407 gramů z Bohumila Hrabala

Představení se zvláštní snovou atmosférou. Některé části zábavné a dojemné, jiné trochu zdlouhavé (J. Pokorná a její dopisy). Výborná scéna, skvělá hudba - hlavně Filip Cíl. Herecky přesvědčil zejména - jako téměř vždy - výstižný Miroslav Hanuš.

Líbí se mi, jak jdou J. Borna s M. Hanušem divákovi co nejvíce "naproti" - totiž že se jim podařilo inscenaci oživit především důmyslnou scénou (díky které herci hrají snad po celém divadle), ale i hudbou či kostýmy. Při pohledu do komentářů se mi zdá, že monolog J. Pokorné rozděluje diváky na ty, které totálně znudil, a na ty, kteří z něho byli nadšeni - já se počítám do druhé skupiny. Celkově velmi příjemná hra, která si stažení z repertoáru nezaslouží.

Inscenace vytváří poetický obraz světa Hrabalových povídek: nacházení krásy a životní síly v malosti, všednosti a ošklivosti života na dně uprostřed 50. let. Nejde vyloženě o dramatizaci, ale o koláž motivů z různých povídek rámcově zasazenou do sběrných surovin Barona prášila. Inscenátorům se podařilo vytvořit autentickou atmosféru, ke které přispívá netradiční uspořádání jevištního prostoru (rampa do hlediště) a herecké výkony M. Hanuše a M. Táborského. Atmosféra a tempo představení je nešťastně destruováno nekonečným monologem tanečnice a rozhovorem pacientů na motivy povídky Podvodníci.

Navzdory velkému očekávání nás tato "perlička na dně" příliš neoslovila. Představení se nám zdálo roztříštěné, nejednotné, bez jasného cíle, jakoby šlo o skládačku z moc pěkných střípků, které ale netvoří nijak oslnivý celek.
Postava Hedvičky se mi zdála přehnaně přeslazená. Chápu, že to měla Veronika Lazorčáková ve scénáři, ale měla jsem pocit, že jestli se usměje ještě víc, odpadne jí horní polovina hlavy... Naštěstí to zachránilo její vyprávění o tramvajovém neštěstí :).
Filip Cíl možná zrovna neměl den, ale v představení měl hned několik přeřeků a přehmatů. Jeho kostým ale pobavil.

Moje první seznámení s Hrabalem i se souborem Divadla v Dlouhé.
hru jsem si vybrala, protože jsem chtěla vidět hrát pana Táborského, nic jsem o ní nevěděla ani kontext nic. Na jednu stranu očekávání příliš vysoká nebyla, ale hra se mi líbila a s výkonem herců jsem vyla příjemně spokojená.
Od té doby jsem viděla pár lepších hry a abych byla spravedlivá tak i horší.
Ze tří her, které jsem v Dlouhé až doposud viděla je tato nejslabší, ale určitě není špatná. Jen bych spíše doporučila Souborné dílo WS nebo Lidskou tragikomedii.

Vynikající scéna, pamatuji z osmdesátých let.
Divím se, že tu ještě nikdo nepochválil Filipa Cíla. Ten hrál i když zrovna nehrál a na hůsličky vyhrával, jedna balada.
Miloš Kopečný, skvělý herec, kterého režiséři, škoda, že zapomněli objevit do filmu.

75%

výborný Miroslav Hanuš a Veronika Lazorčáková

65 % Variace na Hrabalovu tvorbu funguje zejména díky svému humoru. Některé vážnější části (např. scéna s dvěma starci na začátku druhé poloviny) mi do hry úplně nezapadaly. Naopak nadchnuly mne některé monology - např. J. Pokorné nebo V. Lazorčákové. Líbila se mi i scéna včetně lávky přes celé hlediště (diváci v prvních řadách si trochu protáhnou krční páteř).

65%
Hrabalovo dilo neznam zevrubne, nicmene i presto na me dychla poetika a nostalgie dob minulych. Trochu mi do celkoveho predstaveni nesedel vystup senioru na zacatku druhe pulky, ale jinak jsem spokojena a ani delka monologu mi nevadila. Po herecke strance moc chvalim M.Taborskeho, V.Lazorcakovou, J.Pokornou a M.Hanuse. Moc se mi libilo i vyreseni sceny, kdy se hralo i v hledisti, coz sice trochu limitovalo divaky v prednich radach, ale napad se pocita. Navic tahle hravost se mi na DvD naopak libi. Mile a nenarocne predstaveni.

