PRAHA
aktuální festivalyProfil uživatele
JirkaS
Dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Jiří Svoboda, je mi 37 let, jsem z Českých Budějovic, a miluji divadlo, které mi zabírá většinu volného času. Jsem jen obyčejný divák amatér, který se v divadle cítí šťastný. Už jako student základní školy jsem někdy od svých 12 let utrácel většinu kapesného za vstupenky do Jihočeského divadla, kde jsem viděl své první inscenace, a kde jsem postupně propadal kouzlu divadla. Nebylo výjimkou, že jsem šel do divadla i třikrát týdně. Chodil jsem na činohru, na operu i na balet. Toto zanícení mi vydrželo nějaké tři roky, než jsem propadl zase jiným zájmům. Znovuobjevit kouzlo divadla se mi povedlo od února 2016, tedy v 29 letech, kdy jsem začal u nás v Budějcích navštěvovat zájezdová představení z Prahy. V roce 2017 jsem začal častěji jezdit za divadlem i do Prahy. V roce 2022 jsem si pak pořídil předplatné do Divadla Oskara Nedbala v Táboře, kde je k vidění pestrá nabídka divadel z celé republiky. Zároveň nepravidelně rád vyrážím na zajímavé inscenace i do divadel po celé republice. A ze všech divadelních forem zůstávám věrný pouze činohře či výjimečně muzikálu.
Divadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
VolbyDivadlo mě povznáší a dává mi křídla. Dobré divadlo ze mě dokáže vydolovat i ty nejvíce ukryté nejniternější emoce a přimět mě k zamyšlení. A jen málokteré divadlo mě dokáže vnitřně rozervat na milion kousků. Rád hledám právě takové inscenace, které ve mně rezonují, a které mě dokáží posouvat dopředu. Tak doufám, že jich najdu a uvidím co nejvíce.
Pro jakýkoliv kontakt jsem k dispozici na e-mailu: jirka.divadlo@seznam.cz
Hodnocení
Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jan Pařízek: 16 % (145)
Helena Grégrová: 17 % (160)
Iva Bryndová: 18 % (117)
Lukáš Dubský: 18 % (139)
Anežka Kotoučová: 19 % (58)
Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně
(zadáno: 1.7.2019)
Kam až se člověk může dostat, když se bojí říkat ne? O tom je možno se přesvědčit v této psychologické studii, kde vyniká především hlavní postava bravurně ztvárněná Radúzem Máchou, jehož vývoj z nezkušeného mladíka až po zoufalého muže je fascinující. Zdatně mu pak sekunduje krásně uřvaná Pavlína Štorková. Inscenace zaujme především pro činohru Národního divadla vcelku nezvyklým scénickým řešením, kdy je naplno využito točny na jevišti, díky čemuž se lehce během chvíle mění scéna dle potřeby. Škoda, že inscenace si celou dobu nedrží svoje tempo, ale i tak za mě nadprůměr. /24.6.2019/
(zadáno: 13.6.2019)
Ve všech směrech bezchybná a dokonalá inscenace těží ze silného námětu, který diváka vtáhne a nenechá vydechnout, a byť se zde překrývají dvě časové roviny, nedochází ke zmatkům v pochopení, v jaké době se odehrává ta která scéna. Naopak režie šla tak daleko, že občas se obě dvě roviny odehrávají najednou, a právě tehdy inscenace nabírá na síle. Ale kromě námětu a dokonalé režie inscenace nabízí i zajímavou scénografii se zrcadly a skříněmi, a především silné herecké výkony všech dokonale sehraných aktérů. Mrazení v zádech, dojetí, smutek. Emoce! To vše jsem prožil. Bravo a děkuji! /12.6.2019/
(zadáno: 5.6.2019)
Neznalý předlohy či jakéhokoliv díla pana Topola, avšak znalý tvorby pana režiséra Mikuláška pro Národní divadlo, vydal jsem se na Kouzelnou zemi netuše, co mě čeká. Nuda to nebyla, naopak chvílemi to byl zajímavý a velmi nevšední zážitek. Byť jsem si jistý, že jsem vše nedokázal správně pochopit, byl jsem vtažen do toho zvláštního světa a děje, a užíval si některé režijní nápady i herecké výkony (kromě D. Prachaře zaujala i mladá dvojice O. Hes a J.Dudziaková). Jen škoda, že se většina děje odehrává tak daleko od diváků. Ve výsledku děkuji za takový zážitek a rozšíření obzorů. /3.6.2019/
