Dva naprosto odlišné žánry, stand-up comedy a detektivku, se rozhodli spojit v Dejvicích za režijního i autorského přispění Jiřího Havelky. Zatímco v první polovině představuje šest herců (I. Trojan, K. Melíšková, M. Myšička, S. Babčáková, Z. Žádníková Volencová a T. Jeřábek) svou cestu k herectví i samotnému Dejvickému divadlu, v druhém poločase se odehrává jakási rekonstrukce posledních dnů a hodin zavražděného agenta a Putinova kritika Alexandra Litviněnka.

Před přestávkou má divák dojem, že přišel jen na neformální návštěvu do hereckého obýváku – s takovou lehkostí a přirozeností (snad kromě mírně afektovaného M. Myšičky) účinkující odkrývají drobné zajímavosti ze svého života. To, co následuje po pauze, je pak cosi téměř slovy nepopsatelného.

Neuvěřitelně strhující drama o Litviněnkově umírání je pojato jako policejní vyšetřování, ve kterém herci přebíhají z jedné role do druhé, což si od diváka žádá trochu soustředění. Tomu to ale nevadí – sedí totiž přikován ve své sedačce a sugestivní dění na pódiu mu nedovoluje ani na vteřinu polevit v pozornosti. Pokud jsem v předchozím odstavci M. Myšičku mírně zkritizoval, zde ho naopak musím vychválit do nebes, neboť postupný rozklad poloniem otráveného agenta podává s až děsivou věrohodností. A diváka zamrazí i skutečnost, že některé pasáže z první poloviny hry se najednou vynoří právě zde.

Pokud se vám do Dejvic podaří sehnat lístky, Vražda krále Gonzaga je mým doporučením číslo jedna. Mimořádný divadelní zážitek.