Na smrt

60-70% Velice náročné představení jak pro diváky, tak určitě i pro herce. Vlastně jsem ráda, že mě to tentokrát moc nevtáhlo. Kdyby ano, asi se z té deprese měsíc nevyhrabu. Možná, že jsem si držela odstup a nedovolila hře zalézt mi pod kůži z bezpečnostních důvodů. Co mě oslovilo nejvíc byly výkony Petra Pochopa a Natalie Golovchenko (hlavně ve scéně "Můj muž"). Scéna je podle mě dobře a originálně vymyšlená, i kostýmy zaujaly. Rozhodně doporučuju na to jít jen v dobrém mentálním rozpoložení, aby vás to nesemlelo, a pak taky jen pokud druhý den nemusíte brzo vstávat (je to fakt dlouhý).

Doba, co člověka popadne do pracek, požvýká, okouše a začněte se modlit, abyste jí nechutnali a vyplivla vás, abyste se mohli pomstít.
Viktor, Karel, Sára, spojení láskou/přátelstvím a vinou, těsně před maturitou, Rožumberok, 30. léta. Viktor vzal vinu na sebe a utekl, Karel se odstěhoval do Německa a zůstala jen Sára. A pak se zas všichni sešli, v Birkenau. Lidé s trhlinou v duši. Trhlina se může zacelit, jen když se smíříte se svými mrtvými, tam, kde to začalo.
Příběh bez kladných hrdinů, hodně emocionální, brutálně na blízko, s úspornými divadelními prostředky a výtečnými hereckými výkony (M. Kraus, V. Zavadil a další).

Naprosto skvělá inscenace. Plná bolesti, která není ničím vyvážená. A tím je to intenzivní. Vtáhne diváka a vyplivne ho až na konci plného emocí. Celého bolavého.

Jsou představení, která trvají hodinu, ale máte pocit, že jsou nekonečná. A pak máte představení jako toto, které má téměř tři hodiny, ale na konci je vám líto, že už je konec a chcete si v tom "rochnit" ještě dál. I když se to ze začátku tváří jako nevinná komedie, postupem času jde do tuhého a hlavně v druhé půlce pak tuhne úsměv. Všichni herci bez výjimky jsou ve svých rolích perfektní a je vidět, že si je užívají. Postupná proměna Karla (V.Zavadil) a Viktora (M.Kraus) Vás dostane. Musím vypíchnout Petra Pochopa, který jich stihne hned několik a v americké pasáži nás totálně rozsekal.

Dramatizace se často urputně snaží říct z předlohy co nejvíc a divák se ztrácí ve spleti vztahů. Jindy nabídne skvělou zkratku - jako v případě Karlovy manželky.
Dobrý je nápad se stínidly lamp, nešikovná se mi zdá být umělá tráva - nefunguje skoro nikde a zejména ve vyhlazovacím táboře je matoucí. Oválná plocha je pro mě také jen dekorací bez významu.
Nerozumím používání mikrofonů - jen výjimečně zkreslují hlas, většinou překážejí.
Kovbojské stylizaci rozumím a připadá mi funkční.
A když přemýšlím o poselství inscenace, jsem bezradný. Je o krutosti v nás? O síle přatelství?
Herecky jsou velmi dobří Michal Kraus a Kryštof Dvořáček.

85 %.

60-70% Velice náročné představení jak pro diváky, tak určitě i pro herce. Vlastně jsem ráda, že mě to tentokrát moc nevtáhlo. Kdyby ano, asi se z té deprese měsíc nevyhrabu. Možná, že jsem si držela odstup a nedovolila hře zalézt mi pod kůži z bezpečnostních důvodů. Co mě oslovilo nejvíc byly výkony Petra Pochopa a Natalie Golovchenko (hlavně ve scéně "Můj muž"). Scéna je podle mě dobře a originálně vymyšlená, i kostýmy zaujaly. Rozhodně doporučuju na to jít jen v dobrém mentálním rozpoložení, aby vás to nesemlelo, a pak taky jen pokud druhý den nemusíte brzo vstávat (je to fakt dlouhý).

Doba, co člověka popadne do pracek, požvýká, okouše a začněte se modlit, abyste jí nechutnali a vyplivla vás, abyste se mohli pomstít.
Viktor, Karel, Sára, spojení láskou/přátelstvím a vinou, těsně před maturitou, Rožumberok, 30. léta. Viktor vzal vinu na sebe a utekl, Karel se odstěhoval do Německa a zůstala jen Sára. A pak se zas všichni sešli, v Birkenau. Lidé s trhlinou v duši. Trhlina se může zacelit, jen když se smíříte se svými mrtvými, tam, kde to začalo.
Příběh bez kladných hrdinů, hodně emocionální, brutálně na blízko, s úspornými divadelními prostředky a výtečnými hereckými výkony (M. Kraus, V. Zavadil a další).

