i efektní herecké výkony) zůstává po zhlédnutí inscenace v paměti. Přes mnohé zajímavé inscenační nápady a výraznou hudební složku doplněnou i výbornými pěveckými výkony obou obsazených však značná hutnost textů obou autorů a nepolevující výrazná expresivita v průběhu inscenace poněkud otupuje diváckou pozornost - bohužel.
(zadáno: 3.4.2023)
85% Inscenace Husy na provázku a J.Havelky je krásně hravou ukázkou toho, jak funguje divadlo. V první části si na pozadí kauzy kolem uvedení Frljićových her v Brně, na niž reaguje, v rychle se střídajících a plynule navazujících situacích dokonale a efektně hraje se sémiotikou, jež má v divadle zásadní roli; v druhé získává větší prostor její dokumentární povaha, když nechává zaznít různé názory, jež spatřily světlo světa v souvislosti s kauzou. Je sympatické, jak hravě a vtipně tvůrci hru pojímají, i přes mnohdy až děsivé ukázky toho, jaké názory mohou ještě dnes bez uzardění zaznít, aneb "všichni se vyjadřovali, téměř nikdo to neviděl."