(zadáno: 5.6.2019)
Rozhodně se jedná o jedno ze zajímavějších současných dramat, které nese svou nepopiratelnou sílu a naléhavost především v osudu a životě mladé Alice, jíž Šárka Vaculíková svým přesným výkonem vtiskla patřičnou opravdovost a naléhavost, takže z mého pohledu zastiňuje i Lindu v podání Kateřiny Brožové, která hraje ovšem neméně skvěle. Nevěděl jsem, co mohu čekat, a odcházel jsem příjemně překvapený a rozhodně velmi zamyšlený. Jen si myslím, že této konverzační inscenaci by prospěl k větší naléhavosti komornější prostor, kde by vynikla více. Ale jinak velká spokojenost! /31.5.2019/
(zadáno: 31.5.2019)
Dobová scéna, dobové kostýmy, dobová inscenace, a uprostřed toho všeho jeden herec, který z této inscenace dělá výjimečný zážitek. Je úžasné, že v Brně se nebáli nechat všechny vymoženosti a modernizace stranou a uvést Lakomce v původní verzi, které nechybí hravost a jakési zvláštní kouzlo. Pan Polívka jednoznačně dominuje, jeho ztvárnění Harpagona nepostrádalo vtip, originalitu a šarm, ostatní herci s ním drží krok, a já si to vlastně jen užíval. A až na to, že některé scény by snesly trochu krácení, jsem se nadmíru bavil. Zcela zasloužený potlesk vestoje! /26.5.2019 v Divadle na Vinohradech/
(zadáno: 22.5.2019)
Co se stane na seznamce, na seznamce taky zůstane! Tito pánové se ale rozhodli o své komunikaci a následné schůzce se slečnou ze seznamky udělat divadelní představení. Morálně možná odsouzeníhodné, divadelně však naprosto skvěle zpracované. Já osobně jsem se bavil celou dobu, ať už nad scénou s představením bytu singl ženy, nad kostýmy pánů, ale i nad moderovaným pásmem. Není to žádné velké hlubokomyslné divadlo, ale v rámci komedie je to ultrajízda, která z paměti hned tak nevyvane. Průběžná (pomrkávání do publika) i závěrečná interakce s diváky je skvělá! /21.5.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 22.5.2019)
Na první pohled obyčejný vhled do života znuděných středoškoláků. Ale není to jen o sprostých slovech, sexu, flákání či násilí. Je zde totiž prověřena divákova schopnost odhalit pointu, kterou nemusí být jednoduché rozklíčovat. A byť jsem pochopil to hlavní, stejně si nejsem jistý, že jsem úplně vše rozklíčoval správně. Chválím autentické herecké výkony všech zúčastněných, z nichž vyniká už z povahy své role ve všech polohách uvěřitelný Z. Piškula. Chválím také scénu, kde nechybí ani sprosté nápisy na školních zdech a lavicích. Rozhodně nevšední divadelní zážitek! /20.5.2019 v Divadle Komedie/
(zadáno: 20.5.2019)
Tři muži, řada monologů a jedno naléhavé poselství o krutosti světa. A snad s výjimkou prvního monologu od H. Chmelaře zde není jediné slabé místo! Strhující děj mě nenechal ani na chvíli klidným, herci stupňují svůj verbální projev na těch správných místech (viz geniální M. Zah a krutá scéna s pejskem) a já měl takový vnitřní neklidný pocit, že tohle není výmysl, že tohle klidně může být realita. Krutá, nelítostná, brutální realita. Inscenace chtě nechtě nutí k zamyšlení a o to více mrzí, že na mé repríze nás bylo jen asi 15 diváků. Herecky dokonalé, po všech stránkách skvělé! /19.5.2019/
(zadáno: 15.5.2019)
