Guildenstern

Po úvodním výstupu Hynka Chmelaře se tedy přiznám, že jsem měl obavy, ale pak se to pěkně rozjelo, zaujal mě především výkon M. Zaha, kterého jsem předtím neznal. U Ondry Nováka zatím jeho nejpřesvědčivější záporná postava... :-) Dobře napsaný vrstevnatý text, který má sílu zaujmout, inscenovali na Kampě s citem a pochopením. Určitě vyražte, stojí to za to!

Ke konci výrazně lepší, bavili mě jak Hána, tak Tenorová, ale Khekova láska k herectví M. Kačmaříka je opravdu nepochopitelná a zde tedy dost kontraproduktivní... V porovnání s ostravskou inscenací tato trochu bledne.

Neupírám D. Krejčíkovi, že je naprostým mistrem v sebedojímání, ale mým hereckým favoritem asi úplně nebude, na můj vkus to bylo trošku "moc". Také se přiznám, že po čase začala forma přebíjet obsah, takže vlastně nevím, jak hra dopadla. Pro ty, kteří jinak navštěvují jen velké sály s bezpečnou vzdáleností k jevišti, to může být rozhodně zážitek a zajímavé vybočení z komfortní divácké zóny.

Chápu, že asi nejsem úplně cílová skupina tohoto představení, ale přijde mi, že není ani moc pro děti (trvá asi 40 minut, než se zjeví první dinosauři a caparti se zjevně nudili), ani pro dospělé. Podoba a rozpohybování loutek je velice povedené a samo o sobě stojí za návštěvu, některé scény byly opravdu působivé, stejně jako samotná návštěva točny je zážitek. Doporučil bych ale představení zkrátit či zhustit, bohužel problémy se zvukem byly také značné. Pro lepší vyznění pointy by bylo dobré (a nebyl by to myslím problém) od sebe oba velké dinosaury nějak odlišit.

Wow, nečekal bych, že něco takového někdy na českých muzikálových prknech uvidím. Tleskám za odvahu toto uvést na malé scéně a za nasazení všech zúčastněných. Ano, ta hudba není lehká na poslech a už vůbec ne na provedení. Obzvláštní uznání patří Pavlu Klimendovi a Kristýně Bečvářové, kteří svým postavám propůjčili až zneklidňující bezprostřednost. Působivá scéna a režie, i když inspirace American Horror Story je tu trochu vidět. Myslím, že za tímto zážitkem se rozhodně vyplatí se do Plzně vypravit.

Taková jednohubka, pocitovka, když se potká s vaší správnou náladou, může dost zapůsobit. Zaujme Klára Cibulková.

Nejsem příznivcem této hry, jak je ostatně vidět z mého hodnocení původní inscenace. Kladem té nové je uvěřitelný výkon V. Šandy, podle mě jeho zatím nejlepší v ČK. Přiznám se, že mě osobně M. Finger moc nebaví, myslím, že ideální obsazení ústřední dvojice by bylo Dulava a Taclík - ale kolikátá podobná kreace v ČK by to již byla, že? Vzhledem k minimu premiér na této scéně prosím Ondřeje Sokola, aby další verzi AB už neuváděl :)

Příznivci McDonaghovy ranější tvorby budou možná trochu zklamáni a naopak pro ty, jimž se z jeho her dělalo špatně, bude toto skousnutelné. Zápletka není tentokrát příliš silná a hra je to trochu upovídaná. Na druhou stranu slušná zábava, která rozhodně neurazí. Herecky vynikají především obě dámy. Scénografovi se opravdu nedařilo, vážně bych zvážil přepracování scény!

Zajímavá kombinace dvou úplně různých (a pro mě doposud neznámých) inspirací. Inscenace se svébytnou poetikou, podařenou výtvarnou stránkou a nápaditou režií. Herecké i muzikantské výkony obou představitelů jsou dobré, i když zpěv u Marie Jansové je maličko nadoraz. Návštěva se rozhodně vyplatí, má to srdce.

Hodně mě bavila první stand-upová část, především přesně stylizovaný J. Bidlas a vřele lidská J. Boušková, oproti tomu druhá část za plexisklem už pro mě nepřinesla nic dalšího, nového a vyloženě mě tam iritovat tajtrlíkující a přehrávající P. Děrgel. Tento počin je určitě potřeba v kontextu směřování dramatiky ND ocenit, nicméně chápu, že pro někoho už to celé dnešní Národní pod Špinarovým vedením může být opravdu "dost teplé".