Představení se mi jako celek líbilo. Pouze některé scénky, například senioři v nemocnici mi dojem z představení poněkud pokazili. Ale scénky ze sběrny na mně dýchly nádhernou hrabalovskou poetikou. Všichni herci hrají s nadšením, ale vyzdvihnout musím hlavně pana Hanuše a pak naprosto rozkošnou Veroniku Lazorčákovou. Oba jako by vypadli z Hrabalových knih. Opět je to jedno z povedenějších představení, které by stálo za to zhlédnout i vícekrát.

65%

Pokud máte rádi Hrabala, tak tohle určitě neurazí. V podstatě to nemělo žádný děj, bylo to jen nahlédnutí do života postaviček, které vám budou připadat obyčejné, smutné, místy až tragické, ale nedělá se z toho žádné velké drama. Pěkná hra.

19.2.2016 Před 407 g Hrabala jsem zvládl 100 g tataráku v pasáži v Dlouhé - provoněno to tam je jako ve Svatbách v domě.
Z Hrabala mám přečtené Svatby v domě a Městečko, kde se zastavil čas; nakoukané Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále, Postřižiny, Slavnosti sněženek a naposlouchané Perličky na dně.
Dramatizaci v Dlouhé považuji za zdařilou. M. Hanuš výborný scénárista i Hanťa. Přiznávám, že i mě trochu nudil monolog J. Pokorné před přestávkou. A úvodní dialog dvou staříků jsem pochopil až v závěru, ale právě tou pointou s alby vznikla vskutku hrabalosvká mozaika.

Je to takové milé představení... Dlouhý monolog paní Pokorné první půlku představení celkem otrávil. A následný dialog pacientů to už nevylepšil.

Divadlo v Dlouhé si s tak obtížným tématem, poradilo po svém a jako vždy, skvěle a originálně. Bavilo mě to.

Hra pro skalní fanoušky Hrabala. Živější skupinové scény ze sběrny jsou velmi dobré a vykreslují hrabalovskou poetiku. Bohužel ale monolog Jaroslavy Pokorné a po přestávce dialog dvou pacientů jsou prakticky k nevydržení.

Hra je tvořena především monology (více či méně podařenými), pro správné shlédnutí je třeba trochu znát Hrabalovo dílo, aby věci správně docvakávali. Příjemně překvapí vtipnost v roli Filipa Cíle...

Střípky osudů hrabalovských postav se před zraky diváků skládají do smysluplné mozaiky, pro níž je spojovacím bodem stará sběrna papíru. Miroslav Hanuš se v inscenaci neukazuje pouze jako obratný herec a režisér, ale i jako skvělý dramatik, který je schopný přenést na jeviště i ty nejsložitější povídky. Některé z nich by však mohly být o něco méně popisné. Vedle Hanti ovšem předvádějí mistrovské herectví i M. Táborský a J. Pokorná. Netradiční jevištní uspořádání, kdy aktéři hrají také mezi publikem a za ním, bylo využito daleko efektivněji než v případě inscenace 1789 v Národním divadle.

První část výborná! Obzvlášť na mne zapůsobil monolog paní Pokorné před přestávkou. Co mi naopak nesedlo, byla scénka dvou seniorů v nemocnici. Najednou to bylo z úplně jiného soudku - depka oproti jinak jemně melancholické náladě hry. Možná to na mne ale tak působilo kvůli vlastním nemocničním zážitkům, každopádně mi tato scénka nabourala celkový divadelní dojem :(

Mě se to zpracování Hrabala líbilo! Monolog J. Pokorné navzdory oficiální kritice mi připadal vtipný a poutavý. Stejně tak duo Miloš Kopečný - Vlastimil Zavřel bylo krásně lidské. Vadil mi lehce Jeníček a trochu se mi typově nehodil Martin Matejka. Opět dobrá volba s omlazením souboru - Filip Cíl. Pro mě něžně syrové, působivé.

75 %

Velmi slušné zpracování. Líbil se mi nápad s uspořádáním scény a většina hereckých výkonů. Nejlépe hodnotím J. Pokornou, M. Hanuše, M.Velikého a Č. Koliáše. Problém jsem měl s některými monology, které mě nezaujaly a s některými kostýmy (Jeníček, kuchařka).