Naprosto skvělá inscenace. Plná bolesti, která není ničím vyvážená. A tím je to intenzivní. Vtáhne diváka a vyplivne ho až na konci plného emocí. Celého bolavého.

Jsou představení, která trvají hodinu, ale máte pocit, že jsou nekonečná. A pak máte představení jako toto, které má téměř tři hodiny, ale na konci je vám líto, že už je konec a chcete si v tom "rochnit" ještě dál. I když se to ze začátku tváří jako nevinná komedie, postupem času jde do tuhého a hlavně v druhé půlce pak tuhne úsměv. Všichni herci bez výjimky jsou ve svých rolích perfektní a je vidět, že si je užívají. Postupná proměna Karla (V.Zavadil) a Viktora (M.Kraus) Vás dostane. Musím vypíchnout Petra Pochopa, který jich stihne hned několik a v americké pasáži nás totálně rozsekal.

Dramatizace se často urputně snaží říct z předlohy co nejvíc a divák se ztrácí ve spleti vztahů. Jindy nabídne skvělou zkratku - jako v případě Karlovy manželky.
Dobrý je nápad se stínidly lamp, nešikovná se mi zdá být umělá tráva - nefunguje skoro nikde a zejména ve vyhlazovacím táboře je matoucí. Oválná plocha je pro mě také jen dekorací bez významu.
Nerozumím používání mikrofonů - jen výjimečně zkreslují hlas, většinou překážejí.
Kovbojské stylizaci rozumím a připadá mi funkční.
A když přemýšlím o poselství inscenace, jsem bezradný. Je o krutosti v nás? O síle přatelství?
Herecky jsou velmi dobří Michal Kraus a Kryštof Dvořáček.

85 %.

Dramatizace se často urputně snaží říct z předlohy co nejvíc a divák se ztrácí ve spleti vztahů. Jindy nabídne skvělou zkratku - jako v případě Karlovy manželky.
Dobrý je nápad se stínidly lamp, nešikovná se mi zdá být umělá tráva - nefunguje skoro nikde a zejména ve vyhlazovacím táboře je matoucí. Oválná plocha je pro mě také jen dekorací bez významu.
Nerozumím používání mikrofonů - jen výjimečně zkreslují hlas, většinou překážejí.
Kovbojské stylizaci rozumím a připadá mi funkční.
A když přemýšlím o poselství inscenace, jsem bezradný. Je o krutosti v nás? O síle přatelství?
Herecky jsou velmi dobří Michal Kraus a Kryštof Dvořáček.

Doba, co člověka popadne do pracek, požvýká, okouše a začněte se modlit, abyste jí nechutnali a vyplivla vás, abyste se mohli pomstít.
Viktor, Karel, Sára, spojení láskou/přátelstvím a vinou, těsně před maturitou, Rožumberok, 30. léta. Viktor vzal vinu na sebe a utekl, Karel se odstěhoval do Německa a zůstala jen Sára. A pak se zas všichni sešli, v Birkenau. Lidé s trhlinou v duši. Trhlina se může zacelit, jen když se smíříte se svými mrtvými, tam, kde to začalo.
Příběh bez kladných hrdinů, hodně emocionální, brutálně na blízko, s úspornými divadelními prostředky a výtečnými hereckými výkony (M. Kraus, V. Zavadil a další).

85 %.

Jsou představení, která trvají hodinu, ale máte pocit, že jsou nekonečná. A pak máte představení jako toto, které má téměř tři hodiny, ale na konci je vám líto, že už je konec a chcete si v tom "rochnit" ještě dál. I když se to ze začátku tváří jako nevinná komedie, postupem času jde do tuhého a hlavně v druhé půlce pak tuhne úsměv. Všichni herci bez výjimky jsou ve svých rolích perfektní a je vidět, že si je užívají. Postupná proměna Karla (V.Zavadil) a Viktora (M.Kraus) Vás dostane. Musím vypíchnout Petra Pochopa, který jich stihne hned několik a v americké pasáži nás totálně rozsekal.

60-70% Velice náročné představení jak pro diváky, tak určitě i pro herce. Vlastně jsem ráda, že mě to tentokrát moc nevtáhlo. Kdyby ano, asi se z té deprese měsíc nevyhrabu. Možná, že jsem si držela odstup a nedovolila hře zalézt mi pod kůži z bezpečnostních důvodů. Co mě oslovilo nejvíc byly výkony Petra Pochopa a Natalie Golovchenko (hlavně ve scéně "Můj muž"). Scéna je podle mě dobře a originálně vymyšlená, i kostýmy zaujaly. Rozhodně doporučuju na to jít jen v dobrém mentálním rozpoložení, aby vás to nesemlelo, a pak taky jen pokud druhý den nemusíte brzo vstávat (je to fakt dlouhý).

Naprosto skvělá inscenace. Plná bolesti, která není ničím vyvážená. A tím je to intenzivní. Vtáhne diváka a vyplivne ho až na konci plného emocí. Celého bolavého.