Království boží na zemi

Přeci jen jsem to čekal trochu více psychologicky vyhrocené. První část mi přišla spíše průměrná, místy zdlouhavá se slabšími pasážemi. Silnější scéna přichází až v jejím závěru s výborným zpěvem J. Čvančarové. Druhá část pak již výrazně lepší. Hlavní zásluhu na tom má velmi dobrý M. Hofmann, který u mě zastínil i J. Čvančarovou. Což ale též o něčem vypovídá, neb spíše její postava by zde měla vyvolávat ty nejsilnější emoce. Možná přidat na důrazu v její bezradnosti a rozpolcenosti způsobené nátlakem od obou bratrů a k tomu pak ještě více akcentovat hrozbu apokalyptické povodně. 65%

Problematicky napsaná hra, jejíž inscenování musí být náročné. P. Ondruchovi se podařilo vytvořit atmosféru stísněnosti a očekávané živelné (životní) pohromy, nicméně ve vedení herců se mu dařilo méně. Hlavně postava Myrtle (J. Čvančarová), má více poloh, než bylo divákům nabídnuto. Není však vinou herečky, že byly opomíjeny např. reakce Myrtle na sdělení, že její muž umírá, nebo že jí zásadně lhal. M. Hofmann vytvořil věrohodnou postavu tvrdého typa, i když mírnější odstínění by bylo též na místě. Přestože režie dost znevýraznila Lota, O. Novák mu dokázal vtisknout punc opravdovosti.

Slavný autor ve svém méně úspěšném komorním dramatu nadnesl témata, k nimž se opakovaně vracel; nespojil je však nejšťastněji, pro tvůrce je hra tvrdým oříškem. Hercům se celkem dařilo balancovat mezi nejednoznačnostmi, ale nedůsledný režijní výklad a nedostatečné vedení byly zjevné. Zejména M.Hofmann určité okamžiky nezahrál věrohodně. Práce s hudbou zbytečně prvoplánová. V podstatné části rozkolísané inscenace se ztrácelo, o čem se hraje, nicméně v závěru se přece jen vylouplo sdělení, na něž se vyplatilo počkat. Nejde však o inscenační omyl, jakým bylo např. provedení na Komorní Fidlovačce.