Reflexe

Billy Elliot patří k těm muzikálům, které slavily obrovský úspěch na londýnském West Endu i newyorské Broadwayi. Libretista Lee Hall vycházel ze svého scénáře ke stejnojmennému filmu z roku 2000, na vyšší level celou produkci posunula emotivní hudba Eltona Johna. Světová premiéra se konala v Londýně, kde vydržel Billy Elliot na repertoáru téměř 11 let, během kterých se odehrálo 4600 představení.

Část uměleckého vedení Divadla v Dlouhé, konkrétně SKUTR, oslovilo pro novou rodinnou inscenaci režiséra Jakuba Kroftu, bývalého uměleckého šéfa královéhradeckého divadla DRAK. Jakub Krofta nyní působí ve Vratislavském loutkovém divadle. Režisér si vybral pro své hostování v Divadle v Dlouhé hru polské autorky (a své ženy) Marie Wojtyszko s názvem Nebe peklo. Po více jak čtvrtstoletí Jakub Krofta opět spolupracoval s herci z Bornova ročníku KALD DAMU (Doležalová, Tesař, Matejka, Koliáš, Veliká, Veliký), s kterými nastudoval svoji absolventskou inscenaci Spoonriverská antologie.

Muzikálové adaptace filmových hitů jsou věcí naprosto běžnou. Až tak obvyklé ovšem nebývá, aby byl do podoby hudebního divadla převeden tak umělecky ambiciózní film jako Felliniho 8 ½. Na Broadwayi se do toho ovšem v 80. letech pustil známý skladatel Maury Yeston a výsledkem byl úspěšný muzikál Nine, který dosud u nás uvedlo pouze před lety plzeňské divadlo. V Městském divadle Brno pojali tuto snovou hudební féerii jako velkolepou show s košatou choreografií Michala Matěje, čímž ale nepřebili myšlenkový základ díla o jedné velké životní krizi.

Pod dramatizací novely Jana Otčenáška Romeo, Julie a tma z konce 50. let minulého století jsou v Divadle v Dlouhé podepsáni režisérka Hana Burešová a spisovatelův syn, dramaturg Štěpán Otčenášek. A dramatizace je to vydařená – umně kombinuje konkrétní lidský příběh s výpovědí o atmosféře doby.

Zas a znovu se divadelníci utkávají s rozsáhlým veršovaným dramatem Johanna Wolfganga Goetha, Faust láká každou generaci tvůrců, kterým se nabízí nesčetně cest k výkladu dvoudílné hry. Ve Stavovském divadle stvořil režisér Jan Frič moderního, i když obtížně uchopitelného Fausta, který dokáže být fascinující i frustrující zároveň.

Jen necelých pět let po premiéře v New Yorku se do Brna dostává kus, který je debutem světoznámého zpěváka Stinga na poli muzikálu. Nutno podotknout, že Poslední loď na Broadwayi úspěch nezaznamenala, hrála se pouze tři měsíce. Pro evropskou premiéru ve Velké Británii došlo k přepracování libreta, pozměněná verze je k vidění i v Brně.

V rámci české sezóny uvedlo Jihočeské divadlo České Budějovice na komorní scéně Na Půdě ve světové premiéře dramatizaci románu Petry Soukupové Pod sněhem. Autorem adaptace je David Košťák, jehož text se stal hlavní vstupní devízou zdařilé inscenace, kterou režírovala bývalá šéfka souboru Jana Kališová.

Dodo Gombár se po osmi letech rozloučil s postem uměleckého šéfa Švandova divadla. Vybral si k tomu adaptaci románu Roberta Schneidera Bratr spánku. A byla to celkem šťastná volba. Ve více než tři hodiny trvajícím představení se snoubí motivy a postupy předchozích Gombárových režií, jeho prozatím poslední smíchovská inscenace je divácky silným zážitkem.

Broadwayský muzikál BIG podle úspěšného filmu s Tomem Hanksem je nejnovějším přírůstkem na poli muzikálu (nejen) pro děti v Městském divadle Brno. Zaznamenal jsem odkazy, že je to na repertoáru Hudební scény nástupce populární Mary Poppins. S tímto pohádkovým kusem ovšem BIG nemá moc společného, je určen pro starší publikum, bavit bude puberťáky i jejich rodiče.

Zatímco na Broadwayi se Sweeney Todd poprvé objevil už v roce 1979, u nás neměl dosud ďábelský lazebník z Fleet Street na růžích ustláno. Plzeňská inscenace je první plně profesionální inscenací na českých scénách, atraktivní námět známý především díky filmovému zpracování Tima Burtona s Johnnym Deppem v hlavní roli na Malé scéně připravil režisér Lumír Olšovský.

