Redakce

Veronika Boušová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (277)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 23.3.2014)
Zneužívání moci na všech frontách a klaunská lehkost bláznovství pod posmrtným úsměvem Johna Keatse. Boarding Home je akváriem, v němž vyplouvají na povrch hořké příběhy kubánských utečenců, zatímco velké ryby na nich vydělávají a miamské zlaté rybičky žijí American Live. Éra Castrovy totality zůstává vedlejším tématem, což by sice odpovídalo předloze, ale premiéra inscenace postrádala náznak jakékoli jasné výpovědi, jednalo se spíš o obrazy a atmosféru jakési barvité beznaděje. Výborná je A. Kubátová jako Francis, P. Liška v hlavní roli schizofrenika a I. Lupták jako jeho dvojník.
(zadáno: 23.3.2014)
65% Ducha Formanova filmu a typické rysy jeho postav, přenesených do divadelního prostředí, doplňuje živá hudební produkce písní ze "zlatých šedesátých". Dobové paradoxy, vděčný pramen komických situací, utne dějinný zvrat. Přestože podobných příběhů (hlavně filmových) známe dost a inscenace v tomto směru nic nového nepřinese, potěší, myslím, kohokoli a kdykoli. Pamětníky především.
(zadáno: 19.2.2014)
(zadáno: 19.2.2014)
95% "Zřejmě se stalo to, co si myslím, že se u každého umění vlastně děje či má dít: totiž že dílo jaksi přesahuje svého autora, že je tak říkajíc "chytřejší než on" a že prostřednictvím autora - ať už vědomě sledoval jakýkoli záměr - se prodírá na povrch a projevuje nějaká hlubší pravda o jeho době."(Václav Havel) - Audience u Bezručů je projevem oné hlubší pravdy. Viz recenze
(zadáno: 19.2.2014)
Přesně takhle by měla vypadat dobře udělaná gogolovská klasika pro současného diváka, který chce takovou klasiku vidět. Věrnost předloze, době a prostředí odlehčuje nadsázka, postavy nemoralizují, ale karikují morální prohřešky a nešvary. Melník, Dastlík, Lichý, Krupanská, Przebindová, vodka, ikona, rubly, garmoška, vůně šminek...
(zadáno: 19.2.2014)
(zadáno: 16.12.2013)
Viděno v Praze na Hradčanském náměstí a na Baráčnické rychtě. Nejpůsobivější vánoční inscenace, jakou pamatuji. Poetický text, lidové prvky, koledy, svatá rodina, vévodkyně pekelných vojsk, tři králové jako mágové, černá dáma Smrt, okřídlené ovečky, spousta andělů, plujících těsně nad zemí, a Archanděl s plamenným mečem. Kouzlo Vánoc podle Vladimíra Morávka bere dech, budí dojetí a má sílu modlitby. (více v článku na blogu)
(zadáno: 15.12.2013)
viz recenze
(zadáno: 4.12.2013)
viz recenze
(zadáno: 26.11.2013)
viz recenze
(zadáno: 26.11.2013)
Karel Kryl byl doma prorokem, bohužel. Země Lhostejnost připomíná politický kabaret. Jeho naléhavost se ukrývá v Krylových nedostižných textech a v herecké interpretaci. Vzdor, hloupost a rezignace jako dotek revolučního sametu na mramorovém srdci vyvolávají celou škálu pocitů - jen ne lhostejnost. Ta na nás čeká v realitě. A s Karavanou mraků není kam jít...
(zadáno: 26.11.2013)
75% - Po více jak čtyřech letech od premiéry je zvolená interpretace sice stále aktuální, nicméně doba pokročila a našla by se žhavější témata. K nejlepším nápadům patří bezpochyby tanec v "mučírně" a obsazení výborné Kateřiny Krejčí do role O´Briena. Ministerstvo lásky přece musí řídit žena. Nebo ne?