Představení se zvláštní snovou atmosférou. Některé části zábavné a dojemné, jiné trochu zdlouhavé (J. Pokorná a její dopisy). Výborná scéna, skvělá hudba - hlavně Filip Cíl. Herecky přesvědčil zejména - jako téměř vždy - výstižný Miroslav Hanuš.

Líbí se mi, jak jdou J. Borna s M. Hanušem divákovi co nejvíce "naproti" - totiž že se jim podařilo inscenaci oživit především důmyslnou scénou (díky které herci hrají snad po celém divadle), ale i hudbou či kostýmy. Při pohledu do komentářů se mi zdá, že monolog J. Pokorné rozděluje diváky na ty, které totálně znudil, a na ty, kteří z něho byli nadšeni - já se počítám do druhé skupiny. Celkově velmi příjemná hra, která si stažení z repertoáru nezaslouží.

Inscenace vytváří poetický obraz světa Hrabalových povídek: nacházení krásy a životní síly v malosti, všednosti a ošklivosti života na dně uprostřed 50. let. Nejde vyloženě o dramatizaci, ale o koláž motivů z různých povídek rámcově zasazenou do sběrných surovin Barona prášila. Inscenátorům se podařilo vytvořit autentickou atmosféru, ke které přispívá netradiční uspořádání jevištního prostoru (rampa do hlediště) a herecké výkony M. Hanuše a M. Táborského. Atmosféra a tempo představení je nešťastně destruováno nekonečným monologem tanečnice a rozhovorem pacientů na motivy povídky Podvodníci.

Navzdory velkému očekávání nás tato "perlička na dně" příliš neoslovila. Představení se nám zdálo roztříštěné, nejednotné, bez jasného cíle, jakoby šlo o skládačku z moc pěkných střípků, které ale netvoří nijak oslnivý celek.
Postava Hedvičky se mi zdála přehnaně přeslazená. Chápu, že to měla Veronika Lazorčáková ve scénáři, ale měla jsem pocit, že jestli se usměje ještě víc, odpadne jí horní polovina hlavy... Naštěstí to zachránilo její vyprávění o tramvajovém neštěstí :).
Filip Cíl možná zrovna neměl den, ale v představení měl hned několik přeřeků a přehmatů. Jeho kostým ale pobavil.

Moje první seznámení s Hrabalem i se souborem Divadla v Dlouhé.
hru jsem si vybrala, protože jsem chtěla vidět hrát pana Táborského, nic jsem o ní nevěděla ani kontext nic. Na jednu stranu očekávání příliš vysoká nebyla, ale hra se mi líbila a s výkonem herců jsem vyla příjemně spokojená.
Od té doby jsem viděla pár lepších hry a abych byla spravedlivá tak i horší.
Ze tří her, které jsem v Dlouhé až doposud viděla je tato nejslabší, ale určitě není špatná. Jen bych spíše doporučila Souborné dílo WS nebo Lidskou tragikomedii.

Vynikající scéna, pamatuji z osmdesátých let.
Divím se, že tu ještě nikdo nepochválil Filipa Cíla. Ten hrál i když zrovna nehrál a na hůsličky vyhrával, jedna balada.
Miloš Kopečný, skvělý herec, kterého režiséři, škoda, že zapomněli objevit do filmu.

75%

výborný Miroslav Hanuš a Veronika Lazorčáková

65 % Variace na Hrabalovu tvorbu funguje zejména díky svému humoru. Některé vážnější části (např. scéna s dvěma starci na začátku druhé poloviny) mi do hry úplně nezapadaly. Naopak nadchnuly mne některé monology - např. J. Pokorné nebo V. Lazorčákové. Líbila se mi i scéna včetně lávky přes celé hlediště (diváci v prvních řadách si trochu protáhnou krční páteř).

65%
Hrabalovo dilo neznam zevrubne, nicmene i presto na me dychla poetika a nostalgie dob minulych. Trochu mi do celkoveho predstaveni nesedel vystup senioru na zacatku druhe pulky, ale jinak jsem spokojena a ani delka monologu mi nevadila. Po herecke strance moc chvalim M.Taborskeho, V.Lazorcakovou, J.Pokornou a M.Hanuse. Moc se mi libilo i vyreseni sceny, kdy se hralo i v hledisti, coz sice trochu limitovalo divaky v prednich radach, ale napad se pocita. Navic tahle hravost se mi na DvD naopak libi. Mile a nenarocne predstaveni.

