Triatlet

Proč? Národní divadlo se snaží přiblížit divákovi tím, že Maryša se válí 20 minut ve spodním prádle? Na jednu stranu herci používají archaické nářečí, na druhou se chovají jak současní puberťáci.
Herecky se kromě Beretové a chvílemi Prachaře nedá nikdo hodnotit.
Když už se objeví nějaká zajímavější scéna (smyčec), shodí ji následující jednání.
Rekvizity jsou levné (pár desítek kelímků, necelé kilo mouky, trocha sifónové vody a varná konvice).
Kdybych si nepřečetl, že se děj odehrává v nahrávacím studiu, nechápal bych scénu.
10 % za program, v němž je vysvětlena role podivných masek.

Jedno z nejlepších představení v HD - srovnatelné s inscenacemi O myších a lidech nebo Přelet nad kukaččím hnízdem.
Trojí podoba Jana Zahradníčka byla nápaditá a přesvědčivá u všech tří aktérů - každý představil básnika trochu jinak.
Lenka Schreiberová v podobě manželky zapůsobila svou pokorou, obyčejností.
Výstižná scéna, kostýmy, odpovídající hudba.
Žádné laciné vtipy snažící se získat diváky jako v Zapomenutém světle, ale syrový obraz bezčasí 50. let.
Zážitek.

Horácké divadlo má dar udělat z tragédie komedii.
Demlova textu se drží pouze pár fragmentů, které přednáší Stanislav Gerstner jako kněz. Gerstner přesvědčivě podává Demlovu naléhavost.
Bohužel dál se příběh rozmělňuje, vychází z filmového zpracování, které navíc posunuje do rádoby normalizační hospodské taškařice. Postavy úřednice a policisty jsou uřvané. Mladému publiku se možná autoři adaptace zavděčí troškovskými vtipy: Selka: "Kozy, kozy, utekly mi kozy." Její manžel: "Tak dej pozor, ať ti neuteče i prdel."

Julie se chová jako rozmazlený spratek, taky ji Kapulet označuje jako "děvku". Takže se pak našinec nediví, když náctileté publikum na repliku "dnes spí se Smrtí" reaguje "však je to děvka"... Shakespeare napsal množství komedií a HD si vybere nejznámější tragédii a udělá z ní komedii. Julie se chová převážně lascivně, producíruje se v kalhotkách a v tričku s vypláznutým jazykem. Ale publikum si získá, protože do hlediště vhodí svou svatební kytici... Postavu mafiána Petra jsem nerozklíčoval;chůva je alkoholička... Líbilo se mi plně využité pískoviště - hřiště, zahrada, postel, hrob.

Nepochopeno.
Že úfotní švatlání má být láčkováním jsem pochopil až cca po 5 minutách.
Odtrpěno.
Kdyby byla přestávka, odešel bych.

18.2.2016 3 hodiny smíchu včetně přestávky. Chci jít znovu a nachytat herce. Narážky na jihlavské realie nebyly vůbec de facto vedle :-)

11.2.2016 - Kalich má smůlu, že můžu porovnávat s kladenským pojetím, které považuji skoro o 2 třídy lepší. Jedna Kladeňák Štěpán Benoni vystihl mnohem lépe Christopherovu povahu (což je základ úspěchu) a navíc pitvořící se travesti scény stejně jako kouření cigaret mi přišlo naprosto nefunkční.
Zajímavě působily pasáže, kdy si divadelníci hrály se světlem baterky, nebo vnitřní hlas v podobě Siobhan (Eliška Křenková).
Pokud divák nemá srovnání, pravděpodobně se bude líbit víc.
Ve druhé polovině jsem přistoupil na pitvoření a převleky a užil jsem si trochu víc.

19.2.2016 Před 407 g Hrabala jsem zvládl 100 g tataráku v pasáži v Dlouhé - provoněno to tam je jako ve Svatbách v domě.
Z Hrabala mám přečtené Svatby v domě a Městečko, kde se zastavil čas; nakoukané Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále, Postřižiny, Slavnosti sněženek a naposlouchané Perličky na dně.
Dramatizaci v Dlouhé považuji za zdařilou. M. Hanuš výborný scénárista i Hanťa. Přiznávám, že i mě trochu nudil monolog J. Pokorné před přestávkou. A úvodní dialog dvou staříků jsem pochopil až v závěru, ale právě tou pointou s alby vznikla vskutku hrabalosvká mozaika.

Zhlédnuto v rámci MFDF 24.10.2014 - nenatahované představení, které v první části zaujme výstižným zobrazením schůze obecního zastupitelstva. I další dvě části působí přesvědčivě. Při tancovačce jsem měl strach, aby mě někdo nepo(b)lil :-), tak věrohodně vystihli herci atmosféru.
Zařazení herců mezi diváky je přínosné, i když v Dobroníně jeden z opilých provokatérů se vžil do hry natolik, že hercům vyhrožoval a musel být vykázán ze sálu!

Scénář hry je sice jednoduchý a nerealistický, ale herectví Jana Potměšila, Ivany Chýlkové i Jany Strykové (role zvládla bravurně) je přesvědčivé.

Hostující Vosto5 v Divadle Na Kopečku (cca r. 2000) - úžasně vtipná podívaná.

Josef Václav Sládek, kch.

Viděno 1.10. v Třebíči (v nedivadelním prostředí divadla Pasáž - víc než polovina sálu prázdná...).
Haddonova knížka patří 10 let mezi mé nejoblíbenější a úspěšně ji doporučuji v okolí.
Adaptace v podání kladenských divadelníků mě mile překvapila. Zpočátku jsem se musel trochu zorientovat s rozdělením rolí vypravěčů a formou podání. Ale většinu hry jsem si užíval, líbil se mi hudební doprovod, který gradoval.
Štěpán Benoni hrál přesvědčivě.
I když mám maturitu z matematiky dávno za sebou, mám motivaci porovnat s ostatními adaptacemi :-)

První představení, ze kterého jsem odešel. Trapný humor.
Viděno v listopadu 2013.