TerJan

Dlouhý rozjezd, strašně rychlý klimax. Zajímavá, jednoduše pojatá scéna. /na základě představení 30.10.2024/

Adaptace skvělé knihy - toho se u divadel vždycky bojím a tady to dopadlo velmi dobře. Chytrá práce se scénou a dobré výkony Kaňokové, Konáše, Dvořáka, Jindrové, ale i usoužená matka Veroniky Janků nebo Hugáč Samuela Budimana. Stojí za vidění. /na základě přestavení 11.10.2024/

Příjemná konverzačka, vyrovnané výkony. Viděno v Kochánkách, což má ještě samo o sobě skvělou atmosféru. /na základě představení 7.9.2024/

Nechápu zdejší vysoké hodnocení. Klasická zájezdovka, nic navíc do ní soubor nedává. Chápu žánr crazy komedie, ale tohle je prostě laciné. Každopádně diváci hýkali i při šestém bouchnutí se hlavou do stejného trámu, takže tam spokojenost byla. Nejlepší moment představení: v hledišti zazvonil mobil, paní ho zvedla a povídá - musíš rychle, já jsem v divadle. Odešli jsme o pauze. /na základě představení z 6.6.2024/

Jak jsem se tohoto představení bála (ať už kvůli délce nebo obavám z adaptace složité knihy), tak jsem byla spokojená. Výsledek je totiž úplná esence Dlouhé posledních let. Hravé pojetí, výpravné scény, soulad mezi všemi na jevišti se musí přenést i na diváka. Stopáž navíc pomáhají zvládnout dvě přestávky. Určitě stojí za vidění. /na základě představení 18.4.2024/

Kdyby autoři adaptace sáhli čistě k příběhu Kareninových, mohli dostat na jeviště hutný psychologický příběh se stopáží pod dvě hodiny, ze kterého by diváci ani nedýchali. Herecký potenciál k tomu ve Švanďáku mají. Rovina Levinových může fungovat v knize, ve hře ale byla rozvleklá a z mého pohledu zbytečně nabobtnala na 3 hodiny plus. Projevem zaujal nejvíc David Punčochář. /na základě představení 17.4.2024/

Taková pěkná kravinka, u které se baví o něco víc herci než publikum, ale nakonec nás to spojilo (doslova). /na základě představení 3.5.2024/

Zaujala mě práce s prostorem, s rekvizitami, a obě představitelky jsou moc šikovné a je vidět, že se jim spolu hraje dobře. /viděno 15.5.2024/

Činohra, zpěv, tanečky, prostě všechno, co má absolventská práce na KČD mít. A nad to hlavně sehraná, šlapající parta a překvapivě už vyhraný projev. Těším se na ně v jejich další práci a doufám, že u divadla vydrží. /na základě představení 8.5.2024/

"Kvůli tomu, že jeden král přišel o svou královnu, přišly všechny ženy o své muže." Hra má spoustu podnětů k přemýšlení a Marie Štípková v ní dokazuje, že je silná herečka. Chápu, proč je zdejší hodnocení tak vysoké, ale mně se to pod kůži nedostalo.

Hezký odpočinkový kousek, který chytře propojuje činohru a pohybové divadlo, které je v LCC jako doma. Klišé a zlozvyky našich každodenních životů vtipně propojená do jednoduchého příběhu. Nečekejte žádné velké umění - ale najdete tu hru, na kterou můžete bez obav vzít děti i prarodiče, aniž byste se museli stydět (za obsah nebo kvalitu).

Vůbec mě nerušilo, že dějová linka není nijak souvislá. Naopak to, že jsme zmatení jako hrdinka a neorientujeme se, jen posiluje napětí. Tenhle kousek je za mě must see hlavně kvůli oběma hercům, kteří 90 minut nevydechnou předvádí stejně silné výkony. /viděno 15.3.2024/

Tady se s hodnocením potácím mezi - "samotná hra je nezábavná a o ničem" a "je silně vidět, jak to herce baví, že si takhle zablbli". Marek Holý a Jana Kotrbatá jsou na sebe napojení a jejich energie je to jediné, co představení táhne. /viděno 7.3.2024/

Konverzačka s rozumnou stopáží, neurazí, nenadchne. /na základě představení 27.3.2024/

Zveličení sebestřednosti a ufňukanosti Petronela z něj udělalo pro mě nesympatickou postavu, které nemám důvod fandit. Zvýraznění čertoviny u čerta dává větší smysl. Téma má potenciál, ale úplně zapomenutelná, zaměnitelná hudba nepřidává nic nového k původnímu a 3hodinová stopáž tomu nepřidává. Herecky vyčnívali jen Uriáš Honzy Sklenáře a Anička Fialová jako panna klíčnice. Nejsem úplně cílová skupina muzikálů a zřejmě potřebuji ke spokojenosti víc než jen známá jména a velikou barevnou výpravu, ale standing ovation plného divadla se mnou nesouhlasí.

Hra samotná mě v určitých místech mátla a nebylo snadné ji sledovat. Rozhodně ale představení stojí za vidění kvůli ansámblu - tento ročník DAMU mi přijde silný, hlavně Kateřina Hrdinová a Karolína Knězů, ale dost mě bavil i Erik Zabrucký. /na základě představení 9.2.2024/

Vtipná chytrá komedie s hlubokým přesahem - definuje obličej, kdo jsme? Odsýpající text, svižné změny místa i osob, co vyžadují diváckou pozornost a nedají vám to jen tak zadarmo. Herci jsou na sebe dobře napojeni a šlape jim to, v prostoru fungují s lehkostí. /na základě představení 21.2.2024/

Intenzivní, hutné, místy tíživé. Skvělá příležitost pro Evu Hacurovou, která táhne tuhle nelehkou roli se vší parádou. /na základě představení 12.2.2024/