Buď dost možná zajímavý text doplatil na nesprávné režijní uchopení, nebo je chyba v textu samotném. Každopádně mi vadilo, že se hned od začátku hraje velmi dramaticky, čímž atmosféra nemohla houstnout a herecké výkony gradovat. Přesto jsou však herci světlým bodem v jinak co do kvality kolísavé inscenaci, obzvláště ústřední dvojice D. Barešová a F. Březina jsou těmi, kdo inscenaci pozvedávají. Inscenace nabízí zajímavé myšlenky, metafory, a především mysteriózno, které určitě stojí za pozornost, jen to možná chtělo uchopit více dějově než obrazově. Velmi zvláštní zážitek. /13.5.2019-derniéra/
(zadáno: 14.5.2019)
Milá, vtipná, pohodová inscenace, která mi zřejmě sedla do mého momentálního rozpoložení. Skvěle to funguje jako hořká komedie i jako parodie na doby dávno minulé. Perfektně zvládnutá je dějová část, po herecké stránce rovněž perfektní (chválím A. Kraloviče, J. Poláška, M. Kuntovou, a především M. Lamboru a D. Krejčíka), choreografie na pohodu. Takže jediné, co nepochválím, je ozvučení a technika, protože u některých písní nebylo téměř rozumět, co se zpívá, a u jedné písně byl výpadek mikrofonu u dvou hlavních postav. Což je škoda, protože to jinak byl příjemný divadelní zážitek. /11.5.2019/
(zadáno: 8.5.2019)
Náročnější představení, které mě dokázalo doslova uhranout. Když jsem se přistihl, že fascinovaně zírám s pootevřenou pusou na jeviště, byla už téměř hodina představení odehrána. Zde zřejmě došlo k tomu vzácnému jevu, kterým je souznění tvůrčího týmu s předlohou i s herci, kdy se respektuje autor i text. Výsledkem je poctivé kvalitní divadlo, které nepolevuje ve své naléhavosti předestřít divákovi historii jednoho rodu a prokletí s ním spojené. Pan režisér Františák mi zkrátka sedí! Režijně výborné a nápadité, herecky skvělé. Jako bych otevřel knihu a vše v ní ožilo! /7.5.2019 v Táboře/
(zadáno: 8.5.2019)
Velice podbízivé a komerční provedení ruské klasiky bych čekal v soukromém divadle, ale nikoliv v MDP. Bohužel toto je spíše variace na Gogola, kterou ať si tvůrci dělají za své peníze někde jinde. Nechápal jsem úvodní scénu, nechápal jsem postavu černocha, nechápal jsem "muzikálové" pojetí, nechápal jsem snahu o lidovou řachandu za každou cenu. Jestli je tohle nové směřování MDP, tak děkuji, nechci! Proč si tvůrci nevzali příklad z Gogolových Hráčů, kteří se v Rokoku hráli téměř 10 let? Herci si zaslouží pochvalu, obzvláště Pavla Tomicová, ale z režijního výkladu jsem zhnusen. /3.5.2019/
(zadáno: 5.5.2019)
Za mě tedy příjemné překvapení! Tahle partička mladých holek měla něco do sebe, a byť se může zdát děj jen jako jednoduchý sled scének o tom, kterak se pár puberťaček utrhne ze řetězu, ve výsledku je to fajn jízda, kterou jsem si užil bez známek nudy. Žádné hluboké poselství ani přesah se zde nekoná, je to prostě jen crazy záležitost s písničkama, které sice jsou zajímavé, ale narážejí na nevhodnou akustiku prostoru. Nazvučení mikrofonů totiž bylo příšerné, ale bohužel to asi lépe nešlo. Je to zkrátka něco jiného, co bych v Činoherním klubu nečekal, ale možná o to více mě to bavilo. /1.5.2019/
(zadáno: 5.5.2019)
Mé první setkání s Divadlem Disk i s Višňovým sadem dopadlo skvěle! Miluji Čechova a jeho propracovanou psychologii postav a cit pro vývoj děje. A pokud divadelní tvůrci ctí autora, mají u mě napůl vyhráno. Na této inscenaci je vidět, že se tvůrčí tým cele oddal autorovi a nechal se jím vést. A tak to má být! Skláním se před výsledným provedením, tleskám hercům, kteří si s autorem skvěle rozumí a svým postavám vtiskly tu pravou čechovovskou poetiku a děkuji paní režisérce za to, že plně ctila autora. Doplnění mladého souboru zkušeným D. Klapkou pak byl skvělý nápad, který funguje. /30.4.2019/
