Gimli35

85 %.

75 %.

75 %. Třeba. Bylo to fajn!

85 %. Jakkoli ke konci už inscenaci trochu dochází dech, pořád se jedná o hodně příjemné překvapení. Tvůrčímu týmu s režisérem Mikuláškem v čele se totiž povedlo přesně vyjádřit onu zvláštní, obtížně definovatelnou podivnost, která se s texty a obrázky generovanými umělou inteligenci pojí. Znáte ten pocit, když takový text čtete nebo se na takový obrázek koukáte a na první pohled to vypadá úplně normálně, ale nemůžete se zbavit dojmu, že tu něco nehraje? Přesně o tom mluvím. A to je v Ej Áj přítomno skoro neustále (pomeranče, salát, hodiny atd.). Naléhavé a zároveň vtipné. Doporučuji neminout!

Kdo vydrží první polovinu, která je překvapivě - pozor, spoiler - tvořena pouze filmovou projekcí, a vydrží i na druhý poločas, neprohloupí. Může být totiž svědkem a díky atypicky uspořádanému prostoru téměř i němým účastníkem špičkové činohry, vyznačující se až dechberoucí souhrou všech zúčastněných bez jediného slabšího článku. Režisér Holec drží účinkující po celou dobu ve skvěle civilní poloze - budu v tom oponovat některým zdejším komentářům, protože právě absence "dramatičnosti" mi dovolila maximální napojení na sledovaný děj a jeho postavy.

75 %. Ze tří Šlitrových tváří je tu zdaleka nejvýraznější ta hudebnická - a je to moc dobře. Obzvlášť strhující umí být duet Dotýkat se hvězd v obdivuhodném podání J. Suchého a J. Molavcové a vyloženě povedený je - na konci první poloviny - instrumentální průřez Šlitrovou tvorbou v podání perfektní (a výborně nazvučené) kapely. Druhá polovina má trochu pomalejší tempo, ale vyvrcholení v podobě dvou rozdováděných přídavků zase dodá energii - která J. Suchému ani v neuvěřitelných 93 letech nechybí.

75 %. Mám radost - tentokrát jsem se s Erbesem a Jedinákem potkal. Možná i proto, že v případě Boha v Las Vegas nezůstali jen u předkládaného materiálu, ale dali mu i patřičně divadelní (a rovnou hlásím, že místy hodně vtipnou) formu. Jednotlivé scény umějí být silně bizarní, avšak zároveň jsem se na ně zpravidla dokázal napojit a jejich opravdu nevšední humor ocenit. Že to tradičně mohlo být o dvacet minut kratší, to už mi přijde skoro zbytečné podotýkat. Zaujali především M. Bednář, K. Císařová, M. König a V. Vondráček.