Vladimír10

Kvalita právě této inscenace závisí především na tom, jaké chytíte alternace. Někteří herci se totiž ve svých výstupech nedokáží přizpůsobit tomu druhému. Trio P. Štěpánek, D. Syslová a E. Pacoláková se ovšem velmi dobře doplňovalo. Jako nejlepší hodnotím herectví P. Štěpánka, jenž dokázal příběh botanika, který se stává pořád více závislým na pomoci druhých, rozehrát tak, že mu celé hledišti věřilo každé slovo. Avšak ani dámy nezůstávaly pozadu a odvedly více než skvělé výkony. Téma křehkosti života a přilnutí k rostlinám umocňoval také tklivý zvuk houslí.

Přestože nemám autorské slátaniny P. Svojtky a J. Janků příliš v lásce, musím uznat, že tato inscenace, složená z mnoha na první pohled nesourodých skečů, se jim opravdu vydařila. Mrzí mě pouze, že režisér kopíruje již vyzkoušené fungující jevištní fóry z tohoto představení do dalších. Jako pěst na oko pak působí především ostravský přízvuk R. Kalvody. Dramaturgie ovšem dokázala vypíchnout to nejzajímavější. Mezi herci vtipností vyniká V. Fridrich. Celkově jde představení, u kterého se po náročném pracovním dni rozhodně nudit nebudete a při troše štěstí se i zapojíte do děje.

Jazykově bohatý příběh K. Poláčka zasadil inscenační tým P. Šimáka do originálního rámce, kdy příběhem provází jakoby sám autor. Vyprávěné texty byly v podání C. Götze poutavé, i když chápu, že se starším divákům právě toto zrovna líbit nemusí. Srovnávat představení s filmem, jenž vznikl před více než šedesáti lety, není zrovna rozumné. Herečky v menších rolích občas šíleně přehrávají. Excelentně své role však odehráli V. Svoboda, P. Rychlý a B. Slováček. Taneční vstupy jednotlivých aktérů jsou v inscenaci rozumně rozloženy. Za všechny jmenuji tanec O. Brouska na kolečkových bruslích.

Ředitel Zajíc se bohužel nezapře. Celé představení postrádalo jakýkoliv jasný režijní výklad složitého díla B. Friela. Hra se tak stává pro diváky, ale v tomto případě i pro účinkující, poměrně nudnou vitrínou, ve které by měly být vystaveny monology v poutavém hereckém balení. D. Batulková a A. Procházka tohoto dosahují temperamentem sobě vlastním. V. Fridrich se však drží, u něj po tuto sezónu typického, modelu kašpárka, jenž mi do psychologického dramatu příliš nepasuje. Snažení svých kolegů tímto zároveň znehodnocuje. Slepota Molly byla na počátku nádherně umocněna poměrně dlouhou tmou.

M. Hanuš se pokusil vytvořit druhého Kaplana. To se ovšem povedlo jen zčásti. Mladí herci tančí tango téměř profesionálně, ale zpěv některých účinkujících je tak falešný, že i člověka s minimálním hudebním sluchem tahá za uši. Jedná se hlavně o Radku Fidlerovou a Hanu Doulovou. Po herecké stránce nepřineslo představení nic objevného. Mnozí herci ztvárňují své postavy v zaběhnutém stylu. Dosti vtipným zpestřením jsou výstupy J. Drbohlavové a L. Lipského, jenž má bohužel jen němou roli. Komediálně inscenace okořenili i V. Dvořák, Z. Vencl a E. Pacoláková. Nepřirozená je pouze H. Hornáčková.

Tento styl inscenování divadelních textů by se možná hodil na jeviště bývalého Divadla Komedie, ale nikoliv na profilovou scénu ČR. O současném šéfovi činohry přestávám mít po tomto striptérském excesu dobré mínění. Většině diváků kolem mě připadal obnažený V. Javorský oplzlý a nechutný. Představitel Huga Pludka svým výkonem též nijak neoslnil. Nucená spolupráce s hledištěm byla na bodu mrazu. Režisér D. Pařízek si neuvědomuje, že pravidelné publikum Stavovského divadla je zvyklé na jiný typ inscenací. Po Králi Learovi tak přišlo další úchylné představení, které nebude mít dlouhého trvání.

