Helena

Výborný text, daleko složitější než se na první poslech (podívání) zdá. V jednom krátkém úseku večera vyjádřeno mnohé - prožitý život, způsob přemýšlení postav, navíc humor, nadsázka. A na takovém malé ploše nutně neuzavřený konec. Hra (mi) zůstává v hlavě, láká k dalšímu promýšlení. Bravurně zahráno - Špalková, Hartl, Preissová! Já jsem se nenudila ani minutu, naopak, měla jsem pocit, že představení určitě nemohlo trvat téměř hodinu a půl. Ale asi je pravda, že divák musí být nakloněn vnímání a způsobu psaní Lenky Lagronové.

Víc hříčka než hra, ale dobrá. Hloubky myslím text spíš jen naťukává, navíc dobře známé - rodina a psaní, muži, známí...ale je jemný, jízlivý a vtipný. A herečky dobré!

99%, protože 100% v hodnocení neexistuje :).

Havlovu hru považuju za výbornou a svým způsobem závažnou, přesto víc "hříčku" (črtu) než "hru". Proto nedokážu dát víc. Taky mám, i když je to nefér, v hlavě a před očima Landovského a Abrháma (a autora v jedné neoficiální verzi). Možná i proto, připadal mi Potměšil někdy ne dost intelektuální, moc příkrý, Špalek v závěru malinko nepřesvědčivý. Přesto zážitek výborný.

Genialita textu. Změny nálady v intermezzech jsou docela šokující, asi můj problém, že jsem se tak rychle nedokázala přizpůsobit. V rozhlasové verzi se mi líbila moc, tady ve Viole tolik ne, vadilo mi, že tyhle části (jediné) jdou proti smyslu textu. Výkon ale obdivuhodný.

Mám pocit, že dneska už se Čapkovy hry dají hrát jenom takhle pitoreskně nějak, čas - a dnes už i dobré rozbory a kritiky - ukázaly slabiny textu. To ale neznamená, že by tam musely být delší, zbytečně monotónní pasáže (na konci první poloviny zejména).

Propojení výborných hereckých výkonů, vytváření prostředí, uvěřitelného chování postav, změn jejich chování, překladu, vulgarit, bez nichž by nebylo místo a prostředí věrohodné, a chytrého humoru často postaveného na tom, že divák musí vědět a přemýšlet...zkrátka výborné.

Spíš možná malinko míň, možná je to však dáno mým velkým očekáváním. Jako rozhlasovou hru (v podání Dany Černé a Jany Strykové) bych hodnotila lépe, pro Violu (pro jakoukoli scénu) mi to připadalo trošku moc jednoduché, prvoplánové, jednoznačné atd. Možná, kdyby to bylo dohromady ještě s nějakou jinou divadelní (černohumornou) hříčkou... Pravda ale je, že obě dámy hrály moc dobře.

Výborně zahrané, přitom obtížné neustálým střídáním situací, nálad, proto hodnotím tak vysoko. "Koláž" držela dobře pohromadě, nepůsobila roztříštěně, í když to byl takový rychlý průlet životem Němcových. Přála bych si ale, aby šli režiséři víc do hloubky, takhle pro mě moc posilují klišovitou představu o známém manželském páru (on tyran, ona trpitelka, teď už se přeci ví víc - nutno ale přiznat, že snaha o nečernobílost vidět byla). Pan Horanský v rozhovoru v rozhlase přiznal, že nečetl Němcové dopiy. To potom těžko asi napsat výbornou hru.

Možná tak 75% :). Také se mi rozhlasová hra líbíla více - v ní je vedle Tomicové výborný Jan Vondráček, moc nechápu, proč je v divadelní verzi moderátor senilním staříkem, jeho "normálnější" podoba mi připadala silnější. V divadle jde také mnohem více o kabaret, zdá se mi, že se ztratil nějaký jasný dramatický oblouk (možná by to tolik nevadilo, kdyby byla každá scéna o kousek kratší). Některé výkony ale opravdu výborné (třeba v postavě běžkyně Radmily).

Několikrát jsem se zasmála, to ano, velká část textu mi ale připadá plná klišé, stokrát omletých stereotypů (typu že se muži nechtějí ptát na cestu, nemluví o svých pocitech apod)... Je ale pravda, že se kolem mne lidé bavili a poznávali v partnerských hádkách. Herec mi nijak zvlášť dobrý nepřipadal, na několika místech mluvil příliš potichu (starší lidé měli problém vůbec rozumět) - akustika podivného prostoru divadla Palace mu určitě nepomáhá, sám by se ale také mohl víc snažit.