Vladimír10

Velice vtipná a svižná zápletková komedie v přesné režii Tomáše Tőpfera. Z herců bych vyzdvihl především Václava Svobodu, Petra Rychlého a Daniela Rouse, bez kterých by tato komedie nebyla komedií. Naopak herecký projev Lilian Malkiny byl jako obvykle naprosto nesnesitelný. Scénické řešení nebylo příliš zajímavé, ale naproti tomu bylo mnohoúčelné. Vystihující hudba Ondřeje Brouska dodávala inscenaci správnou atmosféru. Kostýmy byly velice pěkné a k inscenaci se převážně hodily. Jen kostým Normana Basseta v 1. polovině inscenace nebyl příliš vkusný.

Inscenace, u které se každý divák zaručeně pobaví, ale občas i popláče. Z herců mě nejvíce zaujala svým výkonem Eliška Balzerová, která roli Julie dotáhla do velice zdařilého konce. Zdárně jí sekundovali i pánové Tőpfer, Maryška a Rous. Naopak jako herecký propadák této inscenace považuji výkon M. Randové, která roli mladé herečky nepojala příliš zdařile. Kostýmy odpovídaly době, ve které se děj odehrával. Scénické řešení bylo nádherně nostalgické a vystihovalo klasický styl inscenace. Hudební složka představení, která od sebe oddělovala jednotlivá dějství, byla velmi pěkná.

Jedna z her Národního divadla, která skutečně stojí za zhlédnutí, především díky skvělým hereckým výkonům všech účinkujících. Strhující Iva Janžurová, nádherně osobitý František Němec a dětinsky upjatý Saša Rašilov! Scéna, jež se skládala ze dvou dřevěných příček, ze kterých se během inscenace vysouvala lednice, sporák a například malý odkládací stolek, byla též velice nápaditá. Kostýmy byly převážně pěkné a vystihující. Jen se mi nelíbil převlek I. Janžurové v 2. polovině představení, který mi kimono téměř nepřipomínal. Hudba nebyla v inscenaci využita, ale byla nahrazena všemožnými zvuky.

Asi takto bych si představoval správně pojatý novodobý britský dramatický text. Scénické řešení pro mě bylo překvapením, protože všude po jevišti se povaloval starý odpad a byl rozházený nábytek. Herecké výkony obou aktérů byly vynikající. Zvláště pak J. Štěpnička, který roli zhrouceného Raymonda zahrál více než přesvědčivě. Cenu Thálie si za ztvárnění této figury plně zaslouží. Jana Pidrmannová na můj vkus v některých chvílích příliš hysterčila, ale svoji roli pojala poměrně zdařile. Hudební složka nebyla nijak výrazná, ani zajímavá, ale kostýmy přesně vystihovaly povahy postav.

Typicky české inscenace se rozhodně nedají srovnávat s opulentními a přesně nazkoušenými projekty R. Wilsona, který umělce vede k jasně danému tvaru. Ten zde rozhodně zachován nebyl. Figaro byl při derniéře dostylizován do podoby rockera s téměř metrovým čírem, jež se bilo s celkovým výtvarným zpracováním. Potlesky vynucené P. Beretovou též nebyly zcela na místě. Hudba A. Březiny však citlivě čerpala z Mozartovy opery. Čistým jevištním uměním vynikají J. Boušková, M. Donutil a V. Beneš. Pro R. Krajča a P. Beretovou zde platí bohužel pravidlo: ''Čím více repríz, tím podbízivější výkon.''

Operní zápletky jsou stejně absurdní jako celá Ionescova hra. Asi proto režisér postavil před herce nápovědku s taktovkou, která svými ráznými pohyby udávala tempo veškerým pohybům i replikám. Titul vystavěný především na kvalitním herectví D. Prachaře může mnohým divákům připomínat spíše pomatenou komedii. Tento klam však okamžitě mizí, když se před jejich zraky začnou naturalisticky proměňovat I. Bareš, R. Mácha či V. Postránecký v obávané tlustokožce. Jejich neokázalá gesta zračí pomíjivost lidstva, které ve třetím tisíciletí pobíhající po ulicích vskutku připomíná stádo lichokopytníků.

