Recenze

Koncem dubna se odehrála v brněnském BuranTeatru, které rádo představuje různé úhly pohledů na současnou dramatiku, opravdu zvláštní premiéra. Zná u nás někdo severoirského dramatika Gary Mitchela? V Irsku a Severním Irsku se o něm dost píše, od bulváru až po seriózní média a jeho dílo už deset let překračuje regionální hranice a je k vidění v evropských divadlech, i v londýnském Royal Courtu.

Poté, co byla uvedena jeho hra s výrazným společenským akcentem, The Force of Change, musel se autor i se svou rodinou začít skrývat, protože mu teroristická skupina zachycená ve hře hrozí zabitím. On a jeho rodina od té doby žijí na utajeném místě. Dál píše neklidné divadelní hry, ve kterých obnažuje problémy náboženské nesnášenlivosti protestantů a katolíků.

Gary Mitchell se narodil roku 1965 v Rathcoole, v severním Belfastu. Od většiny severoirských dramatiků se liší svou konfesí: je totiž protestant. A protestanti jsou i jeho hrdinové. Gary Mitchell píše pro rozhlas, televizi, film a divadlo. A jedna z nejvýraznějších her tohoto autora se dostává v české premiéře na jeviště BuranTeatru v Brně. Příběh je na první pohled až překvapivě jednoduchý.

Dvě výslechové místnosti, jenom naznačené bílými čarami půdorysu. (Minimalistická scéna Romana Groszmanna.) Čtyři policisté, z toho jedna ambiciózní žena a dva zločinci. Rozehrává se zde téměř v aristotelovské jednotě času, místa a děje, napínavé vyšetřování nábožensky motivovaného zločinu. Na té policejní stanici běží poslední hodiny zákonné lhůty, kterou mají policisté na usvědčení teroristy Stanleyho Browna. Důkazů je nedostatek, nezbývá než doufat v jeho přiznání. Brown ovšem uplatňuje osvědčenou taktiku – na nic nereaguje, neodpovídá. Policistům začínají povolovat nervy: ona totiž mezi vyšetřovateli nevládne zrovna idylka. Policistka Patersonová, která má Brownův případ na starosti, bojuje o vytoužené povýšení. Ale jsou tady další problémy. Každý vyšetřovatel totiž odhaluje ty své vlastní problémy, dokonce jeden je přímo zahnán do kouta pro své neřešitelné dluhy a s teroristy tiše spolupracuje. Inscenace neuvěřitelně graduje, divák bez dechu sleduje ten podivný výslech. Každá z postav je výborně napsaná, s mnoha propracovanými detaily. Každá postava je díky citlivé režii Romana Groszmanna výborně zahraná.

Nevím, čí to byl nápad, uvést tak zvláštní komorní drama. Snad jej přinesl neúnavný dramaturg (jinak dramaturg Městského divadla v Brně) Jan Šotkovský. Ale byla to určitě trefa do černého. Takový sugestivní výslech se jen tak nevidí.