Představení se mi jako celek líbilo. Pouze některé scénky, například senioři v nemocnici mi dojem z představení poněkud pokazili. Ale scénky ze sběrny na mně dýchly nádhernou hrabalovskou poetikou. Všichni herci hrají s nadšením, ale vyzdvihnout musím hlavně pana Hanuše a pak naprosto rozkošnou Veroniku Lazorčákovou. Oba jako by vypadli z Hrabalových knih. Opět je to jedno z povedenějších představení, které by stálo za to zhlédnout i vícekrát.

65%

Pokud máte rádi Hrabala, tak tohle určitě neurazí. V podstatě to nemělo žádný děj, bylo to jen nahlédnutí do života postaviček, které vám budou připadat obyčejné, smutné, místy až tragické, ale nedělá se z toho žádné velké drama. Pěkná hra.

19.2.2016 Před 407 g Hrabala jsem zvládl 100 g tataráku v pasáži v Dlouhé - provoněno to tam je jako ve Svatbách v domě.
Z Hrabala mám přečtené Svatby v domě a Městečko, kde se zastavil čas; nakoukané Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále, Postřižiny, Slavnosti sněženek a naposlouchané Perličky na dně.
Dramatizaci v Dlouhé považuji za zdařilou. M. Hanuš výborný scénárista i Hanťa. Přiznávám, že i mě trochu nudil monolog J. Pokorné před přestávkou. A úvodní dialog dvou staříků jsem pochopil až v závěru, ale právě tou pointou s alby vznikla vskutku hrabalosvká mozaika.

Je to takové milé představení... Dlouhý monolog paní Pokorné první půlku představení celkem otrávil. A následný dialog pacientů to už nevylepšil.

Divadlo v Dlouhé si s tak obtížným tématem, poradilo po svém a jako vždy, skvěle a originálně. Bavilo mě to.

Hra pro skalní fanoušky Hrabala. Živější skupinové scény ze sběrny jsou velmi dobré a vykreslují hrabalovskou poetiku. Bohužel ale monolog Jaroslavy Pokorné a po přestávce dialog dvou pacientů jsou prakticky k nevydržení.

Hra je tvořena především monology (více či méně podařenými), pro správné shlédnutí je třeba trochu znát Hrabalovo dílo, aby věci správně docvakávali. Příjemně překvapí vtipnost v roli Filipa Cíle...

Střípky osudů hrabalovských postav se před zraky diváků skládají do smysluplné mozaiky, pro níž je spojovacím bodem stará sběrna papíru. Miroslav Hanuš se v inscenaci neukazuje pouze jako obratný herec a režisér, ale i jako skvělý dramatik, který je schopný přenést na jeviště i ty nejsložitější povídky. Některé z nich by však mohly být o něco méně popisné. Vedle Hanti ovšem předvádějí mistrovské herectví i M. Táborský a J. Pokorná. Netradiční jevištní uspořádání, kdy aktéři hrají také mezi publikem a za ním, bylo využito daleko efektivněji než v případě inscenace 1789 v Národním divadle.

První část výborná! Obzvlášť na mne zapůsobil monolog paní Pokorné před přestávkou. Co mi naopak nesedlo, byla scénka dvou seniorů v nemocnici. Najednou to bylo z úplně jiného soudku - depka oproti jinak jemně melancholické náladě hry. Možná to na mne ale tak působilo kvůli vlastním nemocničním zážitkům, každopádně mi tato scénka nabourala celkový divadelní dojem :(

Mě se to zpracování Hrabala líbilo! Monolog J. Pokorné navzdory oficiální kritice mi připadal vtipný a poutavý. Stejně tak duo Miloš Kopečný - Vlastimil Zavřel bylo krásně lidské. Vadil mi lehce Jeníček a trochu se mi typově nehodil Martin Matejka. Opět dobrá volba s omlazením souboru - Filip Cíl. Pro mě něžně syrové, působivé.

75 %

Velmi slušné zpracování. Líbil se mi nápad s uspořádáním scény a většina hereckých výkonů. Nejlépe hodnotím J. Pokornou, M. Hanuše, M.Velikého a Č. Koliáše. Problém jsem měl s některými monology, které mě nezaujaly a s některými kostýmy (Jeníček, kuchařka).