Báječné zpracování Goldoniho hry s nepřekonatelným Janem Vondráčkem v hlavní roli. Inscenace je sice nepatrně aktualizována a přenesena do současných Benátek, ale i přesto si uchovává svůj osobitý ráz. Kostýmy odpovídaly formě aktualizace. Hudební složka inscenace byla vyhovující. Velmi se mi líbil nápad s turisty různých národností, kteří v průběhu inscenace vstupovali do děje. Ze všech nejlepší byl Jan Vondráček, který při svém závěrečném monologu opět dokázal, že je skvělým komikem. Z dalších účinkujících zaujmou pánové Tesař, Zavřel a Wohanka, i paní Turková.

Matka, která nedobrovolně přijde o své dítě, prožívá jistě stejné pocity, jako hlavní postava této psychologické hry. Martina Preissová má k úlohám tohoto typu značné předpoklady. Její výkon výrazně vybočoval ze zaběhnutého standartu. Ve skvostném podání interpretuje text i J. Hartl. Prostředí zapadlé benzínové pumpy bylo znázorněno pouze nedokončenými tvary, které však navzájem působily monumentálně. Pochvalu si jistě zaslouží též P. Skoumal, jenž dokázal pro scénickou hudbu najít tu správnou tóninu. Jan Kačer dokázal vytvořit nádhernou inscenaci, ve které je vyhrazeno místo pro pláč i smích.

Hra, která neurazí, ale ani nenadchne. V této době takový slušný režijní nadprůměr Ivana Rajmonta. Nijak složitá scéna, která byla složena ze čtyř židlí v rozích jeviště, které bylo potaženo červenou tapetou. Zajímavé bylo využití červených světel a mikrofonů. Kostýmy odpovídaly typu hry. Z herců podal nejlepší výkon Jan Hartl, který dokázal roli Hoedera dotáhnout do tragického konce. Z dalších herců zaujmou především pánové Pyško a  Kačer, též paní Salzmannová a Podzimková. Naopak herectví hostujícího Petra Buchty bylo příliš křečovité a zcela jednoznačně nejhorší.

Inscenace, která dokládá, že i opravdu skvělí herci dokáží rozehrát týmové představení. Inscenace postupně přecházela od vtipného kolotoče k velice vážným, až drastickým situacím ve 2. polovině. Scéna byla skvěle vymyšlena spolu s jejím závěrečným zdevastováním. Kostýmy byly současné. Využití hudebních nahrávek a jejich následné spojení s hereckými výkony bylo dobře vyladěno. Z herců byl nejlepší pan Viktor Preiss, který roli Dirigenta zvládl jak po komické, tak tragické stránce. Z dalších účinkujících zaujmou pánové Brousek, Kostka, Skopal, Čapka a Rímský, též paní Adamovská.

Jedna z nejlepších inscenací ND v současnosti. Scénické řešení bylo velice složité, ale zajímavé. Odstranění hrany jeviště a snížení orchestřiště, ve kterém bylo vězení, na úroveň hlediště, přiblížilo herce k divákovi. Hlavní scéna byla též velice dobře zpracována. Pěkná hudební složka a tradičně netradiční kostýmy dodávaly inscenaci ten správný tvar. Z herců zaujmou především paní Janžurová a Preissová, též pánové Krajčo, Štěpnička, Mrkvička a Prachař. Spolupráce pana Prachaře s několika diváky v 1. řadě na konci 1. půlky byla velice zajímavou vložkou (diváci mávali vlaječkami).

Dočkal jsem se absurdního dramatu ve velice neúměrně modernizované a aktualizované formě. Pojetí Vladimíra a Estragona jako současných bezdomovců bylo divné, a ani Pozzo toto nezachránil. Kostýmy všech herců byly moderně nemoderní a vůbec se k typu představení nehodily. Scénické zpracování nebylo výrazné ani zajímavé. Ale navzdory všem těmto výtkám o estetice hrají v inscenaci báječní herci a jejich výkony jsou stoprocentní. Nejlepší výkon podal dle mého soudu David Prachař. Závěr inscenace byl však velice pěkný a vyválení všech herců v hlíně (kromě pana Kačera) bylo velmi zajímavé.

Hra sama o sobě je velice dobrá a reaguje na současná témata v reklamě a lékařství, ale zpracování dramatika, který je v tomto případě i režisérem, je velice utahané. V druhé polovině mě však zaujalo zpracování tiskové konference, když se do zpola zaplněného hlediště posadí externisté a začnou se herců vyptávat na všemožné otázky. Kostýmy byly současné, ale scéna vypadala dost prapodivně, a to především dům Čejkových. Z herců byl zcela jednoznačně nejlepší Igor Bareš, ale podle mě i pan Štěpnička. Naopak se mi vůbec nelíbil výkon pana Dolanského, který až moc přehrával.