Jakkoliv zbožňuji většinu režisérských počinů Juraje Herze, zde se vše nezdařilo podle plánu. Krokem vedle bylo především obsazení přehrávající T. Němcové do role prostitutky, která pobíhala značnou část svých výstupů na jevišti polonahá. Přeobsazení a celkové seškrtání role by bylo jen ku prospěchu. Další herci však pod přísnou taktovkou podávají mimořádné výkony. Role Štěpy byla v inscenaci obohacena o něco zcela nového. Pavel Malina byl zahrán R. Holubem profesionálně, ovšem zdaleka se nevyrovnal legendárnímu Petru Čepkovi. Procítěné herectví crčí i z R. Jelínka, M. Hlavicy a V. Udatného.

I v pokročilém věku se dokázala D. Kolářová přizpůsobit režisérově představě do takové míry, že spolu s M. Holým hraje jednu scénu v negližé. Její partner však působil ve spodním prádle přinejmenším trapně. Ovšem všechny ostatní části inscenace se bez těchto výstřelků obešly a výsledkem byla příjemná tragikomická podívaná. Tu zpestřila dobře pojatá opilecká scéna. Bravurně své role odehráli D. Kolářová, K. Halbich a V. Svoboda. Nevděčných rolí se velcí herci O. Vlach a J. Plachý zhostili též na výbornou. Snížení málo využívaného orchestřiště zlepšilo viditelnost do jednotlivých částí scény.

Luboš Veselý svým dechberoucím výkonem v roli Karenina vévodí celému představení. Procítěně své role odehráli taktéž M. Badinková, H. Vagnerová a H. Čermák. Snažení všech ovšem nepatrně oslabuje H. Doulová, která i do smutných pasáží vkládá fraškovité komediantství. Dramatizace je provedena na velmi minimalistické scéně, ze které v průběhu inscenace mizí všechen nábytek, jenž je postupně odhalován strhnutím bílých plachet. V momentě sebevraždy A. Kareniny je scéna prázdná a divákovi běží mráz po zádech, když zpoza železné konstrukce začnou vyjíždět dvě světla zahalená do oslepujícího kouře.

Jako již poněkolikáté musím zmínit, že takto převulgarizovaná jevištní adaptace nepatří na prkna žádného prestižního divadla. Nehodila by se snad ani do avantgardních divadel. Po herecké stránce není představení též žádným zázrakem. Všichni účinkující přehrávají ostošest. Extrémem je však odporné neherectví R. Kalvody, S. Lehkého a překvapivě i V. Fridricha. Dle ostatních komentářů nejspíš nejsem zrovna nejvhodnějším divákem pro tento typ inscenací, ale zase nejsem zas takový sprosťák jako autorská dvojice Janků-Svojtka, která většinu svých dramatizací obohacuje o ony nepoživatelné vulgarismy.

Nový autorský muzikál Nevěsta se mi, přestože disponuje velmi jednoduchou dějovou linkou, skutečně zalíbil. Všichni zúčastnění vkládají do představení většinu svých schopností a obohacují kvalitní hudbu o náročné taneční choreografie. Nejvíce zazářil D. Ratajský. Excelentní výkony předvádí i D. Rous, B. Mošnová či N. Horáková, kterým však nebyl dán dostatečný prostor. Možná bych obsadil jinou herečkou roli, kterou hraje s příliš velkým despektem k předloze M. Sovová. Ta mi k naivní A. Black moc nesedí. Vtipným prvkem je paralela mezi peklem a nebesy pomocí rolí D. Devillforda a Pána s růží.

Obsadit některé role mladými břídily nepovažuji za dobrý nápad. K. Lang, K. Šildová či V. Veselá se nedaly v některých chvílích vůbec poslouchat, jelikož v činoherních výstupech se za každou replikou objevilo uchichtnutí, které bylo doprovázeno značným přehráváním. Tyto žabaře ovšem svým komediálním nasazením válcují v malé roli především V. Zavřel a M. Šteindler. Po všech uměleckých stránkách vyniká M. Absolonová. Zaujmou i J. Dulava, L. Olšovský, I. Chýlková a M. Sobotka. V textech písní je však znát hluboká pasivita překladatele, který dokázal najít k některým slovům pouze trapné rýmy. (více v článku na blogu)

