Její pastorkyňa

65%. Režisérka D.Šoltýsová hru G.Preissové výrazně upravila a vytáhla z ulity realistického dramatu. Přidává jí na osudovosti, herci tvoří až něco na způsob antického chóru. Inscenace je plná ornamentů a mimoběžných jevištních akcích, které hlavně zpočátku děj dost zahlcují a zmenšují prostor pro charakterizaci postav tak, aby člověk lépe rozuměl jejich motivacím. Míchá se tu různorodá symbolika, některé nápady fungují lépe, jiné hůře. Velice podařená je hudební složka. Nejsilnější je ale inscenace v okamžicích, kdy se soustředí na herce, hlavně L.Andělová předvádí v emancipující se Jenůfě další pozoruhodnou ženskou postavu.

65% V první části forma takříkajíc válcuje obsah, ale mě osobně právě tato část (tyto části), spojující hereckou akci s výraznou akcí pohybovou se zajímavou choreografií a stejně výraznou složkou hudební a pěveckou (posilující venkovskou atmosféru) bavily nejvíc. Postupem času získává na síle výrazná práce herecká a P. Tomicová i L. Andělová své postavy ztvárňují přesvědčivě, přičemž o kousek více oceňuji L. Andělovou, která je v roli Jenůfy výborná a z mého pohledu realističtější konec vyznění této role napomáhá. S dramaturgickým uchopením Kostelničky (za mě v první řadě o svou VLASTNÍ pověst se obávající ženy) jsem v závěru nesouzněla.