Guildenstern

Jméno je prostě dobře napsaná a vděčná hra. I v Brně se s ní poprali dobře, uvedení bez přestávky je dobrý nápad, protože v textu na ni není místo, ovšem být režisérem bych se v takovém případě uchýlil k jistým škrtům - úvod hry (než došlo k prozrazení jména Adolphe) si o to vyloženě žádal. Podobné role sednou jak pr*el na hrnec M. Havelkovi, který si to vyloženě užívá, A. Antalová mě prostě baví, i když tady jsem měl občas pocit (hlavně v závěru), že hraje trochu větší drama než ostatní. Postava V. Skály byla možná až zbytečně nesympatická, pojetí R. Zacha v Praze mi sedlo víc.

Velmi mě zaujala ta hra, B. Hančilová je nesporný talent. I když se sem tam objeví náznaky klišé, je to myslím rozumná daň za to, jak aktuálně, přirozeně a civilně autorka text vystavěla, několik míst tam bylo opravdu hodně silných, rezonujících. Režie si byla dobře vědoma toho, co hra potřebuje, a i další inscenační složky jsou na poměry DISKu nadprůměrné. Jen tedy upřímně řečeno herecky mi to přišlo spíše obstojné, herci dobře posloužili celku, ale nikdo mě výrazněji nezaujal. I přesto jedna z nejzásadnějších inscenací na DAMU za posledních 10 let.

75% MDB potvrdilo, že je Ostrovem pokladů v českém muzikálovém rybníčku. Vynikající (!!) libreto, které zajímavě proplétá román a život R.L. Stevensona. Hudba slušná, i když kvalit Papežky nedosahuje, v hlavě mi zůstala jen "odrhovačka". Tradičně skvělý A. Slanina, moc se mi líbila i L. Bergerová a její duet s J. Musilovou, role nesedla J. Hruškocimu. Občas situace vyznívaly trochu do prázdna a herci se místy nejistě pohybovali po jevišti, což může být delším neuváděním nebo režijními rezervami. Škoda, že už derniéra, jinak bych doporučil všem.

Možná jen špatná repríza? Zřejmě jsem se nedokázal naladit na stejnou notu, abych si inscenaci užil. Bavil mě začátek, až do příchodu "řemeslníků", kteří byli vyloženě slabí. Pak tomu spadnul řetěz. Nevím, jestli právě tyto škrty jsou zrovna nejlepší způsob, jak hru vyložit, větší kompaktnosti a logičnosti celku to příliš neprospělo. Ztvárnění Puka mi přišlo jako asi to nejzajímavější, naopak na vtípky na prostorovou výraznost L. Polišenské už jsem asi imunní. Prosím vás, lidi, nešeptejte během představení, i když si myslíte, jak jste ohleduplní, strašně to ruší!!

Dramatik Zábranský mluví ústy herce a truhláře Majera především o sobě, o herci Majerovi, režisérce Polívkové, Studiu Hrdinů, divadle Komedie a exilu režiséra Pařízka, o stavu naší domoviny minimálně. Hodně návštěvníků asi dle ohlasů z médií čeká nějakou obhajobu Zemana, ano to jméno tam občas padne, ale dle mého názoru jsou v textu myšlenky a názory formulovány velmi matně, autor proti sobě nestaví argumenty a prezentované fakty (např. že Havel, Klaus a Zeman byli stejně dobří) spíš jen naťukává. Takové trochu Spílání publiku typu Majer, no jo, jenže za co? I tak stojí za vidění.

Těžké toto hodnotit. Evidentně to nějaké kvality má, ale na druhou stranu mě to zasáhlo minimálně. Po skončení představení jsem přemýšlel o tom, zda to náhodou nemělo být ještě o x dalších věcech, než o konformitě, viz anotace, ale bylo mi řečeno, že ne. Pak bych tedy ale já osobně inscenoval text, který má lépe načrtnuté postavy a situace, o těchto se člověk dozvěděl velmi málo, pro mě šlo spíše o nějak prostorově a pohybově efektně postavené scény. "Několik typů lidských povah" dle J. Landy jsem osobně neviděl, možná i proto, že si tuto reprízu herecky pro sebe ukradla I. Uhlířová.

