Vladimír10

Angažování režisérky H. Burešové této scéně jenom prospělo. V jednu chvíli mi dokonce připadalo, že se na jevišti Stavovského divadla ocitl soubor Divadla v Dlouhé. Scéna, která se skládala ze čtyř světelných čtverců, které byly umístěny na otáčivém kole, byla jednoduchá, ale k představení se hodila. Kostýmy K. Štefkové mě zaujaly. Václav Postránecký podává mimořádný výkon, který v jednu chvíli rozesměje a v té druhé přivádí k pláči. Dále podávají dobré výkony O. Pavelka, P. Beretová a J. Pidrmannová. Zpěvy a jejich zpracování vybočovaly z tvaru inscenace a dodávaly jí i moderního ducha.

Konečně se ukázalo, že Národní divadlo dokáže nazkoušet Shakespeara kvalitně, ale zároveň klasicky. Hlavní zásluhu na tom má režisér D. Radok, jehož úprava textu vytvořila z nudné historické hry svižnou moderní inscenaci. Nepatřičně však působila přidaná vulgární oslovení. Na podlaze jeviště se nachází žlutý písek a po stěnách je rozprostřeno blankytné moře. Kostýmy jsou barevně propojeny se scénou a odlišují Řeky od Trójanů. Herecky vynikají F. Němec, I. Bareš a K. Winterová. Jenom mě mrzelo, že se herci sami připravili o děkovačku, když se po zatažení železné opony již nevrátili na jeviště.

Na tomto představení je vidět, že klasické pojetí nezmůže vše. Scéna, která je na úrovni oblastního amatérského souboru, je celkově nevyužita a nehodna prken DnV. Kostýmy jsou sice klasické, ale v některých případech na hranici trapnosti. Píši zejména o J. Medunovi a O. Vlachovi. Nejlepší herecké výkony podávají A. Elsnerová, O. Brousek ml., L. Veselý i M. Novotný. Většina herců se však držela bezradné režie, která jejich postavy přenesla do záporných hodnot. Nejhorší výkon podal Marek Holý, který svým neustálým měněním hlasů a napodováním ničeho dokázal, že na toto jeviště rozhodně nepatří.

I po 14 letech uvádění tohoto klasického muzikálu si herci svoje role patřičně užívají a vkládají do nich stále své báječné herectví. Nejvíce mě zaujal Tomáš Töpfer v roli mlíkaře Tovjeho, který byl po právu za tuto roli oceněn Thálií. Z dalších zaujmou hlavně E. Balzerová a B. Mošnová, ale i M. Vávra a D. Klapka. Taneční i pěvecké výstupy byly opět velmi pěkné, jak je na Fidlovačce zvykem. Kostýmy S. Zimuly Hanákové se k prostředí židovského městečka nádherně hodí a dotvářejí atmosféru představení. O kvalitách tohoto muzikálu vypovídá i téměř nekonečný závěrečný potlesk ve stoje.

Zajímavá hra, která popisuje to, co se děje mezi životem a smrtí v průběhu kómatu. Scénické zpracování je svým způsobem futuristické. Dobré je zpracování přechodu do nebe, či zpět na zem, kdy herci probíhají hledištěm k horním dveřím, které slouží jako vstup do výtahu. Pomocí světel pak výtah odjíždí nahoru či dolů. Kostýmy byly většinou pěkné. Nelíbily se mi jenom kostýmy Ivy Pazderkové, které mi k její postavě příliš neseděly. Excelentní výkony předvádějí V. Svoboda, D. Rous a V. Chaloupková. Pohybové kreace Lukáše Pečenky byly vynikající, ale jeho partnerka Nezvalová mu zjevně nestačila.

První inscenace pana Šimáka na Fidlovačce v roli uměleckého šéfa jasně ukázala, kam hodlá toto divadlo v budoucnu směřovat. Scéna, která hýřila čtyřmi barvami všech čtyř povah, byla nádherná. Kostýmy byly se scénou též barevně propojeny. Písničky J. Uhlíře a Z. Svěráka převzaté z legendární inscenace Jiřího Menzela, dodávaly představení ten správný švih. Z herců bych vyzdvihl V. Svobodu, D. Klapku, Z. Maryšku a P. Nečase, ale také M. Doležalovou a B. Mošnovou. Ze všech povah byli nejlépe zpracovaní dle mého názoru sangvinici, v jejichž čele stál svérázný a vždy usměvavý Václav Svoboda.