65%

Střípky osudů hrabalovských postav se před zraky diváků skládají do smysluplné mozaiky, pro níž je spojovacím bodem stará sběrna papíru. Miroslav Hanuš se v inscenaci neukazuje pouze jako obratný herec a režisér, ale i jako skvělý dramatik, který je schopný přenést na jeviště i ty nejsložitější povídky. Některé z nich by však mohly být o něco méně popisné. Vedle Hanti ovšem předvádějí mistrovské herectví i M. Táborský a J. Pokorná. Netradiční jevištní uspořádání, kdy aktéři hrají také mezi publikem a za ním, bylo využito daleko efektivněji než v případě inscenace 1789 v Národním divadle.

Líbí se mi, jak jdou J. Borna s M. Hanušem divákovi co nejvíce "naproti" - totiž že se jim podařilo inscenaci oživit především důmyslnou scénou (díky které herci hrají snad po celém divadle), ale i hudbou či kostýmy. Při pohledu do komentářů se mi zdá, že monolog J. Pokorné rozděluje diváky na ty, které totálně znudil, a na ty, kteří z něho byli nadšeni - já se počítám do druhé skupiny. Celkově velmi příjemná hra, která si stažení z repertoáru nezaslouží.

65 % Variace na Hrabalovu tvorbu funguje zejména díky svému humoru. Některé vážnější části (např. scéna s dvěma starci na začátku druhé poloviny) mi do hry úplně nezapadaly. Naopak nadchnuly mne některé monology - např. J. Pokorné nebo V. Lazorčákové. Líbila se mi i scéna včetně lávky přes celé hlediště (diváci v prvních řadách si trochu protáhnou krční páteř).

Moje první seznámení s Hrabalem i se souborem Divadla v Dlouhé.
hru jsem si vybrala, protože jsem chtěla vidět hrát pana Táborského, nic jsem o ní nevěděla ani kontext nic. Na jednu stranu očekávání příliš vysoká nebyla, ale hra se mi líbila a s výkonem herců jsem vyla příjemně spokojená.
Od té doby jsem viděla pár lepších hry a abych byla spravedlivá tak i horší.
Ze tří her, které jsem v Dlouhé až doposud viděla je tato nejslabší, ale určitě není špatná. Jen bych spíše doporučila Souborné dílo WS nebo Lidskou tragikomedii.

65%
Hrabalovo dilo neznam zevrubne, nicmene i presto na me dychla poetika a nostalgie dob minulych. Trochu mi do celkoveho predstaveni nesedel vystup senioru na zacatku druhe pulky, ale jinak jsem spokojena a ani delka monologu mi nevadila. Po herecke strance moc chvalim M.Taborskeho, V.Lazorcakovou, J.Pokornou a M.Hanuse. Moc se mi libilo i vyreseni sceny, kdy se hralo i v hledisti, coz sice trochu limitovalo divaky v prednich radach, ale napad se pocita. Navic tahle hravost se mi na DvD naopak libi. Mile a nenarocne predstaveni.

Velmi slušné zpracování. Líbil se mi nápad s uspořádáním scény a většina hereckých výkonů. Nejlépe hodnotím J. Pokornou, M. Hanuše, M.Velikého a Č. Koliáše. Problém jsem měl s některými monology, které mě nezaujaly a s některými kostýmy (Jeníček, kuchařka).

Představení se zvláštní snovou atmosférou. Některé části zábavné a dojemné, jiné trochu zdlouhavé (J. Pokorná a její dopisy). Výborná scéna, skvělá hudba - hlavně Filip Cíl. Herecky přesvědčil zejména - jako téměř vždy - výstižný Miroslav Hanuš.

75 %

Inscenace vytváří poetický obraz světa Hrabalových povídek: nacházení krásy a životní síly v malosti, všednosti a ošklivosti života na dně uprostřed 50. let. Nejde vyloženě o dramatizaci, ale o koláž motivů z různých povídek rámcově zasazenou do sběrných surovin Barona prášila. Inscenátorům se podařilo vytvořit autentickou atmosféru, ke které přispívá netradiční uspořádání jevištního prostoru (rampa do hlediště) a herecké výkony M. Hanuše a M. Táborského. Atmosféra a tempo představení je nešťastně destruováno nekonečným monologem tanečnice a rozhovorem pacientů na motivy povídky Podvodníci.

