Pavla Haflantová

Daniel Krejčík svým výkonem posouvá hranice monodramatu. Dokáže velice dobře pracovat s publikem, které se mu stává hereckým partnerem. Výborně odděluje různé životní fáze své postavy, sledovat ho je opravdu výjimečný zážitek. Koncept interakce zaručuje, že každé představení bude naprostý neopakovatelný originál.

Až vám budou vnitřní dialogy přerůstat přes hlavu, zkuste si psát deník. Nepomůže to.
Duo Uhlířová+Kern předvádí úžasný výkon a výborně na sebe reagují. Rozhodně další zajímavá inscenace ve Studiu Hrdinů.

Až mě příště někdo osloví, jestli nemám oheň, už se na něj nikdy nebudu dívat jako dřív. Michal Balcar předvedl neuvěřitelně sugestivní výkon a já necítila potřebu hledat smysl, příběh - stačilo mi jen u toho být.

Devadesátky, má srdcovka. Inscenace je originální; když má člověk pocit, že jí dochází dech a není už kde brát, přijde naprosto odlišný pohled na celé téma a zcela nová zásoba narážek a odkazů. A ten závěr? Geniální! Palmoffka má další divácký hit.

Vše podstatné už bylo napsáno. Výsostně herecká inscenace, kde se nikdo ani na vteřinu neschová. I když nepřehlédnutelně dominuje J. Böhm s bezchybnou asistencí I. Machalové, musím pochválit celé obsazení - všechny postavy ve mě vyvolávaly výraznou emoční odezvu a budovaly nezapomenutelný celek.

75%
Právě tento Bergmanův film je mnohými považován za "až příliš bergmanovský". Myslím, že dramaturgyně ruku v ruce s režisérem dokázali tento styl přenést na divadelní prkna a inscenace tak nemusí sednout každému. Mě místy velice silně vtáhla a pokud nic jiného, tak monolog Denisy Barešové byl skutečným dechberoucím zážitkem.

Svěží inscenace, která se nenásilným způsobem dotýká mnoha témat spojených s rodičovstvím. Zároveň ukazuje, že různé protichůdné teorie o výchově nejsou výstřelkem posledních let. Jednotný smích publika potvrzuje, že co se rodičů a dětí týká, je to všude více méně stejné.

75%
I když mnou zhlédnutá repríza 21.01. 2018 byla poněkud rozvolněná a místy nesoustředěná, celkový zážitek byl výborný. Inscenace se soustředí na vykreslení komunity urků, její víry, symbolů, vztahů a vlastních zákonů. Usazení publika kolem jednoho stolu považuji za geniální tah, který výrazně napomáhá celkovému sdělení.
Z vesměs vyrovnaných hereckých výkonů pro mě vyčníval V. Marhold - jeho tvárnost mě obrovsky baví.

Úlet. Velice slušně zahraný a asi hodinu mě bavilo to sledovat. Závěrečných 15 minut už ale nepřineslo nic nového a spíš jen zdůraznilo šablonovitost postav.

Po roce a opětovném zhlédnutí musím navýšit hodnocení.
Toto zpracování Wedekindova textu se mi velice líbí a Jiří Maršál s Cyrilem Janečkem jsou pro mě ideální představitelé, ba vyloženě prototypy ústřední dvojice.

Scénická báseň s podmanivým výkonem Marie-Luisy Purkrábkové. Nemohu souhlasit s kolegou Holubcem, hudební složka mi přijde pro vyznění inscenace velice zásadní. Až se jednou potká dobrá akustika s přesným zvukařem, půjde o nezapomenutelný zážitek.

Martin Satoranský ve svem výkladu Kupce benátského nesklouzl k tématům, která se aktuálně nabízejí. Místo toho pokládá nadčasové otázky, kterými relativizuje pojetí dobra a zla v Shakespearově textu.
Milan Vedral je v obsazení vyloženě trefou do černého.

Zábavná a originální divadelní road movie. Ústřední pánská trojice je skvěle sehraná. Samostatný potlesk by pak zasloužil i Ondra Kulhavý za svého Horsta Frikeho.

Fascinující podívaná. Prolínání dvou časových / dějových rovin pomáhá udržet pozornost, z některých písní mrazí, stejně jako z hereckého výkonu J. Grundmana.
Ostatní herci ale rozhodně nezaostávají a skvěle se vyrovnávají s množstvím postav.
5% navíc s díky za večeři.