(zadáno: 26.11.2013)
75%
(zadáno: 11.10.2013)
Česká pivní filozofie včetně nonverbálně vyjádřených stesků po starých časech jako pohybové divadlo, postavené na chronicky známém textu Havlovy Audience, ze které tu zbyly dokola opakované nejznámější a stále obecně platné hlášky. Dvě obrovské stejné hlavy s masarykovským čelem a spíše ženskými ústy nečiní rozdílu ani ve výši IQ postav, ani mezi pohlavími. Nicméně dámská jízda odpovídá současnému trendu žen-pivařek.
(zadáno: 11.10.2013)
Nevím, zda inscenace natolik dozrála, ale atmosféra derniéry byla rozhodně velice silná. Hlavní předností zůstalo bezpochyby výtvarné pojetí a herecké výkony, kterým kraloval M. Mejzlík. Neobvyklý zážitek - ačkoliv, pro běžného diváka tahle "chemie" asi opravdu není.
(zadáno: 11.10.2013)
65% Aktuální příběh moci, postavené na těžbě přírodních zdrojů a názorná prezentace toho, nakolik jsme závislí na ropě. Na tom ovšem inscenace tak úplně nestojí - jako u všech projektů o.s. Mezery je její předností oživení industriálních prostor včetně nápaditého nasvícení a využití doprovodné hudby. Druhá polovina, doprovázená obrovským pohyblivým stínem ropné věže, svíčkami a ohněm má neuvěřitelně magické kouzlo. V tom je Ropa nedostižná.
(zadáno: 11.10.2013)
Velké ideály veřejně činné osoby, které ve spojení s jistou naivitou a nezralostí napomohly k vybudování totalitního režimu, se zde předvádějí s bodrou shovívavostí. Pobaví, ale v zádech z nich nezamrazí - a to je v současné době špatně. Jinak se jedná o herecky vydařenou inscenaci s nápaditým využitím projekcí.
(zadáno: 11.10.2013)
Mileniny recepty rozhodně stojí za vidění především kvůli hereckému výkonu Ivany Uhlířové. Inscenace ale představuje divákům v letmém pohledu i dvě zajímavé ženské osobnosti a dotýká se mnoha témat. Ve svých zkratkách a změnách tempa je ovšem náročná a úspěch té které reprízy bude zřejmě záviset na tom, jak se tato úskalí podaří zvládnout. Více viz recenze.
(zadáno: 11.10.2013)
75% - inscenace se opět vyznačuje energií a divadelními prostředky, typickými pro toto seskupení umělců v čele s režisérem Štěpánem Páclem. Tentokrát převažuje inteligentní černý humor a nádech téměř hrabalovské poetiky, to vše proložené hororovými prvky. Více viz recenze, která, v souladu s inscenací, není tak úplně klasickou recenzí...
(zadáno: 25.9.2013)
Génius jako vězeň vlastní mysli izolovaný od vyděšené společnosti průměrných, kam patří i doktor Vernon-Lazare a samozřejmě zřízenci z blázince. Šílenství a šílená touha po barvách mají společného jmenovatele. Herecký koncert Karla Dobrého umocňují výborné výkony ostatních. Obdiv si zaslouží František Němec za svou uvěřitelnost v závěrečné scéně.
(zadáno: 25.9.2013)
Současný pohled na věčné téma kariérismu a citové závislosti podle Guy de Špinara. Odlehčené, téměř muzikálové tempo a vynikající timing, promyšlené detaily a skvělé herecké výkony (především A. Štréblové, T. Petříka a Z. Mixové), kterým kraluje Miláček Miloslav König - viz recenze.
(zadáno: 25.9.2013)
75% - hodnoceno z 1. veřejné generálky, na které panovala ještě obvyklá nervozita. Muzikál s výrazně jazzovým nádechem staví na uměleckých hodnotách, které se promítají především do pěveckých a tanečních výkonů, choreografií a hudebního zpracování. Písně z repertoáru Evy Olmerové mají vesměs poetické a zajímavé texty, žádná klišé. Ostatní viz recenze.