Z prachu hvězd

Po měsících (občasného) rozjímání nad touto insenací můžu říct, že veškeré výtky, které jsem chtěl sepsat do blogu, zcela blednou před tou zásadní - měl jsem co dělat, abych neusnul, podobně jako ve studiu Švandova divadla při Byla jsem doma a čekala, až přijde déšť. Na Z prachu hvězd je možná leccos pozornosti hodného (a s odstupem bych byl i schopen jmenovat), avšak ne pro mě.

Osamělost vyskloňovaná ve všech pádech prostřednictvím pětice křehkých a poraněných duší v herecky velmi vyrovnané inscenaci. Cesta z prachu cituprázdna až ke hvězdám. Volá Kája do vesmíru marně? Promarněné by bylo ten pokus ignorovat.

Poetická hra nahlížející do duší několika žen trpících samotou a pocitem osamění. Díky citlivé režii Š. Pácla kladoucí důraz zejména na herectví vznikla inscenace, jež dokáže niterně zasáhnout. Působivá je i paralela s hledáním jiné civilizace pro „osamělé“ lidstvo. Nejvíce oceňuji výkon J. Preissové v roli matky, která dokázala přesvědčivě vystihnout její osobnostní rozpolcenost. Coby autistická dcera Kája jí se stejnou suverenitou kontrovala J. Boušková. J. Hartl vystřihl další ze svých častých úloh ztroskotanců. Pochvala režii, tak nelehký text totiž jistě není vůbec lehké správně uchopit.

55%. L. Lagronová se nebojí pouštět do bolestných témat, která zpracovává s pozoruhodnou hloubkou, v dnešní době málo vídanou. Autorčina tvorba má nespornou hodnotu ve sdělení, její hry jsou však těžké na inscenování. Režisér Š. Pácl obstál lépe než někteří jeho předchůdci. Zajímavé a vhodné výtvarné ladění. Práce správně vedených hereček dobrá. Výborná zejména kreace P. Špalkové s působivou závěrečnou gradací. Při dostatku trpělivosti a vnímavosti se „výkřiky“ postav mohou poskládat do smysluplného celku. Ale patrně se najde i dost diváků, kteří budou mít problém tomuto tvaru porozumět.

Musím přiznat, že tohle se mi líbilo. Skvěle využitá paralela určité samoty lidstva v doposud známém vesmíru s osamělostí člověka jako takového. Velmi dobře načrtnuté jednotlivé charaktery, kdy každý je svým způsobem uzavřený sám do sebe, nechce či se bojí k sobě někoho dalšího pustit, ale zároveň touží po společnosti a konci své samoty. Ze začátku spíše humorné chování všech postav se postupně mění a na povrch vyplouvají smutné osudy a jakási vnitřní odloučenost od okolního světa. Z herců u mě nejvíce zabodovali J. Boušková a P. Špalková, ale i ostatní předvedli opravdu dobré výkony.