Redakce

Pavla Haflantová

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (357)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 16.11.2011)
Hodnocení píšu po roce od shlédnutí a pravda je, že přestože jsem tenkrát byla hereckými výkony nadšena a délka mě nijak neobtěžovala, tak žádný dojem ve mě po roce nepřetrval?. Ale zvedám z původně plánovaných 60 na 70%, protože vím, jak mi to tenkrát přišlo nespravedlivé vůči hercům, že jsou za svou snahu a skvělý výkon (před téměř prázdným hledištěm neošizený) pramálo odměněni potleskem, který v obrovském prostoru téměř zanikal.
(zadáno: 22.10.2011)
Pozor, v této krátké koláži monologů a - více méně náhodných - dialogů se vyskytuje nadměrné množství sprostých slov (nebo chcete-li to intelektuálně - vulgarit). Ale oba herci to podávají kouzelným způsobem :)
(zadáno: 22.10.2011)
A mně se to líbilo. A moc!

Skoro mě mrzí, že se cítím být nucena psát komentář jako opozici k ostatním názorům, ale já jsem velmi silně vnímala emoce postav na jevišti. A to je pro mě vždy důvodem hodnotit vysoko - když se na divadlo nedívám, ale když jej vnitřně vnímám.
(zadáno: 22.10.2011)
Jsem fanynka hudby Depeche mode. Takže varování pro ostatní - neuslyšíte tam jediný jejich tón!
Marek Taclík umí, to není žádné překvapení, i zbylé obsazení hraje zdařile. Vyzdvihla bych Jaroslava Achab Haidlera, ten mi skutečně utkvěl v paměti víc, než kdokoliv další.

Proložení lyrickými přednesy je výborný nápad, ať už bylo záměrem cokoliv, myslím, že se to povedlo :)
(zadáno: 22.10.2011)
Valentův Rain man je velmi dobře ztvárněný. Oproti jiným hodnotitelům mi i Konečného Charlie přišel přesný, otravný, rozháraný ale snad kdesi hodně uvnitř dobrý člověk - nebo aspoň člověk se schopností dobro rozpoznat.

Ostatní postavy v podstatě nedělají nic, než že posouvají Rayovo vnímání světa a Charlieho vnímání Raye. A o tom to je.
(zadáno: 22.10.2011)
75%, ale 80% dát nemohu. Jiří Langmajer mě přesvědčil (po Oidipovi jsem váhala), Kláru Issovou mám všeobecně ráda, stejně jako třeba Zuzanu Slavíkovou. Výběr hostů se prostě povedl.

Celkově silná hra, Höfgenovi věřím, že nic než divadlo a vlastní uplatnění v něm jej nezajímá. Tomu odpovídá vlastně i skutečnost, že ostatní postavy jsou o něco plošší, mají málo prostoru - Hendrik Höfgen myslí jen na sebe a strhává si veškerou pozornost.

Určitě stojí za to Mefista vidět.
(zadáno: 22.10.2011)
Jedním slovem nádhera. Setkání dvou lidí, mezi kterými přeskočí jiskra. A místo děje plejáda možností, ohňostroj pocitů, skutečně věrné uchopení neuchopitelného, tedy jednoho okamžiku.