Že to bude tak nějak přibližně zrežírované, jsem čekal, ono je to ale bohužel i tak nějak přibližně a plytce napsané. Spolu s neúměrnou délkou musím říct, že jsem představení přetrpěl. Také jsem nepochopil nazvučení - postavy střídavě mluvily a a zpívaly na mikroport a pak zase bez něj, bez nějaké koncepce a logiky. Ani interpretace písní mě neoslovily. Myslím si, že inscenace by se hodila více do Karlína nebo ABC, ale Národního není hodna. Poslední ještě více laciná část mě tedy dorazila, proto dávám jen 30%.

Nesouhlasím s předchozími komentáři a osobně považuji poslední třetinu (Sagher, Skálová) za nejzdařileji napsanou, zahranou a zrežírovanou. M. Salvadori je vyloženě sympaťák, podává dobrý výkon, ale charisma hereckého génia mu trochu schází. Osobně bych klidně muzikál oželel, ale radši bych viděl lépe napsanou činohru. Texty (resp. přebásnění) mě vyloženě iritovaly, hudbu bych označil jako nevzrušivou, libreto obsahuje několik silných a šikovně vymyšlených scén, ale také dost klišé a černobílých figurek. Celkově mírný brněnský nadprůměr, nejsem si ale jist, zda stojí za cestu z Prahy.

Nejedná se o zážitek, bohužel. Těžko pojmenovat, kde je přesně problém. Nezaznamenal jsem žádný slabý herecký výkon, některé byly dokonce výborné (V. Lazorčáková), ale celkově ve mě převládal pocit nudy. Přemýšlel jsem nad tím a nevím, jestli bych stylizaci označil za přepálenou nebo groteskní nebo nějak nepatřičnou, podle mě je to jedna z civilnějších Špinarových režií. Spíš jsem celkově postrádal tempo a nějakou atmosféru. Nutno podotknout, že po zhlédnutí mnoha Čechovových her bych možná zůstal imunní vůči jakékoli inscenaci Tří sester.

Celkem pěkně naaranžované akvárium s herci naprogramovanými režisérem odříkat efektně své více či méně pobuřující monology. Proč ne. Celkem mě i bavilo se na to koukat. Ke své smůle jsem ale na konci zjistil, že ani u jednoho ze 3 příběhů nedokážu říct, jak přesně vlastně skončil. Mělo to mít nějaké pointy? Nebo to byly takové momentky "ze života"?

Věřím, že Seidlové pojetí Edith na premiéře před 18 lety bylo uvěřitelnější a přirozenější, dnes bych se nebál její vrabčí rozpustilost (ač to stálo mnoho sil!) označit za přehrávání a hlasovou manýru, s kterou roli odehrála, za otravnou. R. Drössler je sice herecky trochu plochá, ale její výkon se mi líbil více. Když připočtu slabší text, až amatérské svícení, práci s prostorem, nepraktickou scénu a vesměs ochotnické výkony mužského osazenstva, o divadelní zážitek se nejedná. Tím jediným zážitkem jsou opravdu famózní interpretace všech písní (vlastně jsem se celou dobu jen těšil na další).

L. Smoček je jako režisér poměrně nenápadný, pomalu a důkladně (pro někoho možná až trochu úmorně) skládá situace a buduje v duchu předlohy nějakou atmosféru. Není špatné všechny ty Špinary a Mikulášky jedním Smočkem proložit, pro mě osobně je to příjemné osvěžení. Ačkoli na jevišti defiluje mnoho herců, většina postav je spíše schematických, některé vyloženě do počtu, a herci nemají prostor vyniknout. Velkou příležitost dostává P. Nárožný, který sice trochu hůře artikuluje, jeho pojetí postavy mě ale vtáhlo - precizní výkon. Vlivem zřídkavého uvádění je představení místy trochu rozhozené.