Z nudných podprůměrných textů Josefa Topola ani nadprůměrné herecké výkony neudělají strhující zážitek. V inscenaci samotné bylo též dost hluchých míst. Spousta lidí kolem mě se dívala na hodinky, protože se jednalo opravdu o velmi nudnou inscenaci. Nechápu, proč si dramaturgie jednotlivých divadel Topolovy hry stále vybírají, když dnešního diváka již prostě nemohou zaujmout. Textu by možná prospělo, kdyby byl razantně seškrtán. Herci se naopak velmi snažili. Nejlepší herecký výkon podala Jana Stryková, která se do své role dokázala vcítit. Scénické řešení bylo poměrně zajímavé.

Kabarety v Dlouhé již zcela zdomácněly, a proto není žádným překvapením, že i tento se vyvedl. Inscenace je hrána v jiném uspořádání židlí a jeviště než Kabaret Prévert Bulis, což jí dodává bezprostřední atmosféru. Nejlepší výkon podává Miroslav Hanuš, který svoji roli jakéhosi kabaretiéra dokázal obohatit i mnoha improvizovanými výstupy. Ostatní účinkující odvedli též velmi slušné výkony. Nejvtipnějšími částmi kabaretu byly ukázky ze hry Ubu se vrací, kde se ve 3 rolích vystřídali téměř všichni herci inscenace. Příjemným zpestřením jsou i zajímavě vyřešené loutky J. Milfajta.

Naprosto nesouhlasím s hodnocením uživatelů, kteří mohou dát tomuto báječnému představení podprůměrné hodnocení. Cowardův text je spíše pro citlivé povahy. Všichni účinkující podali skvělé výkony, ale jmenoval bych především Janu Štěpánkovou, která radostně naivní povahu Sarity Myrtlové zvládla ze všech úhlů. Velmi dobré jsou i D. Kolářová, M. Vančurová, C. Mayerová, G. Vránová a L. Švormová. Kratšími výstupy inscenaci zpestřují J. Šťastný a J. Kepka. Obdivuji též Janu Hlaváčovou, která má velkou odvahu se vrátit na herecká prkna Vinohrad. Nové vedení se svojí první inscenací uvedlo skvěle!

Jasně zpracovaná inscenace moderní Médei, které se vymyká všem standardům. Scéna, i když minimalistická, byla zajímavě řešena i využita. Hudba pana Kofroně byla velmi pěkná. Nejvíce zaujme Veronika Žilková, které vážné role velice sluší. Z dalších hereček bych jmenoval G. Vránovou a malou Veroniku Divišovou, která mě každým svým výstupem přesvědčila v tom, že je bezpochyby jednou z nejtalentovanějších dětských hereček. Dobře hráli též V. Kratina a S. Zindulka. Martin Čičvák touto inscenaci dokázal, že je schopen vytvořit dílo, na které je radost se koukat.

Naprosto sebestředné a režijně příšerné zpracování Krále Leara. Jestli se ještě tento paskvil dá tak nazývat. Scéna, která se skládala z divného plaveckého bazénu, byla příšerná. Stejně jako kostýmy Jany Prekové, kterou nepovažuji za kostýmní návrhářku, když dokáže herce vysvléknout do plavek a spodního prádla. Hudba Aleše Březiny se mi v inscenaci nelíbila. Zhudebnění některých monologů nemělo především v 2. polovině své opodstatnění. Tedy závěrem, jestli milujete nebesa Nebeského, je tahle hovadina přesně pro vás. Jestli však očekáváte WS, budete hodně pobouřeni hlavně nahým Prachařem.