Nezvykle politická je nová režie uměleckého šéfa Národního divadla Daniela Špinara. Drama britské autorky Moiry Buffini Vítejte v Thébách se poměrně jasně vyjadřuje k problémům dnešního globalizovaného světa, a to skrze postavy z antických tragédií. Je to spojení až překvapivě funkční, i když divácký hit z této inscenace nejspíše nebude.

Novela Děkujeme, že kouříte, jejímž autorem je Christopher Buckley, je u nás známá především díky stejnojmennému filmu z roku 2005. Ačkoliv novela vznikla už v devadesátých letech minulého století, v ústeckém Činoheráku dokázali (i s pomocí drobných posunů a aktualizací), že jde o látku neustále aktuální.

Nadpis trochu nesmyslný, že? Ale přece jenom pravdivý; brněnské Divadlo Radost má ve svém bohatém repertoáru díla pro děti i pro dospělé. Především se profiluje jako divadlo pro celou rodinu.

Román Dracula Brama Stokera na konci 19. století položil základy moderního hororového žánru a dočkal se díky tomu nesčetné řady adaptací, ať už literárních, filmových, divadelních či jiných. Stoker v díle psaném formou dopisů či deníkových záznamů umně zkombinoval lidové pověry o upírech s legendou o skutečném vládci valašského vojvodství Vladu Tepesovi, který proslul svou krutostí. Mnoho adaptací má se Stokerovým románem společný jen název a vampýrskou tematiku, dramatizace režiséra Martina Glasera a dramaturgyně Olgy Šubrtové se původního příběhu drží celkem věrně, nikoliv ale otrocky.

Muzikálová komedie Děsnej pátek patří k jednomu z mnoha muzikálů inspirovaných filmovou předlohou. V případě tohoto kusu podle knížky Mary Rodgersové předcházely muzikálu filmy dokonce tři – jeden z roku 1976 (s mladou Jodie Foster v jedné z hlavních rolí), další byl natočen v roce 1995 a ten zatím poslední v Česku známý pod jménem Mezi námi děvčaty je z roku 2003.

Koncem dubna se odehrála v brněnském BuranTeatru, které rádo představuje různé úhly pohledů na současnou dramatiku, opravdu zvláštní premiéra. Zná u nás někdo severoirského dramatika Gary Mitchela? V Irsku a Severním Irsku se o něm dost píše, od bulváru až po seriózní média a jeho dílo už deset let překračuje regionální hranice a je k vidění v evropských divadlech, i v londýnském Royal Courtu.

Romeo a Julie literárního hnutí Sturm und Drang. Tak by se dalo zjednodušeně charakterizovat drama Friedricha Schillera Úklady a láska, které je v režii Martina Františáka (a v povedeném novém překladu Martina Sládečka) na repertoáru Švandova divadlo. Na Smíchově se pokusili podívat na klasiku současnými inscenačními prostředky, silná místa se tu však střídají s těmi, jejichž výsledek vypadá, jako když pejsek s kočičkou dělali dort.

Italský dramatik a režisér Stefano Massini byl českému divákovi dosud znám jen jako autor komorního dramatu Ohlušující pach bílé, které uvedlo Národní divadlo v Kolowratu. V režii Michala Dočekala se v Huse na provázku rozhodli nastudovat Massiniho Lehman Trilogy pojednávající o známé rodině bankéřů.

Jakub Zindulka nasadil v plzeňském divadle Dialog nový titul, který zdánlivě není pro každého – hořkou komedii známého francouzského scénáristy a režiséra Didiera Kaminky Osamělost fotbalového brankáře. Uvedl ji ve své režii a scénickém řešení s Jaroslavem Matějkou v hlavní roli. V povědomí veřejnosti může hra figurovat díky Pavlu Zedníčkovi, který tuto roli hrál na konci 80.let 20. století. Nedávno ji mělo na repertoáru pražské Divadlo na Perštýně, kde ale nebyl titul i

Nejdříve bude dobré citovat web Národního divadla v Brně: Moderní francouzská komedie s feydeauovsko ionescovskou omáčkou, ochucená pinterovským a kafkovským kořením. Manželé Bélierovi doma večeří, když tu náhle zazvoní telefon! Na tom by nemuselo být nic podivného, jenže oni až dodnes žádnou pevnou linku neměli. S překvapením najdou zapojený aparát, zvednou sluchátko a hlas na druhé straně chce mluvit s jistým panem Schmittem. Jenže kdo je pan Schmitt? I domovník manžele,