Dechovka

Té inscenaci o drtivé konsekvenci čtyř časových rovin zoufale chybí ta druhá. Korektní dramaturgie devalvuje celkový dojem z jinak pozoruhodného divadla, z té autenticity se až točí hlava. A nadhazuju otázku, zdali i doku-divadlu by neprospěl katarzní rozměr. Dechovka je totiž do jisté míry docela sterilní podívaná.

Zdařilé dokumentární divadlo, pivo, ženy, zpěv. Zhlédnuto na Mezinárodním festivalu DIVADLO.

65%. Cenný je tento projekt především silou nahlíženého tématu, originální pak díky neuvěřitelné míře autenticity, kterou se v prostorách Baráčnické rychty daří vykouzlit. Inscenace zjevně nechce soudit, ponechává každému z diváků prostor k vypořádání se s ťafkou do svědomí po svém, což ovšem vzhledem k určité jednostrunnosti tvůrčího pohledu na věc nakonec nevychází zas až tak katarzně, jak by (zá)važnost věci zasluhovala.

Úžasně atmosférická inscenace. Člověk má pocit, jakoby se účastnil skutečné vesnické tancovačky či zasedání obecního zastupitelstva. Vše vyhlíží téměř autenticky, neokoukaní herci přesně zpodobňují jednotlivé vesnické figurky, třešničkou na dortu je pak živá kapela. Své samozřejmě dělá i prostředí Baráčnické rychty, které je využito takřka bezchybně (včetně neustále nošeného občerstvení). Drobnou slabinu vidím ve scénáři, který není zdaleka tak propracovaný, jak by mohl být. A tak se ty nejzásadnější informace divák dozví hned v první části, v dalších dvou už jen nasává atmosféru doby. 85%

Výborná první část věnovaná schůzi obecního zastupitelstva, avšak od druhého dějství jsem přiznám očekával trochu více a myslím, že i navozené téma skýtalo daleko více prostoru, než "pouhé" přehrání konstatovaného tvrzení z první části. Přesto však zasazení do prostoru Baráčnické rychty dodalo představení nový rozměr a atmosféru vesnické zábavy se povedlo navodit téměř dokonale. Minimálně už pro tento zážitek stojí tato hra za návštěvu.

Oceňuji úsilí, s nímž Jiří Havelka v prostoru Baráčnické rychty ukočíroval několik desítek účinkujících. Uznávám též, že se mu podařilo navodit autentickou atmosféru způsobem viděným jen zřídka. Jenže též musím říct, že mě do děje nevtáhla, nic jsem si neprožil, zůstal jsem v čistě intelektuální rovině.

Jeden sál, tři různé večery v odlišných dějinných údobích. Ve všech třech částech je prostě jen zobrazeno, co se ony rozdílné večery v sále odehrálo. Velmi autenticky a přesně vystižené, bez komentáře, bez soudu. V jednotlivých částech se mnoho nestane, vesničané pouze žvaní, opíjí se, zpívají a tancují. Přesto když se jednotlivé večery postaví takto vedle sebe, vyplyne vše podstatné a zamrazí. Prostor Baráčnické rychty je ideální a tým ho výborně využil. Také živý hudební doprovod vše náležitě umocňuje. Pozoruhodný projekt.

Už dlouho jsem neodcházel z divadla s tak rozporuplnými pocity. J. Havelkovi se na jedné straně podařilo ukočírovat asi 30 herců a vytvořit velmi sugestivní atmosféru všech tří prezentovaných období, proč se ovšem pouštěl do tak nelehkého tématu jako je poválečné dění, když na danou věc pohlížel pouze z jednoho úhlu pohledu? V 80 minutové inscenaci nezaznělo skoro nic o těžkém šestiletém válečném období, vztazích mezi vesničany, ani příchod RA nebyl nijak snadný, zvlášť pro ženy... A dělat takové jednostranné soudy (čímž nikterak neomlouvám vrahy), je nehorázné. Nemám z toho vůbec dobrý pocit.