Beze zbytku souhlasím s komentářem kolegy Pařízka. Potěšila mě režijní invence Jiřího Pokorného v poslední scéně. Hra jako taková umí vyvolat mnohé otázky o etice, morálce, zodpovědnosti atp. - kdo chce přemýšlet, bude mít o čem, kdo nechce, příjemně se pobaví.

Jestli měl režijní výklad ukázat, jak se jednotlivé postavy míjejí, přestože jsou k sobě přitahovány, pak lze nejspíš mluvit o úspěchu. Z mého pohledu ovšem tento způsob provedení (spolu s groteskní stylizací a záměrným přehráváním) z inscenace zcela odstranil emoce.
Herecké výkony naprosto bez připomínek, nejvíce se mi líbil Solený v podání I. Orozoviče.

5.10. byl asi smolný termín pro představení. Kamil Střihavka měl problémy s hlasivkami, J. Toužimskému nebylo skoro nic rozumět a ani Noida jsem se nedočkala - i když měl být, nakonec hrál Piláta P. Polák (naprosto v pořádku, ale holt mám své preference).
Nad tím vším vysoce čněla bezchybná B. Basiková, ale pro celkový dojem to je trochu málo.

Skuteční Romeo a Julie, mladí, svěží, přesvědčiví. Už teď se těším, až budu chodit na Anežku a Samuela do DISKu. Přestože by se toho dalo vypíchnout více (souhlasím s kolegou Holubcem a přidávám slzy Petra Šedivého), budu se držet názvu. V Roudnici a na Točníku jsem prostě měla oči jen pro Romea a Julii.

Martin Vokoun s Lukášem Pečenkou zvolili originální interpretaci tohoto kdysi skandálního textu. Vše do sebe krásně zapadá, za režii bych přidala samostatný potlesk.
Být to mé první setkání s Probuzením jara, asi bych jásala. Ale některé změny, ať už charakterů nebo scén, nejsou v souladu s mým chápáním textu, proto zůstanu na 70%.

Velice zdařilá dramatizace, autorům se podařilo vystihnout atmosféru předlohy. O výkonu Tomáše Havlínka jsem předem nijak nepochybovala, ale představení (pro mě) opanoval Jakub Koudela, na jehož výstupy jsem se těšila. Pro mě dosud neznámá Agáta Kryštůfková zaujala svým pohybovým talentem.
Kdo má rád Dostojevského, neměl by si nechat tuto inscenaci ujít!

85%
Že monodrama stojí a padá s výkonem představitele je zřejmé. Když jsem se dozvěděla, že Johana bude hrát Matyáš Řezníček, potěšilo mě to a řekla jsem si "ano, ten by to mohl uhrát." Zpětně se mu musím omluvit, on to neuhrál, on byl Johanem. Překypoval energií a dokázal skutečně udržet diváka po celou dobu v napětí a očekávání. Přesvědčivý ve všech polohách, ve všech emocích, ve všech postavách. Pro mě naprosto dechberoucí výkon.
Kvůli všem divákům doufám, že nakonec bude možné odehrát mnohem více představení, než je v tuto chvíli naplánováno.

Práce Martina Satoranského mě vyloženě baví a zde se potkal se souborem, kterému dokázal najít (a přeložit) hru skutečně na tělo. Výsledek je zábavný, poutavý, místy mrazivý i lehce poučný.

Na představení jsem ocenila především fakt, že herci ani na vteřinu nevypadli z role - i když zrovna nebyli v centru dění, stále reagovali na vše, co se odehrávalo, a tím dodávali celku na mrazivosti i přesvědčivosti.
Nejvíce se mi líbil M. Etzler coby prohnaný a bezskrupulózní primář. Postava Jana Plouhara se dá chápat jako "primář před dvaceti lety" a potom by jeho chování a pojetí bylo přímo geniálním režijním tahem.
Určitě bych se ale obešla bez (až trapně prvoplánových) narážek na současnou politickou situaci, hra snadno obhájí svou nadčasovost i bez nich.

Zajímavý text a několik dost pozoruhodných hereckých výkonů dělá z inscenace kousek, který rozhodně stojí za návštěvu.