Střídání extrémních poloh (imprese - exprese) může být pro diváka poněkud náročné a přiznám se, že se mi na to občas nekoukalo úplně lehce, možná by režijní invenci neuškodilo občas trochu zkrotit, nicméně převládl ve mně pocit, že toho ve 2hodinové inscenaci bylo řečeno a obsaženo opravdu hodně. Obzvláště hudebně-výtvarná složka je působivá, herecky poctivé, musím říct, že mě linka kolem Chicka a Alice tolik nezaujala, ale to je ale i věcí předlohy. Styl SKUTRu se zde dost přiblížil stylu Drábkovu.

Představení plyne spíše jako líná řeka, až v poslední části přijdou nějaké peřeje. Můj osobní pocit je, že ta řeka není až tak hluboká, jak by se mohlo zdát. Jako ok, scénicky to je zhotovené zajímavě a odkazuje to možná k vyšším % na žebříčku hodnocení, ale podezírám Doda, že hodně obrazů je stavěných spíš na efekt, aby to nějak vypadalo a něco se tam dělo, já jsem tam množství symbolů a odkazů osobně neviděl. Bohužel žádný herecký výkon nemůžu vyloženě označit jako výborný, spíše jsem viděl u mnohých rezervy, možná i proto ve mně inscenace silný dojem nezanechala.

Docela by mě zajímalo, proč na Jezerce po tomto textu sáhli. Pro tamního diváka může být poněkud úmorný a těžko stravitelný a i když M. Kňažkovi nejde opravdu nic vyčíst, přiznám se, že byl i pro mě. Téma, které se ve hře řeší, mi nepřijde zkrátka tolik zajímavé a text zase tolik vrstevnatý, hluboký ani nijak zvlášť aktuální ve vztahu k dnešku. Režii bych osobně až tak velkou vinu nedával. Pana Kňažka jsem viděl na divadle poprvé a v té lehké otupělosti a nudě mě napadlo, že jeho dikce a gesta trochu připomínají p. Postráneckého.

Hra na hranici reality a absurdity, komedie a psych. dramatu - je na ní cosi zneklidňujícího. Myslím, že z této podoby (schválené k inscenování autorem) bylo vytěženo režijně maximum. Podle mého by byl ale efekt mnohem lepší, kdyby byla zkrácena cca o čtvrtinu, některé pasáže působí podobně. Ano, je pravda, že V. Gajerová hraje na hranici svých možností, co ale naplat, když je tato hranice na úrovni takového standardního výkonu V. Kubařové. Také si myslím, že obě hlavní role jsou střídáním poloh prostě dost vděčné... V repeartoáru MDP ale rozhodně perla.

Nerozumím tomu názvu, paralelu s Plešatou zpěvačkou jsem tedy nenašel a dle anotace mi přijde, že jsem viděl jiné představení, toto byl takový klasický kabaret stylem já umím to a ty zas tohle - tady si zazpíváme, tady si zablbneme... Jak kdyby si režisér psal nějakou dobu nápady do inscenace na papír a poté, co ho měl popsaný, udělal tohle. Koukatelné, ale nijak zvlášť přínosné, pro mě to tedy nevypovídalo o ničem. Herecky to nebylo špatné, nepočítám-li tedy pana režiséra a slečnu dramaturgyni.

Ačkoli soubor tak trochu opustil svůj manifest na webu (kalambúry nám řídkou, aktovka byla vypuštěna a o nahodilý sled skečů se tak trochu jedná), stále jde o velmi osvěžující a nadprůměrnou dávku humoru. Milan Šotek udělal velký pokrok ohledně herecké jistoty a Igorovi s Jirkou už se může směle rovnat. Utíkejte se pobavit a zasmát - možná dostanete i bonbon.