Myslím si, že v kontrastu s průměrnou prací režiséra a dramaturgyně ční v tomto případě herecký výkon Zbyška Kaliny (jemuž zdatně sekundují V. Svojtková a J. Hofman) nebývale vysoko...

Precizně udělaný a smysluplný počin na komerční scéně je vždy jev, který je třeba náležitě ocenit. Autoři sice udělali z Hitlera trochu moc velkého sympaťáka, ale i díky této stylizaci, kterou O. Kavan bravurně udržel, si mohli dovolit rozehrát hru plnou (bohužel) velice aktuálních otázek. Ano, je to především komedie, nakonec mi bylo líto, že vážnějších momentů jako s babičkou K. Hrušínské nebylo více, ale jinak víceméně nemám co vytknout. Potěšilo mě, že také herci v menších rolích odvádí velice solidní práci, což nebývá vždy pravidlem.

I když bych dle osobního vkusu asi přehodil první a třetí část kvůli lepší gradaci večera, musím tento klenot náležitě vychválit a všem doporučit ke zhlédnutí. Myslím, že se zrodila legenda, která snad pánům jednou dovolí opustit jejich další angažmá, protože s odpuštěním oproti tomuto je jejich další tvorba na zavedených scénách nepodstatná. P.S. Texty doufám brzy vstoupí do čítanek!

Tato hra je prostě dobrá a vděčná a naštěstí se ukázalo, že ji nejde jen tak lehce zkazit. Přesto bylo toto nastudování ze všech tří, které jsem viděl (pražské, brněnské), nejslabší, a to, troufám si říci, zejména kvůli osobě Jana Ťoupalíka, který vůbec svoji postavu herecky ani charismatem neobsáhl (a místy měl problém vůbec s technikou jevištní řeči). Naopak zaujal mě velmi solidní Vojtěch Lipina. Režisér do výsledného tvaru příliš velký vklad nevnesl. Doporučuji pro všechny, kteří hru ještě neviděli a nemají šanci ji vidět jinde.

Celek působí tak trochu rozvláčně a mírně depresivně, příliš odlehčujících prvků v dramatizaci nehledejte. Ačkoli jsem občas cítil nádech trochu ochotnického divadla, musím uznat, že určitou atmosféru celek má a jsou určitě diváci, které by to mohlo hodně zasáhnout (ty, kteří mají v rodině někoho s Alzheimerem možná až moc), i když realita je pořád celkem tak "laskavě" vykreslena a hra končí v tomto ohledu v pravý čas...

Zajímavé téma, i když hra se nese v lehce nevzrušivém tempu, občas probublá na povrch nějaká zajímavá emoce či situace. Na druhou stranu se text vyhýbá patosu, sentimentu, zkratce a zjednodušování. Musím se přiznat, že mi k sobě trochu nepasoval styl herectví vybraných představitelů, možná každý ten výkon byl naprosto v pořádku, jen k sobě na jevišti nějak neladily. Doporučil bych zejména těm, kterých se dané téma nějak více dotýká.

Pro mě osobně spíše nevzrušivá dramatizace... uplynulo to celkem rychle a nezanechalo výraznější pocit znepokojení. Zvláště závěr šel hodně do prázdna. Líbil se mi V. Vodochodský a F. Březina, dámská část bohužel neměla až takový prostor vyniknout.

Je z toho tak trochu cítit, že v ČK jde nyní spíše o plnění přání režiséra a jistou nostalgii, než o moderní inscenační počiny. Hra mi v lecčems připomněla nedávné Před západem slunce. Nárožný a Vetchý hrají stejné role jako před 16 lety, což mě tedy trochu rušilo, stejně jako někteří "herci" v malých rolích, kteří by na jevišti prof. divadla neměli být. Na druhou stranu mě to celé ale vlastně bavilo - asi hlavně tím, že se to občas nebralo moc vážně a např. Zindulka, Procházková, Žáčková a Vetchý si mohli dovolit výraz na hraně karikatury.