Vynikající scéna, pamatuji z osmdesátých let.
Divím se, že tu ještě nikdo nepochválil Filipa Cíla. Ten hrál i když zrovna nehrál a na hůsličky vyhrával, jedna balada.
Miloš Kopečný, skvělý herec, kterého režiséři, škoda, že zapomněli objevit do filmu.

Pokud máte rádi Hrabala, tak tohle určitě neurazí. V podstatě to nemělo žádný děj, bylo to jen nahlédnutí do života postaviček, které vám budou připadat obyčejné, smutné, místy až tragické, ale nedělá se z toho žádné velké drama. Pěkná hra.

Je to takové milé představení... Dlouhý monolog paní Pokorné první půlku představení celkem otrávil. A následný dialog pacientů to už nevylepšil.

výborný Miroslav Hanuš a Veronika Lazorčáková

První část výborná! Obzvlášť na mne zapůsobil monolog paní Pokorné před přestávkou. Co mi naopak nesedlo, byla scénka dvou seniorů v nemocnici. Najednou to bylo z úplně jiného soudku - depka oproti jinak jemně melancholické náladě hry. Možná to na mne ale tak působilo kvůli vlastním nemocničním zážitkům, každopádně mi tato scénka nabourala celkový divadelní dojem :(

Mě se to zpracování Hrabala líbilo! Monolog J. Pokorné navzdory oficiální kritice mi připadal vtipný a poutavý. Stejně tak duo Miloš Kopečný - Vlastimil Zavřel bylo krásně lidské. Vadil mi lehce Jeníček a trochu se mi typově nehodil Martin Matejka. Opět dobrá volba s omlazením souboru - Filip Cíl. Pro mě něžně syrové, působivé.

Divadlo v Dlouhé si s tak obtížným tématem, poradilo po svém a jako vždy, skvěle a originálně. Bavilo mě to.

Hra pro skalní fanoušky Hrabala. Živější skupinové scény ze sběrny jsou velmi dobré a vykreslují hrabalovskou poetiku. Bohužel ale monolog Jaroslavy Pokorné a po přestávce dialog dvou pacientů jsou prakticky k nevydržení.

Navzdory velkému očekávání nás tato "perlička na dně" příliš neoslovila. Představení se nám zdálo roztříštěné, nejednotné, bez jasného cíle, jakoby šlo o skládačku z moc pěkných střípků, které ale netvoří nijak oslnivý celek.
Postava Hedvičky se mi zdála přehnaně přeslazená. Chápu, že to měla Veronika Lazorčáková ve scénáři, ale měla jsem pocit, že jestli se usměje ještě víc, odpadne jí horní polovina hlavy... Naštěstí to zachránilo její vyprávění o tramvajovém neštěstí :).
Filip Cíl možná zrovna neměl den, ale v představení měl hned několik přeřeků a přehmatů. Jeho kostým ale pobavil.

Představení se mi jako celek líbilo. Pouze některé scénky, například senioři v nemocnici mi dojem z představení poněkud pokazili. Ale scénky ze sběrny na mně dýchly nádhernou hrabalovskou poetikou. Všichni herci hrají s nadšením, ale vyzdvihnout musím hlavně pana Hanuše a pak naprosto rozkošnou Veroniku Lazorčákovou. Oba jako by vypadli z Hrabalových knih. Opět je to jedno z povedenějších představení, které by stálo za to zhlédnout i vícekrát.

19.2.2016 Před 407 g Hrabala jsem zvládl 100 g tataráku v pasáži v Dlouhé - provoněno to tam je jako ve Svatbách v domě.
Z Hrabala mám přečtené Svatby v domě a Městečko, kde se zastavil čas; nakoukané Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále, Postřižiny, Slavnosti sněženek a naposlouchané Perličky na dně.
Dramatizaci v Dlouhé považuji za zdařilou. M. Hanuš výborný scénárista i Hanťa. Přiznávám, že i mě trochu nudil monolog J. Pokorné před přestávkou. A úvodní dialog dvou staříků jsem pochopil až v závěru, ale právě tou pointou s alby vznikla vskutku hrabalosvká mozaika.

75%

Hra je tvořena především monology (více či méně podařenými), pro správné shlédnutí je třeba trochu znát Hrabalovo dílo, aby věci správně docvakávali. Příjemně překvapí vtipnost v roli Filipa Cíle...