Plzeňský muzikálový soubor představuje další novinku - komorní muzikál Fun Home tria amerických autorek (Kron/Tesori/Bechdel), a to jako jedna z prvních evropských scén. Nutno dodat, že jde o další úspěšný zářez ve spanilé jízdě Lumíra Olšovského a jeho týmu.

Možná hned z kraje drobné varování - tohle vážně není představení pro rodiny s dětmi, jak by možná někdo mohl usoudit z plakátu, fotek malých dětiček a komiksového vizuálu. V představení sice děti účinkují, ale obávám se, že pro jejich vrstevníky není příliš vhodné jak strukturou, délkou (1:45 bez přestávky), tak srozumitelností. Moje osobní doporučení je 16+.

Příběh pojednává o dospívání lesbičky Alison, která je na jevišti přítomná dokonce hned ve třech podáních, a zejména pak o jejím vztahu s otcem, nevyoutovaným gayem. Libreto je mnohovrstevnaté, možná trochu "komiksovitě" a klipovitě roztříštěné, každopádně jde více do hloubky, než je ve světě muzikálu běžné, a mnohdy až na dřeň emocí postav. Rozhodně to není komedie na první dobrou, ale já se místy bavil, hlavně díky dobře vystaveným a zahraným dialogům mezi Alison a Jenn.

Představení je uváděno na Malé scéně v jednoduchých statických, ale efektních kulisách, které odkazují ke komiksové předloze díla. Jedna z mála výtek směřuje snad jen k trochu nedivadelnímu uspořádání prostředí Malé scény, která je zde poměrně syrově obnažená a přijde mi, že to trochu ubírá na atmosféře (mohla by být více komorní, čehož by se dalo dosáhnout i pomocí decentnějšího svícení). Hrací prostor je poměrně široký, pokud chcete mít nejlepší možný zážitek, doporučuji místa vpravo u středové uličky v první nebo v druhé řadě. Naopak z krajních míst vlevo a vpravo to může být myslím už docela na hraně.

Hudební složka díla je velmi kvalitní, dobře se poslouchá, nehraje se tady na hity, ale skladatelka zručně sleduje a dokresluje emoce postav, dokáže vystavět i odlehčující dětskou scénu i šanson, ze kterého běhá mráz po zádech.

Překlad talentované Hany Novákové (výborný Sweeney Todd!) rozhodně není špatný, zaslechneme spoustu povedených obratů a obrazů, nelze se ale zbavit pocitu, že by mu prospěla větší uvolněnost, hovorovost, používaná spojení jsou občas až příliš "knižní" (neznám ale tedy podobu originálu), taky irituje opakování slova "popisek". Nezpívané dialogy zní přirozeně a trefně.

Populární muzikálový zpěvák Pavel Režný se zde představí jako dirigent komorního orchestru, který vede ráznými gesty a bez jakýchkoli zaškobrtnutí, zvládne dokonce i jednu "cameo" roličku.

Režisér Lumír Olšovský věnoval kusu náležitou péči a je skoro až neuvěřitelné, jakých výsledků dosáhl zejména ohledně hereckého projevu jednotlivých představitelů. I přes zmiňovanou délku má představení tah na branku, nenudí, výtky by se našly opravdu jen u jednotlivostí - např. opakovaný nápad při ubíhání sloupů při druhé jízdě autem ubírá na intimitě a síle dialogu, který zrovna probíhá, podobně jako omrzí neustálé vyjíždění a zajíždějí kreslířského stolku Alison z uličky. Podařilo se opět velmi dobře pracovat i s nejmenšími účinkujícími, na čemž má zřejmě velký podíl i choreograf Pavel Klimenda.

Co se tentokrát povedlo opravdu znamenitě, je obzvláště vyrovnané obsazení. Někoho vyzdvihnout je těžký úkol, ale asi by to byla Kateřina Tafatová ve vedlejší roli lesbičky Jenn, která i na malém prostoru bez pěveckých čísel dokázala svou postavu přesvědčivě vystihnout. Všechny tři představitelky hlavní role - Alison jsou úžasné (dobře zvolené jsou i jejich kostýmy a vizáž), nicméně Ema Karpeles jako teeneger mě opravdu naprosto odzbrojila svým komplexním herecko-pěveckým výkonem a autentičností, takový talent se jen tak nevidí. Eva Staškovicová je krásně přirozená a uvěřitelná, ale přijde mi, že přece jen trochu zápasí s nástrahami textu a ve zpěvu trochu chybí výšky, sem tam to ujede i jejímu mladšímu já Markétě Jindrové, což jí vzhledem k jejímu útlému věku každý divák rád promine.

Jozef Hruškoci určitě na své postavě táty Bruce také odvedl kus práce, je to spolehlivý tahoun, můj čistě osobní problém je, že už začíná být v Plzni trochu "přehruškociováno" a také, že jde vlastně o úplně stejný typ role jako v "Otřást vesmírem", což je tedy pikantní náhoda (to samé se týká i Pavla Klimendy a Dušana Krause v menších rolích Brucových milenců, nebo možná o záměr pana Olšovského, nicméně tento problém může mít opravdu jen minimum diváků, kteří měli možnost OV vidět :)) Myslím si také, že charakteristice jeho postavy a vlastně vůbec toho stěžejního vztahu s dcerou zůstalo něco dlužno už samotné libreto, přijde mi, že pár dílků skládačky jako by chybí.

Lucie Dolejšková (Zvoníková) plně využívá potenciál své role a kreslí svoji matku Helen jako poněkud chladnou a nepříliš čitelnou ženu zahnanou do úzkých. Krásně se z toho všeho vyzpívá na závěr ve své sólové písni, která je jedním z hudbních vrcholů večera.

Na závěr děkuji plzeňskému muzikálu za další (za)jímavý zážitek a odvahu uvést toto méně známé a komerčně lákavé dílo. Pevně věřím, že si najde spoustu spokojených diváků, já plánuju rozhodně minimálně jednu návštěvu.