Nenaplně láska je cosi, co potká zřejmě aspoň jednou za život každého z nás. Možná i proto je Evžen Oněgin tak lákavým soustem, které jsem zatoužil okusit. Vlastně se přiznám, že má očekávání směrem k této inscenaci byla nemalá. Mělo se jednat o mé první setkání s tímto textem, ale samozřejmě z hodin literatury z mých školních dob jsem věděl, o čem tento román pojednává. Má zvědavost a natěšení tak byly vlastně asi ve výsledku větší, než samotný dojem z celé inscenace.

Evžen Oněgin v nazkoušení Městských divadel pražských není nikterak špatný. Už úvodní scéna perfektně pracuje se světlem a odívání nahého Oněgina je v úvodu hry docela symbolické, stejně jako ukázka jeho prostopášného života. Ale jak děj postupoval, začal jsem mít s touto inscenací jeden problém. Nedařilo se jí vtáhnout mě nějak více do děje. Většinou mi dění na jevišti přišlo velmi sterilní, k divákovi odtažité, a celkově bez emocí. Možná jsem jen nebyl správně naladěn, možná to byl záměr režiséra, nicméně nějaké emoce ve mně inscenace vzbudila až v okamžiku, kdy Taťáňa psala dopis pro Oněgina. To bylo sólo pro Petru Tenorovou, která tuto stěžejní scénu procítila tak, jak jsem si představoval, navíc inscenační řešení této scény, kdy Petra Tenorová dopis recituje směrem k divákům a Jiří Hána jako Oněgin si jej čte v zadní části jeviště, bylo z mého pohledu dokonalé. Při této scéně jsem poprvé pocítil nějaké emoce, kdy se mě zhostilo rozechvění a měl jsem husí kůži.

Druhá část představení pak už konečně nabídla trochu více emocí. Loučení Taťány se svou chůvou, souboj mezi Oněginem a Lenskim, kdy divák už dopředu lituje zbytečné ztráty mladého života, a závěr, tak procítěný, tak zoufalý, že mi z toho bylo smutno. To bylo to, co jsem od této inscenace očekával. Bohužel o něco více převažovala v této inscenaci právě ta sterilita bez emocí, ale na druhou stranu, když přemýšlím, zda šlo tuto látku zpracovat nějak lépe, emočněji, jiskřivěji, narážím na zápornou odpověď. Inscenaci kromě gradujícího závěru a stěžejní scény s Taťániným dopisem značně pomáhá hra s osvětlením, které je řešeno bravurně, a stejně tak zajímavě zvolená hudba, kterou bych asi úplně v této ruské klasice nečekal, ale ona se sem výborně hodí. Rovněž kostýmy jsou skvělé, přesně takové, jaké bych v ruské klasické hře očekával. Co ale výrazně rušilo, to bylo neustálé přestavování scény, dalo se na to sice zvyknout, ale působilo to rušivě.

Pokud se zaměřím přímo na herecké výkony, tak po této stránce jsem spokojený. Petra Tenorová jako Taťáňa byla přesvědčivá a přirozená, výborně zahrála poblázněnou mladou holku, stejně jako provdanou ženu, která pochopila, jak byla naivní. Jiří Hána jako Oněgin měl určité charisma a jeho pohrdání vším a všemi jsem mu věřil, stejně jako závěrečné prozření a smutek nad sebou samým. A ještě bych zmínil Aleše Bílíka, který zanechal ve své roli nesmazatelný dojem.

Můj celkový dojem z inscenace je víceméně kladný, i když realita zůstala za očekáváními. To ale nic nemění na tom, že tento román ve své zdramatizované podobě má na českých jevištích své nezastupitelné místo, a že jej Městská divadla pražská nabízejí ve vcelku stravitelné formě, která může pomoci třeba i studentům, kteří si potřebují odškrtnout položku ze seznamu povinné četby. Vždyť právě studenti tvořili minimálně polovinu publika tohoto večerního středečního představení. A to se ten den hrál Evžen Oněgin i jako odpolední představení od 15 hodin pro Klub mladých diváků. Ale stejně tak dobře může toto představení rozšířit obzory a pomoci zaplnit mezeru na poli klasických románů i lidem, jako jsem já (letos mi bylo 30 let), kteří se dosud s tímto klasickým textem nesetkali ani v knižní podobě, ani v žádné jiné formě. Nelituji, že jsem se na tuto inscenaci vypravil a věnoval jí kus svého času. Rozhodně to nebyl čas ztracený.

PS: A to, že vedle mě seděla v publiku herečka Šárka Vaculíková, se kterou jsem si o přestávce příjemně popovídal o tom, jak se na ní těším 13. dubna v Pygmalionu v Divadle Na Vinohradech, považuji za milý a příjemný bonus :-)

/Hodnoceno dle reprízy ve středu 29. března 2017 v 19 hodin v divadle ABC/