Další naprosto skvělá inscenace Divadla v Dlouhé, při níž diváci úzce spolupracují s herci při oslavách 1. máje. Činoherní složka je velice dobře prolnuta s hudebními čísly, které charakterizují styl muziky za socialismu. Scéna je nápaditá. Skládá se ze dvou otáčejících kol, která usnadňují změnu dějiště mezi scénami. Z herců u mě zcela jednoznačně zvítězili představitelé učitelského sboru (Hanuš, Wohanka, Turková, Sedláčková a Svobodová). Naopak představitelky hlavních rolí, paní Veliká a Lokajová, se do svých rolí vůbec nehodí, jelikož je neumí rozehrát tak, aby dostaly svůj pravý smysl.

Absolutně nechápu zdejší přehnaně nízká hodnocení, která si inscenace vůbec nezaslouží. K tomuto vysokému hodnocení sahám, protože se jedná o jednu z nejlepších inscenací DnV v této sezoně. Scéna byla na to, že se jedná o zpracování filmu, velice dobrá a kostýmy odpovídající. Z herců byl zcela jednoznačně nejlepší pan Preiss. Z další herců zaujmou pan Brousek, Meduna, Plachý a Rímský. Někteří herci mají pro své výkony moc malý prostor (Vlach, Žák, Vašák). Hudební složka byla poskládána z mnoha skladeb různých autorů. Jen se mi nelíbil ten dokument Pojdme za ptáky, ten skutečně trapný byl.

Další výjimečná inscenace DvD v režii Hany Burešové. Překrásná scéna, při které diváci sedí na jevišti a v první půlce se koukají na moře s vlnami z korábu, jenž jede do Číny. V druhé polovině se koráb promění v hřbitov a hlediště v hroby se svíčkami. Toto vše je zahaleno do magické koláže světel, která jsou propracována do sebemenšího detailu. Hudba je magická a tklivá a k této formě zpracování se velice hodí. Z herců dostala největší prostor H. Dvořáková v roli Ysé, která svou roli zvládla do nejmenšího detailu. Ale i výkony ostatních herců byly naprosto báječné.

Velice komediálně pojatí Naši furianti. Vedle naprosto skvělých hereckých výkonů (Táborský, Hanuš, Dvořáková, Vondráček, Zavřel), zde stály výkony velice trapné, takže celkově takový neutrál, který ovšem pobaví, i když výkony některých herců nebyly úplně dotažené (Doležalová, Matejka, Lokajová). Též se mi velice líbily nové texty písní a okořenění textu hry o vtipné narážky. Obdivuji výkon Jiřího Wohanky, který i ve svém pokročilejším věku dokazuje, že je stále ve formě. Toto představení vřele doporučuji, odromantizovaní furianti jsou občas lepší než ti klasičtí.

Další skvělá inscenace Divadla v Dlouhé v zajímavém pojetí scény, při které diváci sedí na jevišti. Scénické řešení zahalené do tajuplné magie světel bylo velice zajímavé, v pozadí průhledná stěna, za níž se zjevovaly představy Faidry a Hippolyta. Tradiční starověké kostýmy byly velice pěkné. Z herců bych vyzdvihl paní Dvořákovou a pana Táborského, kteří v této inscenaci předvedli celý svůj herecký rejstřík. Naopak výkon Miloslava Koeniga v roli Hippolyta byl až příliš nevýrazný a ničím mě nezaujal. Zpracování choru pod vedením pana Hanuše bylo zajímavé, zvláště konec s otáčejícím se hábitem.

Děti, ač se to může zdát, nejsou převažující diváckou skupinou této inscenace. V zákoutích Pratchettova textu nalézají svá mladá léta především jejich rodiče. Proč by se jinak dětsky rozverná Ježčí píseň stávala v jejich uších sondou do zcela jiné oblasti života? Udržet představení v pevném tvaru po více jak jedno desetiletí je úkol hodný režijního mistra. Všichni aktéři své role přesto stále kvalitně naplňují. Všudypřítomnou komickou magii upevňují výkony T. Turka, J. Pokorné i M. Táborského. V nejobtížnější poloze se ocitá však M. Hanuš, který se nedobrovolně stává roztomilým liliputem.