Skláním se před impozantním výkonem Kláry Sedláčkové Oltové, který tuto inscenaci pozvedl nad velmi slušný průměr. Nedokáži si představit, jak by představení vyznělo s opačnou alternací. Velmi dobré výkony podali i H. Čermák, D. Batulková a P. Klimeš. Význam dvou minirolí S. Lehkého jsem však nepochopil. Zvládl by je jistě i nějaký statista. Režie O. Zajíce mě zde ovšem poprvé sama o sobě zaujala, protože konečně dokázala vést k výkonům, které si herci nemuseli upravovat k obrazu svému. Za zmínku stojí i bělostná scéna A. Pitry, kterou tajemně svým stínem zahalovala část velrybí kostry.

Obávám se, že tato pašijová hra se nestala tím pravým ořechovým pro pravidelné publikum Divadla v Dlouhé. Inscenačně se však jedná o malý skvost, který zajímavě pracuje i s obtížnými postavami Marienek. Vpravdě mysteriózní umění předvádí M. Táborský a M. Zimová, jejíž uhranutá Blandina a její následné psychické proměny neztrácejí nic na síle ani v průběhu dalších repríz. Komediální chvíle vnáší do hry Jan Vondráček. Některé dílčí prvky, mezi které patří Mickey Mouse, svítící mlýn či bezdomovkyně A. Mankabéna, ubírají ovšem hororovému rázu příběhu mnoho z jeho tragické morbidnosti.

Téměř jedenáct let uvádění ubralo představení hodně na kráse. Hra samotná je hodně velký krok vedle, protože v některých momentech působí jisté homosexuální prvky značně nevkusně. Ženské hlasy M. Vladyky byly občas mírně nesnesitelné. V dějové lince se též mnozí diváci nemusí orientovat. Pokud se tomu tak stane, budou návštěvníci svědky pouze bouřlivého exhibicionismu obou postav hry. O scénické stránce se snad ani nedá nic napsat, jelikož byla mdlá a bez jakéhokoliv zajímavějšího nápadu. Pro účinkující je titul fyzicky velmi náročný. Této obtížnosti však v závěru využil jen R. Holub.

Vůbec jsem nepochopil, proč se některým rádoby kritikům zdá, že příběh pojednávající velmi vážně o životě Karla Hašlera nepatří na toto jeviště. Nová hra P. Kohouta velmi vkusně spojila písně s dramatickými a kabaretními výstupy formou divadla na divadle. Režisér T. Töpfer je součástí hry a dokazuje i ve svých krátkých výstupech, že umí na takto malém poli publikum zaujmout. Všechny herecké, pěvecké i taneční výkony jsou excelentní. Pozornost však nejvíce upoutají P. Rychlý, O. Brousek, J. Meduna a J. Malá. Scénu, ve které hrají hlavní úlohu projekce, nepovažuji za příliš zdařilou.

Úctyhodný herecký výkon Elišky Balzerové vytváří z monodramatu Geraldine Aron strhující podívanou. Zážitek je srovnatelný s inscenací Shirley Valentine Simony Stašové, přičemž mě Můj báječný rozvod oslovil svojí vypovídací hodnotou o něco více. Velmi působivé byly chvíle absolutní tmy na konci představení, kdy nikdo z diváků vůbec netušil, kde se herečka pohybuje a jen naslouchal jejím pronikavým replikám. Mezi vtipnějšími momenty vyniká především různé napodobování hlasů a chvilky s plyšovým psem. Závěrečné standing ovation pouze dokazuje, jakých kvalit tato inscenace dosahuje.

Zakomponování Shakespearovy světoznámé komedie do současného Řecka mi na první pohled připadalo jako špatný vtip, a proto jsem byl celkovým zpracováním více než mile překvapen. Text byl velice svérázně upraven a antičtí řemeslníci byli změněni na nezaměstnané flákače, které jsem i přes jisté avantgardní výstupy překousl. Sexistické víly bych ovšem vypustil. Pojetí Puka jako hybatele děje je však velmi zdařilé především v okamžiku, kdy malým modelem scény ovládá pohyby mileneckých párů na jevišti. Výjimečnými výkony představení zpestřují H. Hornáčková, H. Bor, J. Schwarz a P. Juřica.

