Předesílám, že jsem na muzikál jen do Brna naprosto nepřipraven a nezatížen žádnými očekáváními. Nečetl jsem předlohu R. Dahla, neviděl film Danny de Vita ani loňské muzikálové ztvárnění s Emmou Thompson.

Jako první vás upoutá opravdu krásná monumentální barevná scéna, která symbolizuje svět knih, do kterého hlavní hrdinka utíká před nepochopením dospělých a čerpá z nich své obdivuhodné znalosti. Škoda, že tato kulisa tvoří spíše výtvarný prvek a nijak zvlášť se s ní dále nepracuje. Nicméně přestavby (škola, domov, knihovna, ředitelna) jsou svižné a funkční.

Musím říct, že začátek mě zaujal - atraktivní prostředí, zajímavě načrtnuté charaktery postav, humor... Bohužel po expozici jako by tomu spadl řetěz a děj spadl do zdlouhavého omílání téhož. Z postav se stanou figurky, které se nikam neposunují, neprochází žádným vývojem. Víme, kdy přijde zlo, víme, kdy přijde dobro. Nejsem žádný odborník na psychologii dětského diváka, ale vážně je tohle bude bavit? Většina děje mi přijde frustrující a příběh eskamotéra a akrobatky poměrně temný. Ruské finále pak těžko srozumitelné.

Představení trvá 3 hodiny, bez přestávky 2:30, když si ale zpětně promítnete, co se tam stane, není toho opravdu mnoho... Vše podstatné proběhne cca 30 minut před koncem, včetně objevení schopnosti telekineze u hlavní hrdinky, které jakoby spadlo z nebe... Je trochu zvláštní, že jen pomocí něj dojde k potrestání zla, navíc spíše naznačeného Zápletka s ruskou mafií není povedená a finále rozmělňuje dojem z působivého čísla "Odbojné děti".

Hudba mě, musím říct, docela bavila... Povedené jsou hlavně sborové scény (posílené z offstage). Sólové výstupy jsou zábavné již méně.

Zejména povedené a výrazné jsou choreografie, je vidět, že režisér si vůbec dal dost práce s přípravou profesionálního muzikálového tvaru. Otázkou pro mě zůstává cca. 10minutový stand-up začátek druhé poloviny, který mně osobně příliš nesedl a mám pocit, že ještě více retarduje už dost zdlouhavý děj.

Výraznou příležitost dostal J. Mach ve vděčné roli hlavní záporačky, slečny Trunchbullové a zhostil se jí s chutí a přesvědčivě. Naopak mám pocit, že role paní Wormwoodové příliš nesedla S. Janotové a jde spíše proti jejímu typu, zatímco L. Janota si pana Wormwooda s chutí užívá a je za mě jedním z tahounů představení. Slečna Honeyová D. Křížové, jak už jméno napovídá, zůstává bohužel celou dobu v jedné sladké poloze (její postava je co se týče toku děje vyloženě pasivní) a nemá moc příležitostí se předvést. Záměrně nakonec si nechávám dětské představitele. Po herecké stránce jsou neoddiskutovatelně dobří a je vidět, že s nimi bylo pečlivě a dlouho pracováno. Zvládají netriviální choreografie a i zpěv je řekněme ucházející (čekal jsem trochu více).

Anna Bergerová v hlavní roli je hodně přesvědčivá, zejména v pasážích, kdy vzrušeně "vypráví příbeh". Jen mě napadá, zda namemorování takových kvant poměrně šroubovaného textu s nějakou dikcí a výrazem, tak aby vyhověla zažité představě nás, dospělých, o výjimečném a talentovaném dítěti, není tak trochu zločin. Když jedinkrát maličko vypadla z role a popletla repliku, uvědomil jsem si, kolik dřiny za touto stylizací vlatně musí být. Ale to je asi na vkusu každého...

Celkově myslím, že je dobře, že v MdB soustavně myslí na dětského diváka. Domnívám se, že Matilda má potenciál navázat na úspěch dříve uváděných titulů v tomto divadle. Mně osobně příliš nesedla svojí poetikou a poselstvím, což nic nemění na tom, že je to poctivě a profesionálně udělaná inscenace, jak je v MDB dobrým zvykem.

edit po zhlédnutí Roald Dahl's Matilda the Musical: aha, tak ono to jde i bez Rusů, bez role pro režisérovy syny, zato s plastičtější a akčnější sl. Honeyovou, Matilda umí více než jen převrhnout kelímek a spustit jednu projekci na tabuli :-)) chápu, že možnosti divadla jsou omezené, ale jako film to najednou dává mnohem větší smysl. Zejména větší počet dětí na jevišti by asi opravdu vyznění dost pomohlo...