(zadáno: 29.4.2019)
Tento ve všech směrech velkolepý opus Vinohradům bezpochyby sluší. Představení pro náročnější diváky, ať už svou délkou, závažností tématu, využitím každého koutu jeviště a nebo co do počtu účinkujících. P. Khek tuto náročnou látku uchopil po režijní stránce skvěle, herecky dominuje především V. Javořík a D. Bambas, který má pro takovou roli správné charizma. Za sebe mohu říct, že se mi dostalo úžasného divadla, které mě zaujalo a nenudilo, které mi přišlo k chuti, a které jsem si užil. Jediné, co mě mrzí, že se u mě nedostavily žádné emoce, proto nižší hodnocení, jinak dokonalost. /26.4.2019/
(zadáno: 29.4.2019)
Tři herci (chválím hlavně L. Hampla) si postupně jeden po druhém kradou pozornost pro sebe, aby na konci došli ke strhujícímu společnému finále, které dává naději na to, že nový začátek je možný. Zoufalost a beznaděj životů zdánlivě obyčejných lidí prolínající se s anděli i ďábly je zde ztvárněna s neuvěřitelným tempem, dokonalostí a bravurou, nad kterou divákovi nezbývá než žasnout. Jednoduchá scéna dává vyniknout dokonalému skvěle přeloženému textu, a výborně vybraná hudba (především ta z Nekonečného příběhu) už jen dotváří výsledný dojem. M. Němec jako divadelní režisér mi sedí! /25.4.2019/
(zadáno: 19.4.2019)
Smutné, emotivní, strhující, úchvatné! Příběh, který zaujme, je ztvárňován velice originální formou, kdy obě herečky hrají totožnou postavu, aby v případě potřeby jedna z nich začala hrát jinou postavu. Spolu s příběhem to klade na diváka určité nároky a nejedná se tak o jednoduché divadlo, a právě proto se mi to tak líbilo. Obdivuji obě herečky, že takovou emoční a depresivní nálož jsou ochotny postupovat vždy jednou za čas osm večerů po sobě. Za mě úžasný zážitek z první řady, který mě donutil k zamyšlení a k soucitu s každým, kdo si musí projít ústavní péčí. Nezapomenutelné! /17.4.2019/
(zadáno: 18.4.2019)
Touha, láska, cit, odmítání, utrpení, smrt. Moderní pojetí klasického románu této inscenaci svědčí ve všech směrech. Werther jako moderní mladý muž, který je zároveň romantický a touží po své vysněné dámě je zde přesně vyobrazeným hrdinou, ztělesňujícím romantiku a lásku v její nejryzejší podobě, čemuž samozřejmě vydatně pomáhá jeho představitel. Ve své podstatě jednoduchý příběh v tomto prostoru a v této interpretaci vyniká, k čemuž přispívají i zajímavé režijní nápady a celková koncepce. Tvůrci si s převedením románu do divadelní podoby poradili nad očekávání skvěle! /15.4.2019/
(zadáno: 17.4.2019)
Jen tak jsem si tam seděl, a moje srdce pomalu umíralo, vnitřnosti se mi stahovaly, duše trpěla a já si nebyl schopen uvědomit, kde jsem, proč tu jsem, a jak jsem se tu ocitl. Prostě jsem tu jen byl a sledoval ten úchvatný herecký koncert Vojty Dyka podepřený vynikajícím režijním a autorským uchopením románové předlohy a úchvatnou choreografií. Tu jsem si přiložil v šoku ruce k ústům, jindy jsem se zase modlil, chvíli jsem byl rozechvěn, chvíli paralyzován. Doléhalo to na mě vší myslitelnou silou a já tomu podléhal. Dokonalé! Bezchybné! Dechberoucí! Musel jsem tleskat vestoje! /13.4.2019/
(zadáno: 16.4.2019)