Text G. Feydeaua režisér Tomáš Töpfer bohužel obohatil o své obvyklé režijní výstřelky, které ubrali hře na síle. Sandra Pogodová v některých scénách až příliš přehrává. Možná by bylo zajímavá zhlédnout tuto komedii podruhé, ale v hlavní roli s T. Bebarovou. Představení zachraňují V. Svoboda, D. Rous a P. Rychlý. Mile mě překvapil i Marek Holý. Zajímavá scéna, která se skládá z posuvných bloků látkových pruhů, usnadňuje výrazně přechody mezi jednotlivými dějišti. Pochvalu si ale zaslouží také nový překlad hry Heleny Šimáčkové, která jí dala konečně výstižný český název.

Mrzí mě, že v Divadle Na Fidlovačce neinscenují tragédie častěji. Juraji Deákovi se totiž povedlo vytvořit z pouhých slov napsaných na papíře něco neuvěřitelného. Příběh starožitníka Shapiry pojal úchvatným způsobem. Zásluhu na tom mají také vynikající herci. Dechberoucím výkonem však všechny překonala Barbora Mošnová při svém nacistickém monologu na konci první poloviny. Mimořádné výkony podávají i E. Balzerová, O. Brousek a Ot. Brousek. Scéna skládající se z průsvitných zástěn, odděluje vzpomínky Myriam od současnosti. Osvětlení je se scénou v přesném souladu.

Žádný hlubší výklad, ani zajímavější režijní zpracování za Lucernou Tomáše Töpfera nehledejme. Představení, které je skutečně určeno převážně pro mládež studující na 2. stupni základní školy, nemůže stoprocentně uspokojit náročnějšího diváka. Scénické proměny byly však zajímavé. Nevhodně byl ovšem zpracován ústřední motiv celé hry, stará lípa, jež byla vyrobena z provazů a sportovní sítě. Zaskakující Martin Stránský inscenaci dosti oživil. Petr Rychlý ve stejné roli předvádí rutinní výkon. V původním obsazení se našla odvaha o obohacení textu pouze u P. Nečase, S. Pogodové a V. Svobody.

Jedna z klasičtějších režií Daniela Špinara, který se v této inscenaci zaměřoval především na obsah textu a ne na jeho prudkou modernizaci. Scéna tvořená třemi stěnami, na kterých byla vyfocena příroda norských zemí, dobře charakterizovala místo děje. Kostýmy byly zajímavě zpracovány a k typu inscenace se hodily. Jen kostým A. Veldové byl trochu přitažený za vlasy. Hudba, která byla tvořena jednotlivými tóny, vystihovala probíhající cítění postav. Z herců u mě jednoznačně zvítězila Jana Stryková, která roli Hedy dotáhla do skvělého závěru. Mimořádné výkony předváději i L. Veselý a M. Pechlát.

Klasicky, ale zajímavě zpracovat Čechovův text je skutečné umění. V tomto představení se to ovšem stoprocentně povedlo! Chápu, že se některým trochu jiné pojetí líbit nemusí. Františákova inscenace totiž klade důraz na cítění jednotlivých postav. Scéna nacházející se nad úrovní jeviště, byla jednoduchá, ale mnohoúčelná. Z kostýmů bych pochválil šaty všech tří sester na konci druhé poloviny. Výjimečnou složkou je především hudba N. Engonidise, která rozveseluje, ale i dojímá. Excelentními výkony dotvářejí představení hlavně J. Vondráček, H. Dvořáková, V. Zavřel a M. Turková.

Režisér se snažil vytvořit Divotvorný hrnec přesně takový, jaký jej Jan Werich napsal. Herci Fidlovačky tak opět dokázali, že muzikál se nemusí dělat pouze komerčně. Excelentní byl především Ctirad Götz, který zaskakoval za nemocného P. Rychlého. Z dalších herců bych vyzdvihl V. Svobodu, M. Vávru a Z. Palusgu, též M. Badinkovou. Taneční výstupy v podání mladších herců byly provedeny na profesionální úrovni. Scéna byla přesto statická. O oživení se v tomto ohledu postaral pouze malý projíždějící vláček v pozadí. Kostýmy, jak je na Fidlovačce zvykem, byly opět tradiční a vkusné.