Letní uvedení v Hybernii - Šinkorová, Vraspírová, Vojtek, Vítek, Kříž, Kretschmerová, Nosková, Smička. Oproti ohlasům z uvedení z KC se zdá, že menší scéna a lepší zvuk v Hybernii celku dost prospěly. Naopak mohutné přehrávaní D. Šinkorové a slizkost P. Vítka by se v KC asi lépe ztratily. Sympatická a přirozená P. Vraspírová! Ze zbytku mě nikdo ani neurážel, ani nenadchl. Díky za živý sbor. Oproti filmovému uvedení má tato verze asi o 3 písně více a hlavní postavou je naštěstí spíše Sophie. Neznám cenu licence, ale upřímně mi přijde cena vstupného na české poměry trochu přepálená.

Zajímavá hra, zrežírovaná myslím dostatečně srozumitelně a s přesným zásahem, dále vyniká zejména scénografie. Nesouhlasím ovšem s tím, že by všichni studenti dokázali uhrát situace na výbornou, ač dostali všichni podobně velký prostor, kvalitativní rozdíly jsou zde myslím jasně patrné.

J. Vojtek dostal Thálii za svoji zřejmě životní roli, nicméně J. Kříž předvádí ještě o kus lepší výkon. Oba tam evidentně nechají dost potu. Zpěv K. Gudasové mému uchu příliš nezalahodil. Přiblblé texty nejsou sice horší než v jiných muzikálech, ale když se autoři inspirovali filozofickým příběhem, mělo by být libreto i texty mnohem propracovanější, takto to žádnou hloubku nemá. Hluboká není ani hudba - jednoduchá, melodická, zpěvná, z playbacku. Řekl bych, že celku dost pomohla režie. Tanečky Boha a Lucifera se rychle omrzí, navíc jejich kostýmy jsou fakt děsné :-)

Po všech stránkách poctivé nastudování atraktivního titulu, které ale trochu postrádá duši. Podle mě se muzikál bere moc vážně, bez nadsázky je to libreto vlastně dost hloupé a nelogické. M. Vojtko obstojný, ale bez charismatu a statický, M. Gemrotová má problémy se sykavkami a nižší polohy jí nezní, v duetech spolu neladí. Výrazově je předčí výborní P. Vítek(!), B. Kotiš a E. Ochmanová. Hudba úžasná, silné opakující se motivy, přebásnění nadprůměrné, výprava je v porovnání se zahraničními verzemi chudá, choreografiím překážejí složité kostýmy.

I když většina postav jsou vlastně archetypální figurky a ještě k tomu notně přehrávané, bavilo mě se na to koukat. Myslím, že hlavní zásluhu má režisér, který odhadl pravou míru a herce dobře vedl. Skvělí Pálek, Tenorová, Tenkrát, Martiníková. Dobří Vondráček, Ciatti, u Tomeše, Podlipské a Maňasové jsou rezervy. Ohledně scény už ve stísněném Kalichu dokázali vymyslet více. Ačkoli je Presley zván králem rocknrollu, skládá se muzikál spíše z cajdáků o lásce s popovým aranžmá. Libreto je dobře napsané, na A. Nováka obstojný překlad. Prostě taková lehká zábavná věc pro široké publikum.

16/3 Kříž, Holišová, Simon, Vojtek, Šteindler.. a dál není třeba psát, protože ostatní role mají minimální prostor, sólově zpívají jen 3 lidi a zbytek je defacto company. Bavilo mě využití přenosové techniky v sále a chemie a humor mezi hlavní dvojicí. Vlastně by to klidně mohla být činohra s hudebním podkresem a za poloviční vstupné by přišlo mnohem víc diváků. Přiznaní technici zajímavý nápad, ale přišlo mi, že s kulisami se hýbalo více, než bylo třeba, aby se zmenšil prostor. Závěr je efektní, má to energii, ale kvůli scén. řešení už nejde příběh doříci a lépe zakončit romantickou linku.

Moje malá úchylka má zřejmě jméno Petr Vančura, protože jeho komediální talent se mi prostě nikdy neomrzí. Ostatní s ním zdatně drží krok, takže ač jsem se nesmál tolik jako vedle sedící režisérka (až jsem měl pocit, že to vidí poprvé), bavil jsem se i tak královsky. Dokážu si představit, že tento crazy text by mohl při jiném uvedení lehce sklouznout za hranici trapnosti, to ale v této konstelaci nehrozí. P.S. stejně jako v Dejvickém divadle si vždycky říkám, že je škoda, jak nevyhovující prostory Rubín má, vzhledem k tomu, jak dobré se tady hraje divadlo.