Poměrně zdlouhavá adaptace rozsáhlého románu je v představení přehlušena inscenačním zpracováním. Za zmínku stojí především scéna. Snímací stůl, na němž účinkující kreslí různé obrazce související s dějem, jenž se následně promítají na plátnu, dodává ději surreálnou atmosféru. Využití barevných světel v jarmarečních pasážích na mě však působilo rušivým dojmem. Inscenátoři si mohli s jednotlivými pasážemi ovšem více pohrát a většinu z nich i seškrtat. Pro některé diváky je pak titul příliš nudný a nedokáží pochopit jeho podstatu. Mezi herci vynikají J. Smutná, J. Schwarz a E. Pacoláková.

Pesimistické cítění postav působí v představení dosti depresivně. Michal Dočekal nepojal Strýčka Váňu příliš zdařile, a proto mnoho diváků odcházelo z divadla poměrně znechuceno moderním pojetím. Lví podíl na tom má nevkusná scéna M. Chocholouška, který zde využil fragmentů rekvizit z Racka. Toto ve mně vyvolalo dojem, že Národní divadlo snad již nemá peníze na nákup nových dekorací. Hlavním cílem každého dějství bylo však vytvořit na jevišti co možná největší skladiště rozházených předmětů. Herecky nejvíce vyniká Igor Bareš. Velmi slušné výkony podali i M. Pechlát a F. Němec.

Předně mě velmi překvapilo, že si Aleš Procházka zahrál v této inscenaci též svoji nezapomenutelnou dabingovou roli Severuse Snapea. Do příběhu tuneláře Viktora K. bylo však zakomponováno vše, co inscenátory napadlo. Na jevišti se proto setkáme s Hermionou Grangerovou, Václavem Moravcem, Barackem Obamou, Janem Husem či svatým Václavem. Tyto postavy byly do textu vkusně zakomponovány, ale o jiných se to říci nedá. Inscenace tak kolísá mezi velmi dobrou komedií a mírně trapnou estrádou. Nejlepší výkon podává A. Procházka. Nepoživatelné herectví předvádí jen V. Janků.

Tři sestry, jež v hloubi duše prožívají svá trápení, která se v průběhu jedné noci konečně dostávají na světlo. Lenka Lagronová vytvořila opět velmi dojemnou hru s několika výjimečnými hereckými příležitostmi, jež byly v této inscenaci beze zbytku využity. Pocity všech postav pronikaly do hlediště skutečně plnými doušky. Hlavní zásluhu na tom mají vynikající herci, kteří se vzájemně velmi dobře doplňovali. Excelentní je především Jana Boušková coby psychicky labilní Kája. Velmi dobré výkony podávají i T. Medvecká a J. Hartl. Avšak ani režijní zpracování Š. Pácla není vůbec špatné.

Nevkusná režijní exhibice, která před zraky diváků svévolně ničí krásné operní árie Bedřicha Smetany. Samotná autorská hra má prakticky nulový dějový oblouk. Sloučením všech oper do jednoho příběhu byl vytvořen naprosto nepoživatelný paskvil, jenž byl opepřen lacinými songy trapného I. Hlase, chcete-li S. Hlase. Horší scénu jsem snad ještě nikdy neviděl. Skládala se jen z Čertovy stěny, kterou vůbec nepřipomínala, trávníčku a do očí bijícího čínského nápisu The Greatest Hits. Avšak jedna z replik H. Bora je více než pravdivá, a to že divadlo s některými rekvizitami hraje již čtvrtou inscenaci.

Saturnin je opravdu jedna z nejlepších inscenací v Divadle ABC. Úvod dramatizace mě hodně překvapil, jelikož začínala úvahou o koblihách a jejich následným rozdáváním divákům. V průběhu představení se účinkující k publiku obraceli ještě několikrát. Zaujalo mě též zpracování tenisového zápasu. Tenisový míček, který tvořila hlava M. Zbrožka, byl zajímavě vrhán zpomaleným tempen na obě strany. Herci jako celek působí mimořádně sehraně. Po taneční a pohybové stránce vyniká Jan Meduna. Herecky jsou nepřehlédnutelní Jiří Hána, Jan Szymik a Jitka Smutná. Orchestr Melody Makers též nezklamal.