Inscenace chladná stejně jako prostředí, kde se odehrává, mě donutila zamyslet se nad leckterými věcmi ohledně Boha a víry. Ze všeho toho chladu ční úchvatná Petra Horváthová, která, byť nehraje jednoznačně kladnou postavu, je dokonalá a přesná. Dokáže být k politování stejně jako umí být nesnesitelná. Zdatně jí sekundují Roman Zach se Sandrou Novákovou. Pojetí inscenace odpovídá syrovosti příběhu, a v tom je její kouzlo a kvalita. Jednoduchý nápad se skládacími židlemi jako nosným prvkem se sem výborně hodí. Trochu krácení a komornější pojetí s menším počtem postav by neškodilo. /12.4.2019/
(zadáno: 15.4.2019)
Komedie, která mě zaujala, překvapila, pobavila a nenudila. Michal Dlouhý hraje naplno, jak jsem od něj zvyklý a jak to u něj mám rád. Simona Stašová nabízí velmi expresivní herecký projev a občas velmi podivnou hlasovou intonaci, ale sem se to skvěle hodí. Když Itálie, tak opravdová! Andrea Daňková a Vasil Fridrich pak už jen skvěle dotváří výsledný dojem, který je, k mému překvapení, velice pozitivní. Dějové má totiž inscenace co nabídnout a nedokázal jsem odhadnout předem vývoj příběhu. A o to více jsem si to užil. Není to sice velké umění, ale pobaví to! /11.4.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 6.4.2019)
Inscenace, která nenudí a dokázala si celou dobu udržet mou plnou pozornost. A přesto mám pocit, že jí cosi chybělo. Jako divákovi mi zůstalo několik nezodpovězených otázek, a ta základní zní: Proč to všechno? Jaké jsou pohnutky hlavních hrdinů? Ale pokud to beru jako absurdní divadlo, které se naváží se do současné společnosti, asi není důležité znát odpověď. Stačí jen se nechat unášet děním na jevišti. Jsou zde jasně dané charaktery postav, perfektní herecké výkony (hlavně M. Dadák v hlavní roli) a celkově to vyznívá obstojně. Viděno v alternaci V. Šanda-D. Ratajský-L. Jelínková. /5.4.2019/
(zadáno: 6.4.2019)
Inscenace nabízející kvalitní herecké výkony. Zuzana Stivínová bezchybně ztvárňuje vývoj své postavy, kde jsem jí věřil absolutně každé slovo, každé gesto, každý pohyb mimických svalů. A v závěru, kdy tak krásně mluví o tom, co pro ní představuje hudba, se u mě dostavilo i mrazení v zádech a nebylo daleko k slzám. Jan Novotný podává uvěřitelně civilní výkon, kdy působí, že text nemá naučený, a proto jeho postava rovněž vyznívá přirozeně. Celá inscenace pro mě byla, i přes velmi těžké téma, balzámem na mou duši. Takové divadlo má smysl. Vkusná režie, silné téma. Dokonalost! /3.4.2019/
(zadáno: 6.4.2019)
Pokud je inscenace založena na dialozích, měla by nabízet silné téma, které se nějakým způsobem vyvíjí a vede až ke katarzi, která diváka donutí prožít nějaké emoce. Pokud se ale mám 90 minut koukat na to, jak se na jevišti řeší, kdo s kým kdy a jak, aby to vzápětí postavy zase popřely, že si to vymyslely, a pak to zase vzaly zpátky, je to pro mě úmorné, a není divu, že jsem se po 20 minutách dostal do polospánku, v němž jsem setrval téměř až do konce, a i v tomto stavu jsem zvládl vnímat, o co tam jde. Procenta dávám za originální děkovačku a herecké výkony. /1.4.2019 v Č. Budějovicích/
(zadáno: 30.3.2019)
"Nejdůležitější je nebát se být lidský!" Tato inscenace nabízí tolik lásky, míru a inspirace, že je těžké jí nemilovat. A to říkám i přesto, že jsem viděl filmovou předlohu. Úžasná Hana Maciuchová, jejíž role přímo svádí k přehrávání, ale ona to zvládla vybalancovat tak úžasně, že jsem jí to všechno věřil. Člověk by se od ní hned nechal inspirovat, vést, učit něco nového. Skvěle jí sekundoval Marek Adamczyk, vynikli též i ostatní herci. Škoda, že inscenace má i svá hluchá místa a občas ztrácí dech, ale je-li výsledkem odchod z divadla se zasněným úsměvem na tváři, dílo se zdařilo! /29.3.2019/
