Z tohoto představení mám rozporuplné pocity. Rozhodně to nepatří mezi ty muzikály, které bych s chutí shlédla ještě jednou, ale zároveň vím, že jsem se dobře bavila, ale přesto ne zase tak moc, abych mohla s klidem říct, že to bylo skvělé. Dost si protiřečící, já vím. Šla jsem na Vraždu za oponou, abych naživo viděla Ondřeje Brzobohatého a po této stránce jsem spokojená, za celou dobu v podstatě neslezl z jeviště a ať chtěl nebo ne, představení stojí a padá zcela na něm. Což je dobře pro jeho fanoušky /mě/ a jeho zviditelnění před divadelními kritiky, ale utáhnout tří hodinové představení, to chce pořádnou dávku talentu, Ondra to naštěstí zvládá s přehledem, ale takových herců moc není, proto už chápu, že nemá ani alternaci.. jediný, kdo pro mě ještě vyčníval zpoza jeho stínu, byl herec Bronislav Kotiš dokonale ztvárňující roli anglického režiséra Bellinga. Od první chvíle, kdy přišel na jeviště, jsem mu věřila každé slovo, skvěle odpovídal představě o režiséru/podivínovi když odříkaval své mírně ironické repliky, oblečený do skotské sukně, bylo to zkrátka perfektní. Možná i tím, že jeho role byla skvěle napsaná tak, že se pokaždé trefil přímo do černého. Třeba když Cioffi mu začal mluvit do režírování, on na to chladně reagoval: "Tak že bych zatím vyřešil ty vraždy?" ještě teď se směju, kdybyste ho viděli, jak to řekl.. Ještě jedno doporučení na závěr mé recenze, neděste se vlekoucí se první půlky představení, ta druhá je o moc lepší, silnější děj, písně, všechno. A abych nezapomněla, pokud si budete kupovat program, zkontrolujte si, jestli je tam vložený papír s obsazením, nám ho tam totiž zapomněli dát, ale naštěstí jsme si toho všimli včas a ještě nám ho potom dali.