Zajímavá hra, která představuje Čechovovo dílo zcela jinou formou, a to pomocí jeho milostné korespondence s herečkou Knipperovou. Inscenace se do prostor nové zkušebny DnV více než hodí. Kdyby se uváděla na velkém jevišti asi by to nebylo ono. Herecké výkony jak pana Freje, tak paní Kolářové byly vynikající, až na to, že jsem moc nepochopil, proč seděla nápovědka přímo na jevišti (na jeho okraji) a neustále hercům potichu napovídala. Nevím, jestli se jedná o záměr, nebo jestli herci opravdu neuměli svoje texty. Scénické řešení se záclonami, které sloužily jako určité rekvizity, bylo zajímavé.

Dalo by se říci, že se jedná o jeden z nejlepších režijních výtvorů Ivana Rajmonta za posledních pět let. Herci podali poměrně slušné výkony. Zaujala mě paní Salzmannová, i pánové Maryška, Štrébl a Rajmont. Právě skrze postavu poslance Vojty došlo k přímé konfrontaci dnešní KSČM a bývalé KSČ. Hudební složka nebyla nijak výrazná. Scénu tvořila jedna veliká STBácká vyšetřovna, která když se otevřela, objevila se za ní slunná Austrálie. Nejhorší výkon předvedl Rudolf Stärz, který se do role drsného majora zcela nehodí, protože mu není v některých chvílích vůbec rozumět.

Skvěle inscenovaná hra, které hodně pomáhá strhující výkon E. Salzmannové. Především se mi líbil nápad s hlínou, kterou měli oba účinkující na obličeji. Ta postupně mizela po tom, co si Emil Hácha své výčitky svědomí vyříkal tváří v tvář s němým Tomášem G. Masarykem. Zpracování průvodců podsvětím nebylo špatné. Průvodci vítali diváky při vstupu do hlediště a byly jakýmisi vodiči T. G. Masaryka a E. Háchy. Nešikovné bylo však to, že diváci byli vpuštěni do hledišti až pět minut před začátkem představení. Na konci představení mě zaujalo rozhazování knih z polystyrenu a sušenek po scéně.

Zobrazení některých částí hry tzv. před oponou, v našem moderním světě, mělo snad naznačit rozpolcenost osobnosti Radúza ke konci představení. Jiný podstatnější význam však tato aktualizace neměla. Za chybu považuji též to, že mnoho pro děj důležitých okamžiků se odehrává v odlehlých částech jeviště a mnoho účinkujících mělo problém s ukřičením takového prostoru. Tímto vynikal zaskakující P. Pelzer, který nejen že neměl po dvou měsících precizně naučený text, ale též ho nesrozumitelně oddrmolil. Tajemné herectví nakonec předvedly jen J. Tesařová a P. Beretová. Orchestr byl špatně umístěn.

Inscenace sama o sobě je velice pěkná. Jedinou chybou je prostor, kde se uvádí. Je jím vstup na 1. balkon, kde je po téměř celou dobu představení vydýchaný vzduch a tvrdé židle, které jsou na sebe příliš namačkané, za účelem co největší tržby. Dále mohu však jen chválit. V kabaretu můžeme vidět báječné herecké, pěvecké i hudební výkony. Z herců bych vyzdvihl J. Vondráčka, který perfektně hraje na housle, a P. Tesaře. Chválím též výborný začátek s J. Vondráčkem, který si vymýšlí na každou reprízu zcela nový improvizovaný úvod a vždy dá jednomu divákovi program k inscenaci zdarma.

Až po druhém zhlédnutí této inscenace jsem dokázal ocenit její neutuchající kvalitu. Všechny metaforické prvky razantní úpravy J. Mikuláška v tomto skotském Shakespearově hlavolamu do sebe zázrakem najednou nádherně zapadaly. Herci předváděli takové výkony, ze kterých až běhal mráz po zádech a občas se do očí vháněly slzy. Duch alžbětinské Anglie na moderní scéně dokázali udržet výjimečným herectvím hlavně J. Vondráček, K. Sedláčková, M. Hanuš a T. Turek. To vše bylo zahaleno téměř omamujícím hudebním podkladem. Cigarety na jevišti mi však v klasickém dramatu stále vadily.