17.4.2015 18:00, Dejdar / Schneiderová / Kopta / Jirešová / Ratajský / Gudasová / Kutheil / Nosek / Zavřel / Synková / Holá / Drábková / Antonio

Nejdříve k hercům - obsazení hlavních rolí je asi nejvíce diskutovanou stránkou tohoto muzikálu. Ano, opravdu, M. Dejdar není dobrý zpěvák, interpretace písní je hodně přibližná, T. Kostkovou jsem naštěstí neměl, J. Schneiderová hraje i zpívá dobře. Samozřejmě záleží hodně na obsazení, vašich očekáváních a asi i momentální kondici interpretů, ale za mě osobně tu roli Dejdar utáhl charismatem a herectvím, pěvecké nedostatky jsem mu odpustil. Často mu také naštěstí pomáhá sbor ostatních herců, kteří zpívat umějí, nebo se jedná o duety.
Přijde mi škoda, že nebyl zvolen podobný koncept jako např. Tajemství, tedy že hlavní hrdina provází dějem a přitom nemá žádné sólové písně, pak bylo obsazení M. Kuklové naprosto v pořádku (a i L. Vondráčkové, protože ta taky příliš zpívat neumí). Tady bohužel Dejdar má sólových písní opravdu hodně a vedlejší postavy jsou použity spíše k tvorbě gagů, i když jde paradoxně o dobré zpěváky (Kopta, Gudasová, Zavřel, Kutheil). 

Děj muzikálu je dobře vystavěn, postavy jsou vděčné archetypy, dovolující vytvořit velké množství gagů a jejich představitelé jsou miláčky publika (Ratajský, Synková, Nosek). O nic převratně originálního se ale nejedná, velmi podobný je Bedřich Smetana - The greatest Hits v ABC nebo Donaha!. Navíc příběh vyznívá v druhé půli trochu do prázdna, představení, které ochotníci nacvičují, dostává malý časový prostor, ani vztahová linie hlavního hrdiny se nedočká rozuzlení, nicméně na druhou stranu komediální linka představení mi přijde dobře vypointovaná, málokdy sklouzla do trapnosti, pokud to někdo přirovnává k silvestru, pak by to byl jeden z těch lepších. Přijde mi, že vystavět hitmuzikál na tomto principu je mnohem šťastnější nápad, než vytvářet nějaká překombinovaná libreta jako u Osmého světadílu nebo Lucie, písně nejsou na děj naroubovány uměle, příběh funguje prakticky pouze v komické a pohodové rovině, nějaké vážnější nebo nepříjemné momenty jsou spíše jen naznačeny a příliš nerezonují. Zdá se, že největší ovace sklízí zapojení dětí, které (ač měl režisér při výběru evidentně šťastnou ruku) je občas na hranici kýče.

Výběr písní je kapitolou sám pro sebe. Považuji se se za celkem velkého fanouška Václava Neckáře, tudíž jsem se celého projektu trochu obával a šel jsem do divadla už poněkud smířen s tím, že uslyším to, co většina populace považuje za jeho hity a při čemž mi většinou vstávají vlasy na hlavě (šalalali, dr. dam di dam, čaroděj dobroděj a koneckonců i titulní mýdlový princ), bohužel tyto songy nyní předvádí s oblibou (nebo z nutnosti?) i sám Václav na svých koncertech. Možná i díky tomu jsem nebyl tak zklamán jako Hana Rubišarová, protože jsem se s tím prostě vnitřně smířil. Nevím tedy, jestli tento projekt dělá V. Neckářovi zrovna dobrou službu, ale je jisté, že na toto lidi slyší a že muzikál sestavený z písní ze skvělého Planetária, Podej mi ruku nebo Příběhů písní a balad I-III by prostě do divadla Broadway nikdo nepustil. Na playlistu jsou i dvě čistě sólové písně M. Kubišové (Já dovedu lhát a Nechci být ta druhá), zřejmě proto, aby i dámy měly co zpívat, obzláště ta druhá jako duet Schneiderové a Jirešové patřila k pěveckým vrcholům večera spolu se "Znala panna pána", která je i příjemně rozpohybovaná. Jako velká škoda mi přijde, i když jsou na pódiu předevšim herci (a některé intonační nepřesnosti bychom jim odpustili), nedokáží těm písním vtisknout takovou naléhavost, prožitek a lehkost jako Václav. Velice tristní je i kvalita CD (asi jediné české muzikálové CD, kde nezpívají protagonisté, ale úplně jiní zpěváci), kde je prostě vidět, že originál je současným možnostem interpretů až příliš kvalitativně vzdálen...

Představení dost pomáhá variabilní scéna s celkem povedenými projekcemi, umožňuje rychle a účelně měnit jednotlivá místa děje. I kostýmy jsou dostatečně barevné a ulítlé v duchu předlohy. Ačkoliv se nehraje naživo, nahrávka a zvuk jsou kvalitní, ostatně tady by vzhledem k okolnostem přítomnost muzikantů či nedej bože orchetru byla spíše plýtváním.

Celkově mám pocit, že to i přes řadu chyb, které si po zhlédnutí uvědomíte, prostě funguje, lidi se dobře baví a tři hodiny příjemně uplynou. Po tristním Je třeba zabít Davida považuji celkem za zázrak, že R. Balaš zkusil znovu podobný projekt a že se takto povedl. Přesto bych byl strašně moc rád, kdybych mohl ještě někde někdy vidět druhý muzikál s hity Václava Neckáře, ale těmi opravdovými (Až budu někdo, Stále šťastné údolí, Já ti zabrnkám, Perla, Nautilus, Dům na prodej, Na to mi nezbyl čas, Jsem, Všechno je jenom jednou, Křižovatky, Láska ztracená...), doporučuji si je poslechnout při návratu z divadla.

Nebo příště třeba vezme R. Balaš jako základ písně M. Kubišové, tam by upřímně při případném výběru nemohl příliš sáhnout vedle...