Tento herecký muzikál bych označil za jeden z nejlepších v Praze. Absolutně se nemůže rovnat uřvaným exhibicím divadel Hybernia či Broadway. Písně byly skvěle zazpívány a dobře doplněny o vhodné taneční kreace. Excelentním herectvím vyčnívají především T. Töpfer a B. Mošnová, která mě svým hereckým, ale i pěveckým výkonem mile překvapila. Jisté zpestření přinesly výstupy O. Brouska, V. Svobody a L. Švormové. Nejlépe provedené písně byly Máš-li kapičku, Já se dnes dopoledne žením a Déšť dští v Španělsku. Kostýmy se mohou zdát poněkud experimentální, ale ve výsledku si toho nikdo ani nevšimne.

Sled obrazů v tomto retrospektivním textu mate diváky hned od prvního okamžiku. Nejdříve začne M. Hanuš vnucovat ve své volné improvizaci hodnotnost titulu. Poté však znenadání přichází smrt Jess a až ke konci se dozvídáme, jak k této tragédii došlo. Jan Mikulášek je bezpochyby kreativní tvůrce, ale nemusel většinu osazenstva donutit k hysterickému a přehrávanému herectví. Tomuto problému se vyhnula pouze postava Heleny Dvořákové, která dokáže přecházet plynule z jedné citové polohy do druhé. Tupé využívání kontratenoru M. Königa k různým autorským výšplechtům je již ohranou záležitostí.

Inscenátorům se podařilo opět vytvořit klasickou převlekovou komedii, která je však pro tuto scénu až příliš typická. Hře by možná prospěl razantnější dramaturgický zásah, který by z textu vyškrtal prvoplánové vtipkování R. Cooneyho. Scénu tvořilo jen apartmá hotelu Westminster, které bylo však mnohoúčelně využito. Kostýmy odpovídaly londýnskému stylu ve 20. století. Hereckými výkony vyčnívají V. Svoboda, P. Herrmann a L. Molínová. Za herecký propadák tohoto představení však považuji otřesný výkon Ivy Pazderkové. Ani Lumír Olšovský se neukázal v příliš dobrém světle.

Ryzí muzikálové dílo vznikne pouze v případě, že členové ansámblu jsou všestranně vybaveni. Vinohrady jimi v době premiéry bezpochyby disponovaly. Po značném zeštíhlení souboru si však takovéto hudební dílo již nebude moci divadlo dovolit. Posun čtyřicet let starého muzikálu do dnešní doby mobilů a počítačů není vůbec znát. Na multifunkční scéně se tak může rozeběhnout podívaná v broadwayském stylu. Obdivuhodné nasazení předvedl Jaromír Meduna. Spokojeni můžou být i M. Novotný, P. Batěk a J. Stryková. Hře pomáhá i výrazná choreografie R. Balaše s jedním mimořádným tancem na bruslích.

Složitě napsaná dramata by měli inscenovat pouze precizní režiséři. M. Františák se v tomto ohledu ukázal jako nepříliš zručný amatér, který nedokázal vystihnout charaktery postav. Pouze je nechal vyjadřovat své pocity jakousi souhrou předvídatelných opileckých gest. Některé části představení pak působí celkem nudně. Nejvíce si s rolí pohrál Svatopluk Skopal, jenž se pokusil zakrýt režijní nedokonalosti. Druhý muž Měsíce, M. Novotný, hraje dobře, ale přespříliš naslouchá režii. Josie Hoganové v podání L. Polišenské se ovšem nedostává správného irského naturelu, který je zde dosti potřebný.

Nádherná dojemná inscenace, jedna z nejlepších na scéně Stavovského divadla v současnosti. Herecké výkony všech účinkujících byly vynikající. Vyzdvihl bych především Ivu Janžurovou, Vandu Hybnerovou a Janu Pidrmanovou. Scéna byla velmi zajímavá. Tvořily ji jakési natažené nitě, které na zeleném pozadí tvořily obrysy obkladu stěn. Hudební složka inscenace, kterou tvořily jakési krátké modlitby, oddělovala jednotlivé části inscenace. Kostýmy byly aktuální a do prostředí mikve se hodily. Tato inscenace s poměrně otevřeným koncem si závěrečné standing ovation jistě zaslouží.