Originální a pozoruhodný projekt, škoda, že vrchol přijde hned v první části. Od těch dalších jsem očekával více děje a představení i jiných pohledů na věc, bohužel tvůrci nahlíželi jednou optikou od začátku do konce. Za vidění kus ale rozhodně stojí a popularita je zasloužená.

Podobné produkce jsou vždy velká neznámá a občas může hodně lidí vyhodit dost peněz, zde se inscenace podařila, ale bohužel rychle skončila vinou producentů. Fórum Karlín je obrovský a nepříliš divadelní prostor, kvalita zvuku je výborná, je rozumět každé slovo. Překlad je obstojný, režie a choreografie L. Vaculíka možná nejlepší, co jsem od něj viděl, scéna a kostýmy podařené. Co se týče obsazení, vedlejší role zastiňují hlavní dvojici, pěvecky zaujme zejména Martin Růža. (více v článku na blogu)

Opravdu by mě zajímalo, jak ta památná Ornestova inscenace vypadala, protože zde, i když se tvůrci opravdu snažili hru opečovat a přistoupili k radikálním úpravám, nejde nesrovnávat s podobnou slavnější Tramvají. Ta nabízí tři velké dobře napsané dramatické party, kdežto zde musí herci tak trochu bojovat v hranicích uvěřitelnosti svých postav. Ač se jedná o jednu ze zdařilejších režií P.O. (což rozhodně ale není superlativum), více mě oproti jeho záměru bavila linka mezi Myrtle a Lotem, kde byl dobře vidět vývoj, kdežto linka s Kuřetem i kvůli trochu konstantnímu projevu M.Hofmanna už tolik ne

Ač se nejedná o nějaké extra hluboké dílo, ale spíše přímočarou satiru, která občas využívá i lidovější zábavy, většina vtipů je velmi nápaditých, místy až rafinovaných:) Drábek stejně jako v Richardovi III i zde využívá postavu, která děj komentuje a moralizuje mimo něj. Ve správně fetišistických kostýmech ožívají některá zvířátka i díky aktérům přece jen živěji (myšák, motýl, zajíc, tchořice), jiná jsou vyloženě do počtu (sova, krtek, kudlanka) a nemají prostor. Ve výsledku je to ovšem opravdu "prdel" a musím říct, že jsem se dobře bavil. Autorské divadlo, které má smysl!

Jedná se o třetí verzi RENTu, která je v Praze k vidění, a posun vpřed je opravdu vidět, dobrý převod do češtiny určitě hodně přidá vašemu diváckému zážitku. To, jak budete spokojeni, asi hodně závisí na tom, jaké chytnete ozvučení, 19.6. nebylo ze začátku ideální, ale v průběhu představení se zlepšilo a interpretům bylo krásně rozumět každé slovo, doporučuji tedy spíše poslední reprízy v rámci série uvádění. Účinkující byli výborní, jako slabší článek se mi jevila jen M. Horká, je otázka, jestli je alternace lepší. Rozhodně doporučuji k návštěvě i těm, kteří byli rozhořčeni titulky v Kalichu.

65% Velice živá inscenace plná pozitivní energie sehrané čtveřice protagonistů - kapely, která čeká na svého saxofonistu. Myslím, že jde o dobře zvolené východisko, verše jsou velice pěkně zhudebněny M. Severýnem, tato linka je jasná a obsahuje vděčné režijní vychytávky, význam recitovaných pasáží v druhé půlce jsem asi ne vždy pochopil, nicméně v globálu jde o zábavnou a svižnou inscenaci bez patosu a za mě asi zatím nejlepší počin Divadla NaHraně. Návštěvnost zatím velmi slibná, doufejme, že dlouho vydrží!

Je s potěšením sledovat, jak si oba herci hraní užívají a jaké nasazení podávají v této zajímavé inscenaci mimo své domovské soubory. Víceméně nemám co vytknout, rozhodně divácký zážitek, zajímavé téma, dobrá adaptace, překlad, práce s prostorem, oba herci velmi uvěřitelní, chemie mezi nimi funguje na jedničku, emoce jiskří... Doporučuji k návštěvě všem!